Hormeze z nízkodávkové radiace

Jaký je nejzdravější jídelníček?

Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.

Hormeze z nízkodávkové radiace

Naše tělo je každou sekundu vystaveno přibližně 20 000 zásahům kosmického záření. Je to dobře, nebo špatně?

4. 9. 2025

Sdílet toto video

Hormeze poprvé prokazatelně prodloužila život před více než stoletím, když nízké dávky radiace dokázaly prodloužit délku života jednoho druhu brouka. Vědci doufali, že ozáření rentgenovými paprsky dokáže zneškodnit vajíčka škůdce obilovin, ale k jejich překvapení při nízkých dávkách došlo k opaku a brouci žili déle. Následně byl pokus zopakován s gama zářením na asi tuctu dalších druhů hmyzu od much domácích a cvrčků po vosy a komáry: silně konzistentní 20–60% prodloužení délky života. O co tady jde? Hormeze má být adaptivní odezvou na očekávané potenciální ohrožení. Tělo dokáže využít prvotní útok k vyvolání kompenzační protiodpovědi, která více než jen pokryje rozsah prvotního poškození, naopak ve výsledku jste na tom na konci lépe než na začátku. V případě radiace v dostatečně vysokých dávkách dochází ke smrti poškozením DNA. Zvířata mají celé ústrojí k opravě DNA. Předpokládáme však, že metabolicky je příliš náročné provozovat ho na plné obrátky nepřetržitě, i když ho pořádně nepotřebujeme. Navýšením útoků na DNA pomocí nízké dávky radiace však zvířeti signalizujeme, že je v prostředí poškozujícím DNA, proto jejich tělo začne navyšovat opravu DNA ke kompenzaci. A příjemným vedlejším účinkem té dodatečné ochrany DNA je delší život. Co je nezabilo, to je posílilo. Hormezi nepozorujeme jen u hmyzu. Mohla by vysvětlit zjištění studie „Nízkoúrovňové záření z A-bomb prodloužilo život a snížilo úmrtnost na rakovinu relativně vůči neozářeným jedincům“. Atomové bomby shozené na Hiroshimu a Nagasaki okamžitě zabily okolo 200 000 lidí a přeživší vystaveni vysokým dávkám radiace trpěli zvýšením výskytu rakoviny a zkrácením délky života. Nicméně lidé vystaveni malým dávkám záření žijící dále od místa výbuchu skončily s nižší úmrtností na rakovinu a delšími průměrnými životy. Výborná lékařská péče poskytnutá přeživším díky zákonu Law Concerning Relief to Atomic Bomb Survivors může vysvětlit část z přínosu na dlouhověkost, ale stejně tak to může být hormetickým efektem. „V životě není nic, čeho bychom se měli bát, stačí tomu jenom porozumět“ řekla Madame Curie, která získala Nobelovu cenu za objevení radioaktivity. Citát však pochází od ženy, která zemřela na selhání kostní dřeně kvůli ozáření. Její ostatky dokonce musely být uloženy do olověné rakve. Proč se zvířata vyvinula tak, aby přežila radioaktivní záření? Protože jsme dnem i nocí bombardováni kosmickými paprsky z vesmíru. Naše těla jsou vystavena asi 20 000 zásahům radiace každou vteřinu. A co kdyby nebyla? Vědci zjistili, že jednobuněčné organismy jako Paramecia nerostou v olověných nádobách tak dobře. A čím tlustší vrstva olova, tím zakrnělejší růst. Lidské buňky pěstované za podobně odstíněných podmínek vykazují nárůst poškození DNA a mutací. Naznačuje nám to, že přirozené záření působící na nás na Zemi má hormetický přínos, jelikož udržuje tělo ve střehu. Dokonce i vrstva 0,3 metrů olova zablokuje pouze třetinu kosmických paprsků. Aby opravdu zjistili, jak by život vypadal bez neustálého bombardování, sestoupili vědci 1,6 km hluboko pod povrch Země do SNOLAB, Sudbury Neutrino Observatory postavené na dně niklového dolu v Kanadě. Navzdory očekávání ryby chované pod zemí vyrostly v delší a těžší jedince, než ryby chované na povrchu. Výzkumníci nadnesli, že utlumení kosmického záření mohlo být vyváženo zvýšeným zářením z plynu radonu přítomného v dole. Závěr? O nízkoúrovňové radiaci toho nevíme dost na to, abychom využili hormetických účinků bez možného vystavení nepřijatelným rizikům. Naštěstí existují i blahodárné metody, jak využít hormezi pro naše zdraví a dlouhověkost.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org