Jak moc musíme být v pohybu, abychom si udrželi úbytek na váze?

Jaký je nejzdravější jídelníček?

Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.

Jak moc musíme být v pohybu, abychom si udrželi úbytek na váze?

Jakou roli hraje nedostatek fyzické aktivity v epidemii obezity a jak moc bychom se vlastně měli věnovat pohybu?

20. 9. 2015

Sdílet toto video

Právě teď mají téměř dvě třetiny Američanů nadváhu. A do roku 2030 může být více než polovina naší populace klinicky obézní. Výskyt dětské obezity se ztrojnásobil a většina z těchto dětí bude mít nadváhu i v dospělosti. Spojené státy mohou být nyní v situaci, kdy dojde k tomu, že od založení USA poprvé vychováme novou generaci s kratší předpokládanou délku života, než měla generace předchozí. Potravinářský průmysl z toho obviňuje naši nečinnost. Údajně by stačilo, kdybychom se více hýbali. Ale jakou hraje pohyb roli v léčbě obezity? Dnes se v lékařské literatuře značně diskutuje o tom, zda má fyzická aktivita vůbec nějakou úlohu v epidemii obezity, která se od 80. let rozšířila po celém světě. Zvýšení kalorického příjmu na osobu je více než dostatečným důvodem k vysvětlení americké epidemie obezity. Dokonce proti očekávání míra fyzické aktivity v posledních několika desetiletích vzrostla, a to v Evropě i v Severní Americe. To má významné politické důsledky. Ano, stále potřebujeme více pohybu, ale ve snaze o zvrácení epidemie obezity bychom se měli soustředit na nadměrný kalorický příjem. Abychom spálili přebytečné kalorie, tedy kalorie navíc k těm, které jsme jedli v 70. letech, což u dětí odpovídá plechovce limonády a malé porci hranolků navíc a u dospělých asi jednomu Big Macu, museli bychom chodit 2 hodiny denně, sedm dní v týdnu. Takže pohyb může zabránit přibírání na váze, ale požadovaná délka aktivity k tomu potřebná se blíží dvojnásobku současných doporučení. Obhájci veřejného zdraví dělali různé pokusy o zahrnutí tohoto druhu informací u výrobků. Nabídka jídel rychlého občerstvení, opatřená informací o množství kalorií a počtu kilometrů, které je nutno ujít, abychom tyto kalorie spálili, se jevila jako nejúčinnější taktika v ovlivňování výběru jídel ve prospěch těch nízkokalorických. Fyzická aktivita samotná může sice mít jen malý účinek, ale z populačního měřítka je to již výrazná a příznivá změna. Snížení BMI byť jen o 1 % by v celostátním měřítku mohlo zabránit milionům případů cukrovky a srdečního onemocnění, tisícům případů rakoviny a tak dále. Proč však pohybem nehubneme více? Možná proto, že se nehýbeme dostatečně. Malá ztráta hmotnosti pozorována u většiny vědeckých pokusů s pohybovým plánem, tedy takových, kdy účastníky přimějí cvičit, může být způsobena především nízkou dávkou předepsané pohybové aktivity. Lidé mají tendenci přehodnocovat množství kalorií, které při fyzické aktivitě spálí. Existuje například mýtus, že při jednom pohlavním styku člověk spálí několik set kalorií. Takže pokud máme sex, můžeme si přece dát jako přílohu hranolky. Nicméně pokud účastníky připojíme na přístroje a změříme energetický výdej během pohlavního styku, pokud se tedy účastníci nezamotají do všech těch drátů a hadiček, jejich výdej může být maximálně metabolickým ekvivalentem kalisteniky. Vzhledem k tomu, že průměrný sexuální styk trvá zhruba jen 6 minut, mladý muž může během pohlavního styku spálit přibližně 21 kalorií. Samozřejmě, že kdyby se jen povaloval a sledoval televizi, spálil by sotva třetinu tohoto množství, což je v podstatě bazální metabolismus. Takže ve srovnání se sledováním televize při sexu spálí o 14 kalorií více. To znamená, že bychom si díky této aktivitě mohli dát jeden hranolek navíc.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org