Jaký je nejzdravější jídelníček?

Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.

Teorie léčby půstem

Odkud přišla myšlenka o léčivých účincích půstu?

11. 6. 2021

Sdílet toto video

Historie života na Zemi je příběhem o hladovění. Popel z obrovských vulkánů a asteroidů zastínil slunce a tím zahubil rostliny, což vedlo k vymření skoro veškerého života. Jak vyzdvihl Darwin, z této „války přírody, z hladu a umírání vzešel nejvýše postavený objekt, jaký jsme si schopni představit“ - jmenovitě lidé. Jsme „mimořádně dobře přizpůsobeni delšímu postění se.“ Vyvíjeli jsme se za nedostatku potravy, což patrně vedlo k vyvinutí naší vynikající schopnosti ukládat si velké množství kalorií při dostupnosti potravy. Nyní nás pochopitelně naše schopnost jednoduše si ukládat kila vede k novodobým onemocněním, jako je obezita či cukrovka 2. typu. Nicméně bez schopnosti ukládat si tolik tělesného tuku bychom se asi dneška nedožili a nemohli bychom o tom vyprávět. A nejde jen o nárazy asteroidů před miliony let. „Celý Horní Egypt umíral hladem,“ stojí v nápise na egyptské hrobce staré přes 4 000 let, „hlad byl tak velký, že lidé začali jíst své děti.“ Nebo zde je příklad z období před pár staletími - rodiče zabíjeli své děti a děti zabíjeli své rodiče, aby je snědli. „Těla popravených trestanců byla dychtivě strhávána ze šibenic.“ Vymřely až dvě třetiny populace Itálie a jedna třetina populace Paříže. Není nutno zacházet do starověké historie. Dokonce i nejzabezpečenější a nejbohatší populace dneška dělí od podobného hladomoru pouze krátký úsek historie. Například ve Velké Británii za posledních 2 000 let došlo ke 200 hladomorům. Dnes trpíme spíše nadbytkem jídla, který s sebou přináší své vlastní problémy. Může však mít absence půstu nějaké nepříznivé účinky na tělo? Tato otázka byla položena již před 50 lety. Pokud je naše fyziologie tak dobře nastavena na období hladovění, možná by eliminace hladovění mohla celkovému zdraví uškodit? To jsme nevěděli. Nedostatek výzkumu v oblasti hladovění byl připisován „těžkostem se zajištěním svolných lidských subjektů.“ To málo z výzkumu proto pocházelo od nesvolných subjektů. Lékaři z varšavského ghetta si vedli podrobné záznamy, než sami podlehli hladu. Dále třeba republikánští vězni ze Severního Irska, kteří se rozhodli držet hladovku a do 73 dnů bez jídla všichni zemřeli. Jenže hladovění není nutně to stejné jako držení půstu. Na to někteří v lékařských žurnálech upozorňovali už před více než stoletím. Hladovění je obvykle nucené, psychicky stresující a chronické. Naopak terapeutický půst je "dobrovolný, časově omezený a dodržují ho obvykle lidé, kteří začínají s dobrým výživovým statusem.“ Terapeutický půst? Jak jsme přišli na terapeutický půst, postění se za léčebným účelem? Nápad možná původně pochází z pozorování jevu, kdy akutně nemocní lidé mnohdy ztrácejí chuť k jídlu. Možná tedy tělo ví, co dělá, když nám říká, abychom nejedli. Odtud asi pochází lidová poučka „vyhladov horečku“. Lidé nabyli dojmu, že držení půstu umožňuje tělu dopřát si fyziologický odpočinek. Nejen trávicí soustavě, ale celému tělu. Tělo se může soustředit na léčení. Veřejným tajemstvím údajně bylo, že veterináři hospitalizovali psy pro to, aby je uzdravili půstem. Proto vznikla teorie, že by to mohlo platit i na lidi. Kromě uvolnění zdrojů, které by tělo normálně vynakládalo na trávení a ukládání jídla, je tu ještě koncept, že během půstu se naše buňky přepnou do jakéhosi ochranného módu. Proč by půst měl redukovat poškození volnými radikály, snižovat zánět a posilovat ochranu buněk? Jde o známý koncept „co tě nezabije, to tě posílí“, známý jako hormeze. Takže vlastně opak teorie „nechejte tělo odpočívat.“ Spíše byste měli tělo vystavovat zátěži. Zátěž spojená s půstem může tělo obrnit proti dalším zátěžím a stresům, se kterými se setkává. Nejdrsněji to bylo patrně prokázáno v sérii pokusů hodných úšklebku, ve kterých byly myši vystaveny radiaci odpovídající bombě shozené na město Hirošima. Gama záření tak silné, že zabilo 50 % během 2 týdnů. Ovšem myši, které předtím 6 týdnů žily v režimu přerušovaného půstu, do jedné přežily. Právě takto významné poznatky vedly k oněm silným prohlášením o léčivých účincích půstu a o tom, že by léčba půstem mohla připravit polovinu lékařů o práci. Je však nutno si to ověřit studiemi. O těch zase příště.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org