Nejprve jsme měli cukr a vysokofruktózový kukuřičný sirup, to jsou původní průmyslová sladidla. Byla levná, ale měla spoustu prázdných kalorií a přispívala k onemocněním jako obezita, cukrovka 2. typu, zubní kazy a metabolický syndrom. Pak přišla druhá generace sladidel, umělá sladidla, pastelově zbarvené krabičky produktů Nutrasweet, Splenda a Sweet & Low. Prakticky nula kalorií. Jenže byly popsány nežádoucí účinky a přišly obavy o dopad na zdraví. Umělá sladidla byla například spojena s vyvoláním intolerance glukózy pozměněním střevní mikroflóry. Navzdory očekávání tak v praxi sladidla měla nežádoucí účinky vyvolávající metabolické poruchy. Navíc chutnají divně. Na scénu přišla třetí generace sladidel, cukerné alkoholy jako sorbitol, xylitol a erythritol. Jsou to nízkokalorická sladidla, ale mají projímavé účinky, což může být obtěžující. A nyní se dostáváme k vzácným cukrům, jako je alulóza, přírodní sladidlo s minimem kalorií a chutí podobnou cukru.  Pro ty, kteří ještě o alulóze neslyšeli, možná je to tím, že její název byl pozměněn. Stejně jako se z řepkového oleje „rape seed oil“ stal „canola oil“, což přimělo město Tisdale pozměnit své slogany, tak i alulóza měla dříve horší jméno. Říkalo se jí psykóza, takže pozor na konzumaci ve sprše (reference na horor Psycho).  Název psykóza je odvozen od antibiotika, ze kterého byla izolována - zvláštní příběh vzniku sladidla. Frontiers of Bioengineering and Biotechnology kladou důraz na skutečnost, že alulóza je existující přírodní cukr, nikoliv umělý. Když se však podíváte na citovaný zdroj tvrzení, je v něm uvedeno, jak se alulóza vyrábí a - posuďte sami. Funkcionalizované polyhydroxyalkanoátové nano kuličky doplněné D-tagatóza-3-epimerázou (DTE) vyrobené rekombinantními patentovanými bakteriemi bez endotoxinů.  Technicky vzato je alulóza přírodní cukr, tzv. vzácný cukr, které jsou International Society of Rare Sugars definovány jako cukry, které se v přírodě vyskytují jen omezeně. Nové technologické pokroky jako enzymatické inženýrství využívající geneticky modifikovaných organismů nyní výrobcům umožňují vyrobit jinak vzácné cukry jako alulóza i v poměrně velkých množstvích. Protože se v malých množství již v potravinách vyskytovala, FDA udělil alulóze status obecně bezpečné přísady. Jenže v jídle jsou velmi malá množství, tak pár desítek miligramů, čtvrtina čtvrtiny čtvrtiny lžičky.  Alulóza vzniká při zahřátí fruktózy. Proto tento nebožák trpěl na opakované vyrážky po konzumaci nezvykle rozličných potravin. Měl totiž alergii na alulózu, které vzniká omylem při procesu výroby vysokofruktózového kukuřičného sirupu. Takže vyhodnocení bezpečnosti alulózy na základě skutečnosti, že již v potravinách je, není příliš přesvědčivé. Skutečnou bezpečnost můžeme prokázat jen testem.  Alulóza je na rozdíl od stolního cukru dobrá pro zuby, jelikož bakterie podílející se na zubních kazech ji neumí metabolizovat za vzniku kyseliny a hromadění plaku. Nezvedá krevní cukry, ani u diabetiků. Může být označena za bezkalorické sladilo, ačkoliv technicky má asi jednu a půl kalorie na lžičku, podobně jako erythritol. Stejně jako erythritol má jen 70 % sladivosti cukru. Chuť, vlastnosti a texturu má však skoro jako běžný cukr. A co toxicita?  Alulóza je považována za relativně netoxický cukr. Co to znamená? U zvířat třeba víme, že sladidlo zvané xylitol může být extrémně nebezpečné pro psy. Pouhá polovina lžičky může třináctikilového psa ohrozit na životě. Podobná dávka alulózy by prý problém nezpůsobila. Ale více než půl šálku naráz a už by bylo psovi asi zle. Šlo o studii s jednou dávkou. Studie dlouhodobé bezpečnosti alulózy užívané po období několika měsíců nenašla žádné škodlivé účinky u dávky asi jedné a půl lžičky denně pro zdravé třináctikilové psy. Dokonce se jim snížil cholesterol. Vědce to přivedlo k nápadu provést klinické studie a zjistit, jestli by se alulóza dala předepisovat psům s nadváhou.  A co lidé? Když byla dávka alulózy postupně zvyšovaná za účelem identifikace maximální dávky jednorázové konzumace, nebyly zaznamenány žádné vážné zažívací potíže, dokud nebyla dosažena dávka 0,4 g na kg tělesné hmotnosti. To by byly asi čtyři čajové lžičky. Okolo devíti lžiček už se dostavily vážné průjmové potíže. Možná si říkáte, že tolik cukru naráz stejně nikdo nejí, jenže jediná plechovka koly obsahuje 10 lžiček cukru a lahev Mountain Dew má dokonce skoro dvojnásobek. Alulóza tak očividně není vhodná jako jediné sladildo do limonád.  Co se týče horního limitu pro dávkování po malých porcích během dne, tak po dosažení asi 17 lžiček, záleží na tělesné váze, lidé začnou pociťovat silnou nevolnost, bolesti břicha, bolesti hlavy a průjem. Lidé by se tedy měli držet pod jednorázovou dávkou 7 lžiček alulózy a za den by dohromady neměli pozřít více než 15 lžiček. Průměrný Američan klidně denně zkonzumuje 17 lžiček přidaného cukru, takže určitě nejde o něco, na co by mohl potravinářský průmysl zcela přejít při slazení.  Z tohoto pohledu je alulóza svou maximální jednorázovou dávkou podobná xylitolu. Průměrně vážící americký muž může bez následků pozřít 14 lžiček erythritolu a průměrná žena 15 lžiček. To stále není dost pro oslazení lahve koly, ale poskytuje nám již více prostoru pro oslazení čaje nebo pocukrování grepu.  Alulóza má však mít určité zdravotní přínosy, což erythritol nemá. Čtvrtá generace sladidel, mezi které patří alulóza, má mít výhodu: dodatečné vlastnosti. Je to pravda? Na to se podíváme příště.


© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Motion graphics by Avo Media.

alulóza / bolesti hlavy / cukr / cukrovka / erytritol / FDA / fruktóza / kalorie / krevní cukr / kukuřičný sirup s vysokým obsahem fruktózy / metabolický syndrom / mikrobiom / nevolnost / obezita / průjem / sladidla / sorbitol / Splenda / střevní flóra / studie na zvířatech / umělá sladidla / xylitol / zdravé zuby