Důvodem, proč se mnoho krevních testů prování ráno nalačno, je to, že jídlo může naše tělo odchýlit z rovnováhy a zvýšit určité biomarkery pro onemocnění, například krevní cukry, inzulín, cholesterol a triglyceridy. Přesto méně než 1 z 10 Američanů dokáže vydržet alespoň 12 hodin bez jídla. Ačkoliv může být z pohledu evoluční teorie nepřirozené jíst tři jídla denně, většina z nás jich jí ještě více. Jedna studie využívající aplikaci na chytrém telefonu k záznamu více než 25 000 okamžiků konzumace, zjistila, že lidé obvykle jedí každé 3 hodiny v rámci zhruba 15 hodin z každého dne. Mohlo by našim tělům prospět, kdybychom si dali od jídla delší oddech? Časově omezený příjem potravy je „definován jako postění se po dobu nejméně 12 hodin, ale méně než 24 hodin.“ Součástí je tedy snaha o vměstnání denního kalorického příjmu do určitého časového okna, obvykle 3–4 hodin, 7–9 hodin nebo 10–12 hodin denně. Výsledkem je každodenní půst trvající 12-21 hodin. Když je myším omezeno krmení jen na určité časové okno, přibírají na váze méně, a to přitom dostávají kalorií stejně. Hlodavci však mají tak rychlý metabolismus, že je už jeden den půstu dokáže natolik vyhladovět, že přijdou o 15 % netukové tělesné hmoty. To ztěžuje extrapolaci z laboratorních myší na lidi. Jak to probíhá u lidí, to se dozvíme jedině řádnou studií na lidech. Míry předčasného ukončení se u časově omezeného přísunu potravy ve studiích jevily nižší než při většině delších typů přerušovaného půstu. To nám naznačuje, že jde o tolerovanější režim. Jenže funguje vůbec? Když řeknete lidem, aby nic nejedli alespoň mezi 7. hodinou večerní a 6. ranní po dobu dvou týdnů, tak za každý týden zhubnou o necelé půlkilo více než ti, kteří příjem potravy časově omezený nemají. Všimněte si, že nebyly poskytnuty žádné doplňující informace ohledně množství a druhu konzumovaného jídla, žádné vychytávky, počítání kalorií nebo vedení záznamů. Dostali jen za úkol omezit svůj příjem jídla na čas mezi 6. hodinou ranní a 7. hodinou večerní. Jednoduchá intervence, snadno pochopitelná a implementovatelná. Dalším logickým krokem bylo vyzkoušet tento režim v praxi po dobu několika měsíců místo pouhých týdnů. Obézní muži a ženy byli požádáni, aby soustředili všechen svůj přísun potravy do osmihodinového časového rámce mezi 10:00 a 18:00. O dvanáct týdnů později byli o 3,1 kg lehčí. Tato zdánlivě jednoduchá intervence může účinkovat z několika různých důvodů. Lidé mají tendenci jíst větší množství jídla v pozdějších hodinách. Zároveň v pozdější hodiny obvykle jedí tučnější jídla. Když eliminujeme konzumaci jídla v pozdních večerních hodinách, zbavíme se zároveň nejrizikovější doby k přejídání se, večerního občerstvení. A to se také potvrdilo ve studii, kde lidé neměli po 7. hodině večerní jíst. Účastníci tak nevědomky denně jedli asi o 250 kalorií méně. Pak jsou zde také chronobiologické přínosy vyhýbání se konzumaci jídla v pozdních večerních hodinách. Mám v plánu udělat celou sérii videí o roli cirkadiánních rytmů v epidemii obezity. O tom, jak důležité může být správné načasování konzumace pokrmů, a o tom, jak můžeme seřídit příjem potravy s našimi vnitřními hodinami. Dám vám malou ochutnávku. Když sníte stejný počet kalorií na večeři, budete po takovém jídle mnohem snadněji přibírat, než kdybyste stejný počet kalorií snědli k snídani.  Kalorie přijaté ráno vedou k menšímu přírůstku na váze než stejné kalorie přijaté ve večerních hodinách. Jídelníček zahrnující větší snídani podpoří hubnutí lépe než jídelníček s větší večeří. Noční svačení vede k většímu přibírání na váze než stejné svačinky v průběhu dne. Díky našim cirkadiánním rytmům jsou zpomalení metabolismu, hlad, intolerance sacharidů, triglyceridy a sklon k nárůstu tělesné hmotnosti tím, co v noci začne strmě stoupat. A jaký podíl na výsledku má fakt, že se člověk při tomto režimu postí? Už jsme si řekli o dvou přínosech, menším kalorickém příjmu a vyvarování se noční konzumace jídla. Hraje nějakou roli fakt, že se každý den jedenáct nebo šestnáct hodin postíme, vezmeme-li v úvahu, že průměrný člověk je z 24 hodin, které má každý den, bez jídla jen devět hodin? Jak byste navrhli pokus, který by to podrobil testu? Co kdybyste lidi rozdělili do dvou skupin a donutili obě skupiny, aby denně jedli stejný počet kalorií klidně až pozdě do večera, jen by jedna skupina držela půst ještě déle – 20 hodin? To přesně vědci z Národního institutu pro stárnutí a Amerického ministerstva zemědělství udělali. Muži a ženy byli randomizováni ke konzumaci tří jídel denně, nebo konzumaci stejného počtu kalorií během čtyřhodinového časového okna (17-21 h) a postění se po zbytek dne. Pokud by byl úbytek hmotnosti v těch dvou studiích časově omezené konzumace způsoben pasivním snížením kalorického příjmu nebo vyvarováním se konzumace jídla pozdě v noci, pak by v této studii měly obě skupiny dosáhnout stejných výsledků, protože obě jedly stejně kalorií a jedly až do večera. To se však nestalo. Po osmi týdnech byl úbytek tělesného tuku ve skupině s vymezeným časem pro příjem potravy cca o 2,2 kg větší. Tito lidé jedli přibližně stejně kalorií, ale přesto zhubnuli více. Účastníci podobné studie, tentokrát s osmihodinovým časovým oknem, zhubnuli o 1,3 kg více. Evidentně tedy na tom, když necháme tělo odpočinout od přísunu potravy, něco bude. Nicméně to čtyřhodinové okno bylo večer, takže účastníci utrpěli chronobiologické následky – významné zvýšení krevního tlaku a hladin cholesterolu, a to navzdory zhubnutí. To nejlepší z obou světů bylo představeno v roce 2018: časově omezený příjem potravy s menším časovým oknem umístěným do dřívějších denních hodin. A na to se podíváme příště.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

cholesterol / chronobiologie / hubnutí / hypertenze / inzulín / kalorická restrikce / kalorie / krevní cukr / krevní tlak / metabolismus / obezita / přibývání na váze / půst / snídaně / studie na zvířatech / triglyceridy / USDA / vysoký krevní tlak