Asi před 5 lety Dánsko představilo první daň z nasycených tuků na světě. Po pouhých 15 měsících byla však daň z tuku zrušena kvůli masivnímu tlaku ze strany zemědělců a zájmům potravinářských společností a firem. Obhájci veřejného zdraví jsou slabí, pokud jde o řešení otázek souvisejících s mocnými korporacemi. Jeden často používaný přístup k alkoholu, tabáku a nyní i k potravinám je ze strany jejich výrobců „odvracet pozornost od zaměření na zdraví. To znamená brát daň z tuku nebo nealkoholických nápojů jako záležitost práv spotřebitele a vést debatu o roli státu [chůvy] při omezování volby lidí.“ Pojem „stát – chůva“ [obvykle užíván v pejorativním slova smyslu ] slouží k tomu, aby odradil vlády od zavedení předpisů nebo regulací, které by mohly podkopat moc nebo aktivity celých průmyslových odvětví nebo jednotlivců. Pravidelně se používá i k podkopání úsilí v oblasti veřejného zdraví. Ale ti, kteří si stěžovali na vládní manipulaci s volbou lidí, mají sklony k pokrytectví a jsou zadobře s korporacemi, které dělají totéž. Dalo by se tvrdit, že veřejné zdraví je podkopáváno „průmyslem chův,“ který „využívá strach z vládní regulace k udržení vlastní dominance,“ z čehož profituje za cenu významných nákladů na veřejné zdraví. Klasickým příkladem je tabákový průmysl, který vyzdvihuje osobní zodpovědnost, což má jistou filozofickou přitažlivost. Podívejte se, pokud lidé chápou rizika, měli by mít svobodu dělat se svým tělem, co chtějí. Nyní někteří argumentují, že toto přijetí rizika zasahuje i do životů ostatních, ale pokud máte právo ohrozit svůj vlastní život, neměli byste mít i právo poškozovat své rodiče, vdovu, svého manžela, své osiřelé děti? Pak je tu argument o sociálních nákladech. Špatná rozhodnutí lidí mohou být nákladná pro celou společnost, která se za ně bude muset postarat o dolary z daní, tedy uklidit nepořádek, není to tak? „Nezávislý, individualistický [motocyklista] bez helmy, který si svobodně jezdí po nekonečných silnicích, se stává osobou, která je nejvíce závislá na pracovnících oddělení pro zranění páteře.“ Ale v zájmu poctivé argumentace zapomeňme na tyto výstřelky. Pokud lidé chápou nebezpečí, neměli by být schopni dělat, co chtějí? Především to předpokládá, že lidé „mají přístup k přesným a vyváženým informacím, které jsou důležité pro jejich rozhodování,“ ale „úmyslné zásahy z podnětu různých průmyslových odvětví často vytvářejí situace, kdy spotřebitelé mají přístup pouze k neúplným a nepřesným informacím.“ „Po celá desetiletí tabákové společnosti úspěšně potlačovaly nebo podkopávaly vědecké důkazy o nebezpečí kouření a navenek se tvářily, že jim jde o zdraví obyvatelstva.“ „Nezatěžuj si tím hlavinku,“ řekla „firma – chůva“. Desetiletí podvodu a manipulace, záměrné zaměření na děti, horlivý marketing a prodávání smrtících produktů, zcela bez ohledu na rozvíjející se lidskou tragédii. Takže „úmyslná strategie tabákového průmyslu zpochybňovat vědecké důkazy podkopává schopnost kuřáků pochopit škodu [škody], kterou způsobuje kouření,“ a tím podkopává celý koncept, že kouření je plně informovaná volba. „Tabákové společnosti odmítají poskytnout kuřákům pravdivé informace,“ a přitom současně udržují kuřáky v tom, že jsou sami zodpovědní „za vznik onemocnění, která způsobí, že polovina z nich předčasně zemře.“ Takže „v kontextech jako jsou tyto, vládní intervence [mohou být] zásadní pro ochranu spotřebitelů před dravostí průmyslu.“ A je potravinářský průmysl jiný? „Veřejnost je bombardována informacemi a je těžké říct, co je pravda, co je lež a co je pouze přehnané. Potraviny se prodávají, aniž by bylo jasné, jaký je jejich nutriční obsah anebo jaké jsou jejich škodlivé účinky.“ Vzpomínáte si na to, jak potravinářský průmysl utrácel miliardy dolarů, aby se ujistil, že snadno pochopitelné značení ve formě „semaforů“ se nikdy na etiketách potravin neobjeví a bude nahrazeno tímto nesrozumitelným? Utratili desetkrát více, než v USA vynakládá na lobování farmaceutický průmysl. Je v zájmu potravinářského průmyslu, aby se veřejnost v nutričních datech nevyznala. Jak moc se v nich nevyznáme? Učitelé z vládního programu Head Start jsou zodpovědní za poskytování vzdělání v oblasti výživy více než milionu dětí z rodin s nízkými příjmy každý rok. Bylo testováno sto osmdesát jedna učitelů z Head Start. A pouze 4 ze 181 odpověděli správně na nejméně čtyři z pěti otázek týkajících se vědomostí o výživě. Většina například nedokázala správně odpovědět na otázku: „Co má více kalorií: bílkoviny, sacharidy nebo tuky?“ Ani jeden z nich nedokázal správně odpovědět na všech pět otázek o výživě. I když oceňovali vzdělávání v oblasti výživy, 54 % z nich souhlasilo s tím, že je těžké rozpoznat, kterým informacím o výživě věřit. A potravinářský průmysl chce, aby to tak i zůstalo. Čtvrtina z těchto učitelů předchozí den nesnědla žádné ovoce ani zeleninu, ale polovina z nich měla hranolky a sladkou limonádu, zatímco čtvrtina z nich předchozí den konzumovala smažené maso. Není překvapením, že 55 % těchto učitelů nemělo pouze nadváhu, ale byli obézní. Takže když i učitelé jsou zmateni, je třeba něco podniknout. Žádný dodavatel nezdravých výrobků nechce, aby veřejnost poznala pravdu. „[Neuvěřitelný] příklad pochází z americké “Spravedlivé doktríny“ a ze zkušeností s reklamami na tabák v 60. letech. Předtím, než byla reklama na tabák v televizi zakázána, soudní rozhodnutí v roce 1967 požadovalo, aby tabákové společnosti financovaly jednu zdravotní reklamu o škodlivosti kouření za každé čtyři reklamy na tabák odvysílané v televizi.“ „Než aby čelil této nápravné reklamě, stáhl tabákový průmysl své reklamy z televize.“ Věděli, že nemohou konkurovat pravdě. Pouhá „hrozba nápravných reklam, a to i na základě poměru jedna ku čtyřem, stačila, aby tabákové společnosti stáhly vlastní reklamu.“ Potřebovali udržet veřejnost v nevědomosti.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Image credit: Ed Schipul via Flickr. Image has been modified. Motion graphics by Julien Herman.

alkohol / děti / dopady průmyslové výroby / hranolky / kouření / maso / mýty ve výživě / nasycené tuky / nezdravé jídlo / obezita / ovoce / rafinované potraviny / sycené nápoje / tabák / tuky / zelenina / živočišné produkty