Jaký je nejzdravější jídelníček?
Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.
Je autismus opravdu na vzestupu?
Předtím, než začneme spekulovat o příčině „explozivního“ nárůstu výskytu autismu, se musíme ujistit, že je vůbec tato „exploze“ skutečná.
V roce 1943 by publikován slavný článek, v němž dětský psychiatr z Hopkinsovy univerzity popisoval několik dětských pacientů s jistými „fascinujícími zvláštnostmi“. Podle jeho názoru tyto vlastnosti vytvářely jedinečný „syndrom“, který označil jako autismus. V té době se toto onemocnění vyskytovalo vzácně; není ovšem známo, kolik nemocných pobíhalo po světě bez diagnózy.
Co je příčinou autismu? Autismus je v současné době považován za multifaktoriální onemocnění, vznikající na podkladě jak genetických, tak negenetických rizikových faktorů. Ano, jedná se o dědičnou záležitost, ale genetické faktory se uplatňují pouze u 10 až 20 % případů pacientů s autismem. To částečně vychází ze skutečnosti, že v případě identických dvojčat, tedy lidí s identickou DNA, se stejnými geny, se autismus může objevit jen u jednoho z nich; druhé z dvojčat zůstane zdravé. Zatímco tedy genetická dispozice může být klíčovým zdrojem v rozvoji poruch autistického spektra, dochází tak pouze k určitému „nabití zbraně“. Za pomoci prenatálních, perinatálních a postnatálních vlivů okolí, tedy vlivů uplatňujících se během těhotenství, před ním či po něm, dojde k pomyslnému „stisknutí spouště“, čímž vlastně dojde k rozvoji onemocnění.
To je však dobrá zpráva, protože čím větší roli při rozvoji autismu hrají negenetické faktory, tím více lze tyto rizikové faktory ovlivnit a teoreticky tak zahájit aktivní přístup v primární prevenci tohoto onemocnění.
Od chvíle, kdy byl autismus poprvé popsán jako onemocnění, se jeho výskyt prudce zvýšil, z původního poměru 1 nemocného na každých 5000 obyvatel na 1 z 68, což představuje více než 1 % populace. Byl by to vlastně nárůst o 7000 %, což se dá graficky zobrazit následovně: zde je ukázán exponenciální růst výskytu autismu od počátku 20. století, kdy autismus ještě nebyl diagnostikován, až po značný nárůst v období 80. a 90. let.
Okamžitě vás napadá otázka: Co se v tu dobu dělo? Co mohlo být příčinou takového nárůstu? Ještě ale chvíli počkejme…Na počátku 20. století skutečně nebyl žádný diagnostikovaný případ autismu; ostatně toto onemocnění nebylo pojmenováno až do roku 1943. Jak uvedl dr. Canner ve svém původním článku, existuje zřejmě více případů; ty ovšem nemusejí být zaznamenány. Takže toto není grafické znázornění výskytu autismu, ale graf ukazující na prevalenci autistických diagnóz v závislosti na tom, jaká diagnostická kritéria byla použita, a na tom, zda jste po tomto onemocnění pátrali či nikoliv.
Jinými slovy, předchozí odhady ohledně výskytu autismu a jeho nízké četnosti mohly tenkrát vést k podhodnocení skutečného výskytu, a to z toho důvodu, že řada případů nebyla zahrnuta. Zvýšené povědomí mezi lékaři a ve společnosti obecně, následné rozšiřování diagnostiky a různé studie používající odlišná kritéria, to vše mělo svůj podíl na značném nárůstu prevalence onemocnění, byť toto nedokážeme kvantifikovat. Takže než začneme spekulovat o důvodu prudkého nárůstu výskytu autismu, možná bychom se nejdříve měli ujistit, že se skutečně jedná o nárůst. To hlavní je, že i když nevíme, jaká byla prevalence tohoto onemocnění před půl stoletím, máme solidní data z období několika posledních desetiletí. Pokud jde o skutečnou prevalenci, v tomto směru se opravdu ukazuje výrazný nárůst.
Možná se tedy nejednalo o 22násobné navýšení výskytu autismu v 80. a 90. letech, ve skutečnosti mohl být nárůst pouze osminásobný. Můžeme se tedy přít o tom, zda tento nárůst byl okolo 800 % nebo spíše okolo 2000 %, ale to podstatné je, že četnost výskytu autismu skutečně narůstá. Pak se můžeme oprávněně ptát proč… A tím se budeme zabývat příště.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
- Park HR, Lee JM, Moon HE, et al. A Short Review on the Current Understanding of Autism Spectrum Disorders. Exp Neurobiol. 2016;25(1):1-13.
- Kanner L. Autistic disturbances of affective contact. Acta Paedopsychiatr. 1968;35(4):100-36.
- Charman T. The prevalence of autism spectrum disorders. Recent evidence and future challenges. Eur Child Adolesc Psychiatry. 2002;11(6):249-56.
- Kalkbrenner AE, Schmidt RJ, Penlesky AC. Environmental chemical exposures and autism spectrum disorders: a review of the epidemiological evidence. Curr Probl Pediatr Adolesc Health Care. 2014;44(10):277-318.
- Van elst K, Bruining H, Birtoli B, Terreaux C, Buitelaar JK, Kas MJ. Food for thought: dietary changes in essential fatty acid ratios and the increase in autism spectrum disorders. Neurosci Biobehav Rev. 2014;45:369-78.
- Slattery J, Macfabe DF, Kahler SG, Frye RE. Enteric Ecosystem Disruption in Autism Spectrum Disorder: Can the Microbiota and Macrobiota be Restored?. Curr Pharm Des. 2016;22(40):6107-6121.
- Berding K, Donovan SM. Microbiome and nutrition in autism spectrum disorder: current knowledge and research needs. Nutr Rev. 2016;74(12):723-736.
- Buie T. Potential Etiologic Factors of Microbiome Disruption in Autism. Clin Ther. 2015;37(5):976-83.
- Desoto MC, Hitlan RT. Sorting out the spinning of autism: heavy metals and the question of incidence. Acta Neurobiol Exp (Wars). 2010;70(2):165-76.
- Barbaresi WJ, Colligan RC, Weaver AL, Katusic SK. The incidence of clinically diagnosed versus research-identified autism in Olmsted County, Minnesota, 1976-1997: results from a retrospective, population-based study. J Autism Dev Disord. 2009;39(3):464-70.
Image credit: Michał Parzuchowski via Unsplash. Image has been modified. Motion graphics by Avocado Video