Extrémní pomůcky k hubnutí

Jaký je nejzdravější jídelníček?

Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.

Extrémní pomůcky k hubnutí

Ve videu si probereme bezpečnost a účinnost pomůcek k hubnutí. Vše od botoxu a korzetů až po sifony a tasemnice.

20. 4. 2022

Sdílet toto video

Středně obézní jedinec vykonávající středně intenzivní fyzickou aktivitu, například jízdu na kole nebo rychlou chůzi, by za hodinu spálil cca 350 kcal. Jenže většina limonád, sladkostí a dalších zpracovaných pokrmů je konzumována rychlostí 70 kcal za minutu. To znamená, že už za pět minut člověk sní tolik kalorií, kolik spálí hodinovým cvičením. Přivítejte sifonové zařízení AspireAssist. Jde o perkutánní gastrostomický přístroj. To znamená, že chirurgové vyříznou otvor ve vašem žaludku a vytvoří průchod skrze břišní stěnu ven. Po každém jídle si na otvor připojíte sací zařízení a přímo si vypustíte obsah žaludku z těla. Můžete hodovat na koblihách, vypustit je otvorem ze žaludku ven, a pak jich klidně znovu sníst ještě více. Dejte si dort. I podruhé, potřetí a počtvrté. Je to jako bulimie, ale bez pachuti zvratků. Zní to jako typický americký vynález, přímo ze země zrodu aspikových salátů, sýrů ve spreji a fritovaných tyčinek Snickers v těstíčku. Pacienti vážně hubnou, možná z části i proto, že vývod z těla může narušovat uvolňování a roztahování žaludeční stěny během konzumace. Proces také vyžaduje pití velkého množství vody a pořádného rozžvýkání potravy. Obojí přitom může pomáhat s hubnutím vlastními způsoby, například lepší hydratací a zpomalením příjmu jídla. Pacienti také začínají upřednostňovat zdravější jídlo, aby se vyhnuli nelibému pohledu na odtékající nezdravé pochutiny. Trubice je průhledná a smažená jídla zřejmě po vysátí ze žaludku vypadají obzvláště nevábně. Všichni pacienti musí užívat doplňky s draslíkem, jelikož je vyloučen společně se žaludečními šťávami a hrozí tak jeho nedostatek v těle. Jde o častou komplikaci i při skutečné bulimii. Většinu vedlejších účinků však tvoří jen drobné komplikace s ránou. Závažné vedlejší účinky jako břišní abscesy jsou vzácné. Velkým lákadlem sifonového zařízení je, že nepřetváří anatomii trávicího traktu. To je tedy nízká laťka, nicméně v dnešním Divokém západě hubnoucích procedur nelze nic považovat za jisté. Jeden příklad: Endoskopický duodenojejunální bypass EndoBarrier. Žaludeční bypass funguje z části díky tomu, že se vyřadí část tenkého střeva z trávení potravy, aby došlo k omezení vstřebávání kalorií. Co takhle místo rozsáhlé operace jen zavést pár desítek centimetrů dlouhý plastový rukáv, který bude lemovat stěny tenkého střeva zevnitř? Problém s výrobkem zvaným EndoBarrier je ten, že musí být přichycen k trávicímu ústrojí. Toho je dosaženo pomocí 10 kovových kotev. Ty způsobují tržné rány zodpovědné za většinu z 891 hlášených vedlejších účinků mezi 1 056 pacienty. To je skoro 9 z 10 pacientů. Vážné tržné poranění vedoucí k protržení jícnu nebo tvorbě abscesů na játrech jsou naštěstí vzácnější. Vyskytnou se u 1 z 27 pacientů. Některým dělala starosti snášenlivost zmíněné žaludeční pumpy AspireAssist, ale naprosto nejděsivější endoskopickou procedurou, na jakou jsem při svém výzkumu narazil, byl střevní resurfacing. Proč jen pokrývat vnitřek střev plastem za účelem prevence vstřebávání živin, když můžete rovnou tepelně odstranit povrchovou sliznici dvanáctníku? Jinými slovy, nechat si vypálit vnitřní výstelku střeva. Tedy přetvořit. Chirurgové také zkusili vpichovat botox do žaludečních stěn obézních lidí v naději, že dojde k částečné paralýze žaludečních svalů, zpomalení vyprazdňování žaludku, prodloužení pocitu sytosti a k následnému hubnutí. Jenže to nefungovalo. Výzkumníci ve Švédsku zkusili randomizovat lidi k nošení korzetů po 12 až 16 hodin denně, sedm dní v týdnů po dobu 9 měsíců. A také to nefungovalo. Hádejte proč. Účastníci studie korzety prostě nenosili. Stěžovali si, že jsou nepohodlné! Co čekali? Dezinfikované tasemnice byly zjevně široce propagovaným prostředkem k hubnutí již od počátku 20. století. Fakt, že živé tasemnice byly nalezeny i během bariatrických operací, nám však naznačuje, že zamoření parazity nemusí být nijak zvlášť účinným prostředkem k hubnutí. Když už je řeč o nevábných strategiích, co takhle si jídlo znechutit? Studie zvaná „Využití síly odporu: randomizovaná studie k redukci přitažlivosti kalorického jídla pomocí implicitního primingu“. Ve studii zkusili pomocí podprahových zpráv zkazit lidem chuť k jídlu. Těsně před zobrazením obrázků zdravých potravin vědci lidem ukázali veselé obrázky jako vrh koťátek v krátkém, 20milisekundovém záběru. Okamžik příliš krátký pro zachycení vědomím, ale snad dostatečný k vtištění pozitivních zprávy do podvědomí. Naopak před zobrazením snímků vysoce kalorického jídla, jako je třeba zmrzlina, jim pouštěli záblesky scén typu šváb na kousku pizzy, zvratky na špinavém WC, popálenina… A údajně to fungovalo! Subjekty následně hlásily sníženou touhu konzumovat vysoce kalorická jídla, nebylo to však přímo otestováno. Vědci dospěli k závěru, že podprahový odpor může být úspěšnou taktikou v boji s přílivem jídelních impulzů k nezdravému stravování. Zbytek světa nevěřícně hledí na naše americké machinace a komentuje je slovy: „Pohled z druhé strany velké louže… Nenechte je jíst dorty!“ Dokument v časopise Obesity Surgery s názvem „Co to ti Amíci dělají?“ zhodnotil americké zkušenosti s implantovatelným stimulátorem žaludku. Elektrody byly zavedeny do svalové vrstvy žaludeční stěny. Když to nefungovalo, zkusili jsme elektrickou stimulaci střeva. Ještě více šokující pak byly studie o tom, jak „opakovaná elektrická stimulace mozku snižuje příjem potravy u lidí.“ Ačkoliv je zavedení elektrod do hloubi mozku považováno za operaci s velkým rizikem komplikací, vědci dlouho přemýšleli, jestli umístění elektrody někam do mozku může způsobit, že lidé budou jíst méně. Obézním jedincům byly do lebky vyvrtány díry, kterými byly zavedeny dráty do mozku, a pak začal elektrostimulační průzkum. Až po chvilce popichování našli místa, kde byli schopni vyvolat přesvědčivé hladové reakce, vyslali do nich dostatek proudu k provedení elektrokoagulace. Zdálo se, že u koček a opic to funguje. Vědci však zjistili, že vypalování děr do lidského mozku nevedlo u obézních jedinců k hubnutí. Naštěstí, jak se snažím vysvětlit ve své vlastní knize How Not to Diet, zdravé a udržitelné hubnutí nemá podobu operace mozku.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org