Ačkoli mnoho lidí nemá důvěru v bezpečnost vody z vodovodního řádu, studie 35 značek balené vody zjistila, že balená voda nemusí být nutně bezpečnější, čistší nebo kvalitnější než voda přímo z vodovodního kohoutku. To však není moc vypovídající, viďte? Dvě studie zveřejněné v 70. letech navždy změnily naše představy o tom, že bezpečnost pitné vody spočívá jen v absenci choroboplodných zárodků. Ve skutečnosti to byl právě náš boj proti mikrobiálnímu znečištění, jenž vedl k novému druhu kontaminace ve formě vedlejších produktů dezinfekce. Dva mezní dokumenty z roku 1974 tehdy vyřešily záhadu, našel se zdroj chloroformu v pitné vodě. Našli jsme nepřítele, ale jsme jím my sami. Chlorování pitné vody je důležité pro zachování mikrobiologické bezpečnosti, ale chlór reaguje s přírodními organickými látkami přítomnými ve vodě a v důsledku toho vznikají chlorované sloučeniny. Tyto sloučeniny mohou mít na svědomí nejen nepříjemnou chuť a pach vody, ale mohou také představovat zdravotní riziko pro lidi. Dosud bylo identifikováno více než 600 vedlejších produktů dezinfekce používané k úpravě pitné vody. Po několika desítkách let výzkumu můžeme říci, že pití chlorované vody vede k „jasnému nadměrnému riziku“ rakoviny močového měchýře. Existují také důkazy o zvýšeném riziku určitých typů vrozených vad, ale většina pozornosti se zaměřila na rakovinu močového měchýře. Čtyřicet let pití chlorované vody může zvýšit pravděpodobnost, že dostanete rakovinu močového měchýře, o 27 %. Agentura pro ochranu životního prostředí odhaduje, že 2 až 17 % případů rakoviny močového měchýře ve Spojených státech amerických lze připsat těmto vedlejším účinkům chlorování pitné vody. To však za předpokladu, že se za touto spojitostí skrývá vztah příčiny a následku. Jenže to se teprve musí ověřit. Nejlepší způsob, jak snížit riziko, je řešit příčinu. Země by mohly zabránit tvorbě vedlejších produktů dezinfekce v první řadě tak, že lépe odstraní „přírodní organické látky“ ze zdrojové vody. Lidově řečeno, odstraní „špínu“ (má babička tomu říkávala „schmutz“). Některé evropské země, například Švýcarsko, mají novější a dobře udržované systémy pro úpravu pitné vody, které dokáží obyvatelstvo zásobovat pitnou vodou bez zbytků dezinfekčních prostředků. Nicméně náklady na vylepšení infrastruktury by se dokonce i v malém městě tady v USA mohly pohybovat v řádu desítek miliónů $. Jak odhalila vodovodní tragédie ve městě Flint, máme evidentně problém udržet vodu prostou dokonce i těch nejhorších toxinů (došlo k uvolnění olova do vody). Téměř 40 procent Američanů používá nějaký druh zařízení na čištění pitné vody. Dva z nejběžnějších typů přístrojů jsou filtrační konvice a zabudované filtry na vodu v lednicích. Tyto typy filtrace byly podrobeny testu. Voda přefiltrovaná těmito zařízeními byla srovnána s kohoutkovou vodou z Tucsonu. Oba lednicové filtry (GE a Whirlpool) si vedly podobně dobře, odstranily více než 96 % stopových organických kontaminantů, čímž odsunuli na konec tři konvicové filtry. Konvice značky Zerowater zachytila 93 procent, konvice PUR 84 procent. Nicméně v době, kdy už filtry potřebovaly vyměnit, zachytila konvice Brita jen 50 %. Podobný rozdíl byl zjištěn mezi filtry PUR a Brita, když byly testovány přímo na schopnost zachytit vedlejší produkty dezinfekčního prostředku. Ze začátku na tom byly oba výrobky stejně, ale na konci životnosti filtrační vložky získala konvice PUR náskok. Systémy reverzní osmózy dokáží vodu filtrovat ještě lépe, nicméně vysoké náklady, vodní ztráty a odstranění minerálů jsou silnými zápory. Roční náklady na čištění vody filtrační konvicí a lednicovou filtrací podle výpočtů vycházejí podobně, sklenice vás vyjde v přepočtu jen na cca 20 haléřů, tedy s výjimkou značky ZeroWater, u té vás vyjde sklenice vody čtyřikrát více draho. Vždy jsem si myslel, že životnost filtrů uváděná výrobci slouží jen k tahání peněz ze zákazníků, ale mýlil jsem se. Protože piji filtrovanou vodu zejména kvůli její lepší chuti, obvykle jsem s výměnou filtrů čekal až do doby, kdy se chuť vody zhoršila. To však není dobrý nápad. Nejenže filtry nakonec ztratí část své filtrační kapacity, ale ještě k tomu se v nich mohou začít množit bakterie. Výsledkem je, že „filtrovaná“ voda má najednou více bakterií než voda tekoucí přímo z kohoutku. Svou vodu byste spíše znečišťovali, než čistili. Je tedy důležité filtry pravidelně měnit. To stejné jsem si mimochodem myslel o měnění zubního kartáčku každé tři měsíce. Který manažer z kartáčkového průmyslu s tím asi přišel? Opět jde o mylnou domněnku. Na zubních kartáčcích se mohou tvořit biofilmy z bakterií zubního kazu, případně se mohou stát živnou půdou pro bakterie, které se na kartáček dostávají ze vzduchu po každém spláchnutí toalety. A poté si je společně s kartáčkem vkládáme do úst. Jen pro zajímavost, jediné spláchnutí WC může do vzduchu rozptýlit milióny bakterií, které se pak mohou usadit na vašem přívětivě vlhkém zubním kartáčku. Dobrou zprávou je, že namísto častějšího kupování nového zubního kartáčku můžete svůj současný vydezinfikovat. Postačí jej na 10 minut namočit do octa, nebo dokonce jen do roztoku 1 : 1 octa s vodou.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Image credit: tonl.co via tonl.co. Image has been modified. Motion graphics by Avocado Video

Evropa / nápoje / rakovina / rakovina močového měchýře / voda / zdravé zuby / zdravý močový měchýř