Jaký je nejzdravější jídelníček?
Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.
Epigenetické hodiny pro testování biologického věku
Epigenetické hodiny se prosadily jako spolehlivé měřítko chronologického věku a překonaly délku telomer jako nejlepší prediktor věku.
Má kniha „Jak nestárnout" je celá o mechanismech stárnutí a o tom, jak je můžeme ovlivnit pomocí výživy a životosprávy. Mohl by náhled do epigenetiky na modifikátory genové exprese pomoci předpovědět naši délku života a života ve zdraví? Sledujte a zjistíte to.
Epigenetika, diferenciální exprese genů, určuje charakter i funkci buňky a udržuje si tuto identitu i v čase, skrze jedno buněčné dělení za druhým. Srdeční buňka tedy zůstává srdeční buňkou a dělí se k vytvoření dalších srdečních buněk, nikoli kožních nebo ledvinových buněk. A to vše navzdory tomu, že všechny naše hlavní buňky mají stejný komplement DNA a potenciál stát se čímkoliv. Je toho dosaženo methylací, chemickými značkami, které umlčí nehodící se geny v určité buňce. Přesnost udržování methylace je dobrá - 97 až 99,9 % při každém dělení - není to však dokonalé. Po čase se drobné chyby nahromadí, což může pomoci vysvětlit, proč se vzorce methylace u jednovaječných dvojčat s věkem začnou odlišovat.
Epigenetické značky mladých jednovaječných dvojčat jsou od sebe prakticky nerozeznatelné, ale časem se začnou lišit. Identická dvojčata mají stejnou DNA, stejné geny, ale rozdíly v genové expresi u starších párů identických dvojčat byly vyčísleny jako čtyřikrát větší, než pozorované u mladých párů. Může to vyústit v to, že každé dvojče dostane jinou nemoc.
Věkem podmíněnou nemoc jako Alzheimerova choroba dostanou obě jednovaječná dvojčata jen zhruba v 50 % případů. Takže když jedno dvojče onemocní, druhé má pravděpodobnost jako při hodu mincí, že onemocní také, navzdory identické DNA. Nebo i když onemocní oba, onemocnění se může projevit desítky let od sebe. Jakékoli epigenetické rozdíly, které mohou přispět k odlišnému výskytu nemocí, mohou vznikat z odlišné stravy a životosprávy, nebo být výsledkem náhodné epigenetické odchylky. Na našich chromozomech však máme určitá místa v DNA, která předvídatelně methylují nebo demethylují s věkem. Je to dokonce podobně předvídatelné jako hodinový strojek.
Jeden z prvních pokusů o studování stárnutí a epigenomu (který je pouze zhruba deset let starý) zjistil, že DNA 103letého člověka byla celkově méně methylovaná než DNA novorozence. Naznačuje nám to, že ke stárnutí zřejmě patří celkový úbytek epigenetických značek. Nyní víme, že je to složitější. Z oblastí methylace, které se s věkem spolehlivě mění, zhruba 60 % přejde od methylace k demethylaci a dalších 40 % se stane časem více methylováno. Některé oblasti se s věkem mění tak spolehlivě, že jsou považovány za „molekulární křišťálovou kouli lidského stárnutí“.
Pozoruhodným triumfem ve zpracování velkých dat je to, že v milionech oblastí methylace v naší DNA najdeme malou část, která se tak spolehlivě mění v čase, že můžeme předpovědět něčí věk s přesností na pár let. Stačí nám strategicky změřit vzorce methylace v pár stovkách nebo dokonce pár desítkách oblastí v genomu člověka složeného z tří miliard písmen.
Během posledních několika let tyto „epigenetické hodiny“ získaly stálou pozici mezi robustními ukazateli chronologického věku a dokonce překonají délku telomer jako nejlepšího odhadce věku. A proč na tom záleží? Proč vynalézat nějaký nákladný způsob podobný Rube Goldbergově stroji k věštění věku člověka, když se můžeme jednoduše zeptat? Asi si dovedete představit forenzní využití například při určování věku neidentifikované oběti pomocí vzorku krve. Ale to je jen začátek. Ukazuje se totiž, že epigenetické hodiny nezaznamenávají pouze váš chronologický věk, ale zřejmě měří váš skutečný biologický věk. Jinými slovy, váš epigenetický věk dokáže lépe předpovědět zbylou očekávanou délku života než váš kalendářní věk.
Zní to jako sci-fi. Vložíte kapku krve do futuristického přístroje, který skenuje umístění chemických značek na řetězcích DNA a vyřkne váš skutečný věk odrážející celoživotní návyky. Pokud přístroj vypočítal, že máte vzor methylace DNA jako 60letý člověk, ale měli jste jen 50 narozenin, jednalo by se o příklad „epigenetického urychlení stárnutí“, kdy je váš věk dle epigenetických hodin vyšší, než váš skutečný chronologický věk. Byla by to indikace, že stárnete příliš rychle. Jako 50letý člověk byste očekávali, že vám na Zemi zbývá třeba dalších 30 let, ale protože epigenetické hodiny ukazují, že stárnete takto urychleným tempem, tak vám zbývá spíše jenom 20 let života. Každé urychlení epigenetického stárnutí o pět let je spojeno se zvýšením rizika úmrtí o 8-15 %.
Kromě předpovědění času do smrti epigenetické hodiny také zřejmě předpoví indikátory zdravé délky života jako je kognitivní úpadek, zkřehlost, artritida a progresi onemocnění jako Alzheimerova a Parkinsonova choroba. Jak si umíte představit, pojišťovací agentura v tom hned spatřila příležitost, vaše poplatky za pojištění mohou být již brzy určovány vaším epigenetickým věkem. Není to však žádná kletba od romské věštkyně vytesaná do kamene. Rychlost, jakou stárnete, můžete změnit. A již brzy možná dokážeme využít epigenetické hodiny ke sledování pokroku. Tím se potenciálně naskýtá zásadně rychlejší a levnější způsob, jak testovat omlazovací intervence.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org