Na pořad dne se konečně dostala stévie. Důvodem, proč to tak trvalo, je to, že japonský výzkum z 90. let zjistil, že steviosidy, tedy aktivní látky ve stévii, jsou zcela neškodné. Při výzkumu na potkanech se však zjistilo, že jejich střevní bakterie přeměňovaly steviosidy na látku zvanou steviol. Ten je ale toxický. Přítomnost steviolu vedla k prudkému nárůstu mutagenního poškození DNA. Otázkou tedy bylo, jestli máme ve střevech ty stejné bakterie jako potkani. Ukázalo se, že ano. Nyní tedy víme, že při konzumaci stévie nám ve střevě vznikají mutagenní látky, které se poté vstřebávají do našeho krevního řečiště. Jedinou zbývající otázkou bylo, jak velké množství už je problém. Světová zdravotnická organizace právě vydala své nejnovější hodnocení potravinářských přídatných látek. Za bezpečný příjem považují až 4 miligramy na 1 kg tělesné hmotnosti. To vychází na 1,8 miligramu na libru. Pokud vynásobíte svou váhu v librách číslem 1,8 (nebo v kg číslem 4), dostanete počet miligramů účinné látky stévie, nad který byste se neměli dostat. Problémem je, že Američané zbožňují sladké. Máme se držet pod 4 miligramy na 1 kg váhy, ale pokud bychom vše sladili stévií, tento bezpečností limit bychom mohli překročit, přinejmenším tedy my ve Spojených státech amerických. Pokud však pijete denně jen něco jako dva nápoje slazené stévií, lze to považovat za neškodné.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Image thanks to carlo_mastrogiacomo via flickr

Japonsko / mikrobiom / mýty ve výživě / nápoje / poškození DNA / PureVia / sladidla / stévie / střevní flóra / Světová zdravotnická organizace / truvia / umělá sladidla / žlučové kyseliny