Když dojde na odhalování základních příčin epidemie obezity, vypadá to, že existuje jakýsi uměle vytvořený zmatek. Velké studie vyhodnocující příčiny epidemie jsou extrémně komplexní a zapeklitě těžké k rozluštění. Zrovna jsem prošel vědeckou literaturu a nezdá se mi to jako velká záhada.  Příčinou je jídlo.  Pokusy o zmatení - vydávání nepravděpodobných vysvětlení, například obvinění sedavého způsobu života nebo nedostatku sebekázně, slouží spíše potřebám výrobců a obchodníků než veřejnému zdraví a zájmu pravdy. Když byl prezident National Restaurant Association dotázán na roli restaurací v epidemii obezity, odpověděl: „Jen proto, že máme elektřinu, se ještě nemusíme usmrtit elektrickým proudem.“ To sice ne, ale oni nám prakticky připevňují elektrody, které pak stimulují centra odměny v mozku a tím podkopávají naši snahu o sebeovládání.  Je obtížné stravovat se zdravě, když proti vám působí tak mocné síly. Nehledě na úroveň našich vědomostí o výživě naše dědictví zapečetěné v genech při setkání se salámovou pizzou křičí: „Sněz to, hned!“ Každý, kdo pochybuje o síle základních biologických pohonů, by si měl zkusit, jak dlouho vydrží nemrkat nebo nedýchat. Jakékoliv vědomé rozhodnutí zadržet dech je brzy překonáno nutkáním k nadechnutí. V lékařství se dušnosti občas dokonce říká hlad po vzduchu. Souboj s tloustnutím je souboj s biologií. Obezita není morální úpadek. Není to o obžerství ani nečinnosti. Je to přirozená, normální reakce těla na abnormální, nepřirozenou hojnost potravin překypujících cukry a tuky.  Moře nadbytečných kalorií, ve kterém nyní plujeme, a někteří se v něm i topí, je nazýváno toxické potravní prostředí. Pomůže nám to přesunout pozornost od jedince směrem k sociálním silám vykonávajícím svou práci. Vezměte si například, že průměrné dítě je bombardováno 10 000 reklamami na jídlo za rok. Nebo spíše reklamami na pseudojídlo, jelikož 95 % těchto reklam je na cukrovinky, rychlé občerstvení, tekuté cukrovinky a snídaňové cukrovinky.  Počkejte chvíli. Jestliže je přibírání na váze přirozená reakce na snadnou dostupnost hromady levných a chutných kalorií, proč tedy nejsou tlustí všichni lidé? V určitém smyslu skutečně téměř všichni jsou. Odhadem má 90 % dospělých Američanů nadbytek tuku, tedy má tuku tolik, že to již dostačuje k poškozování zdraví. K tomu může dojít dokonce i u jedinců s normální váhou, problémem často bývá nadbytek tuku v břišní oblasti. Nicméně i pouze na základě čísel na váze je dnešní normou mít nadváhu. Když se podíváte na tuto křivku grafu a doplníte nejnovější údaje, má více než 70 % z nás nadváhu. Méně než třetina spadá na stranu s normální váhou a více než třetina na druhou stranu spektra, kde nadváha přechází v obezitu.  Pokud však máme vinit skutečně jídlo, proč nemá nadbytek tuku každý? Je to, jako bychom se ptali, proč každý kuřák nedostane rakovinu, když ji mají cigarety způsobovat? V takovém případě mohou genetické predispozice a další faktory vychýlit váhu na opačnou stranu. Různí lidé se rodí s různou náchylností na rakovinu, ale to neznamená, že kouření nehraje zásadní roli v rozvoji případného vrozeného rizika. A to stejné platí pro obezitu a naše toxické potravní prostředí. Vzpomeňte si na analogii se střelnou zbraní, geny sice zbraň nabíjejí, ale až naše strava stiskne spoušť. Pojistku se můžeme pokusit aktivovat tím, že přestaneme kouřit a budeme jíst zdravěji.  Když uvězníte dva tucty lidí a krmíte všechny stejným počtem nadbytečných kalorií, všichni přiberou na váze, ale ne stejně. Předávkování stejnými 1 000 kaloriemi denně, 6 dní v týdnu po celých 100 dní vedlo k různým přírůstkům na váze, od 4 kg po 13 kg. Identických 84 000 kalorií navíc vedlo k různému přírůstku na váze. Někteří lidé jsou zkrátka geneticky náchylnější k tloustnutí. Proč podezříváme geny? Protože těch 24 lidí ve studii bylo 12 párů jednovaječných dvojčat a rozdíly ve váze byly mezi dvojčaty asi o třetinu menší než mezi cizími lidmi. Podobná studie s hubnutím pomocí pohybu dospěla k podobnému výsledku. Takže ano, geny hrají roli, ale to jen znamená, že někteří lidé na sobě musí pracovat více než jiní. V ideálním světě by zdědění predispozice pro vyšší váhu nemělo dávat důvod pro rezignaci, ale spíše sloužit jako motivace k vynaložení ještě většího úsilí, aby se lidé vyhnuli takovému osudu.  Pokroky ve zpracování a balení jídla v kombinaci s vládní politikou a finančními příděly, které podpořily levné vstupní zdroje „komplexu potravinářského průmyslu“ vedly k nadbytku hotových výrobků přichystaných k okamžité konzumaci, které jsou navíc velmi chutné a výnosné. Aby pomohl utišit netrpělivé investory, stal se marketing ještě více přesvědčivým a všudypřítomným. Všechny tyto faktory se spojily a společně daly vzniknout neomezenému přístupu k hojnému množství pohodlného, levného a kalorického jídla, často vědomě navrženého s pomocí chemických aditiv pro umocnění jejich sladké nebo slané chuti. Hlad však příliš neukojí.  Jak klesáme hlouběji a hlouběji do tekutých písků kalorií, stojí nás stále více duševní energie plavat proti proudu - proti neustálému bombardování reklamami a lákavými pochoutkami dostupnými 24/7. Trh v dnešní době zaplavuje tolik jídla, že mnoho z něj skončí v koši. Od 70. let min. století se plýtvání potravinami postupně zvýšilo o 50 %. Možná je přece jen lepší, když skončí na skládkách a ne v našich žaludcích. Příliš mnoho levných a výkrmných potravin upřednostňuje trvanlivost před lidským životem.  Nicméně mrtví lidé nejedí. Není ve vlastním zájmu výrobců potravin udržet zákazníky zdravé? Taková naivita odhaluje základní neporozumění systému. Primární odpovědností veřejné firmy je sklízet výnosy pro investory. Berte v potaz, že tabákový průmysl vyrábí výrobky, které zabíjí jednoho ze dvou z jejich nejvěrnějších zákazníků! Nejde jim o spokojenost zákazníků, ale o spokojenost svých akcionářů. Zákazník je vždy až na druhém místě.  Tak jako přibírání na váze může být zcela normální reakcí na obezogenní potravní prostředí, tak i vlády a podniky jen normálně reagují na politické a ekonomické skutečnosti našeho systému. Napadne vás alespoň jeden velký průmysl, který by těžil z toho, že by lidé jedli zdravěji? „Rozhodně ne zemědělství, výroba potravin, prodejny potravin, restaurace, prodejci diet a farmaceutický průmysl,“ řekla vysloužilá profesorka Marion Nestle v úvodníku časopisu Science, když byla předsedkyní oboru výživy na NYU. Všechno prosperuje, když lidé jedí více nezdravé stravy a všichni zaměstnávají armády lobbistů k odrazování vlády od toho, aby s tím něco dělala.  Jestliže je součástí problému levnost, dostupnost a chuť jídla, je řešením těžko sehnatelné a drahé jídlo s nevalnou chutí? Nebo snad existuje způsob, jak získat to nejlepší z obou světů: jednoduché, zdravé, chutné a syté jídlo, které pomáhá s hubnutím? To je ústřední otázka mé nejnovější knihy How Not to Diet. Prohlédněte si ji zdarma ve své místní knihovně.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

cigarety / cukr / děti / fakta o zdraví / hubnutí / Jak nedržet diety / kalorie / kouření / nezdravé jídlo / obezita / otázky a odpovědi / přibývání na váze / průmyslové znečišťující látky / rafinované potraviny / rakovina / sladkosti / snídaňové cereálie / sůl / tabák / tělesný tuk / tuky / USDA / zdravý životní styl