Přestože příznivé účinky omezení příjmu kalorií na zdraví a délku života byly jasně prokázány, je obtížné do našich životů zavést takové omezení. V klasické minnesotské studii o hladovění trpěli mnozí dobrovolníci nutkavými myšlenkami na jídlo, neustálým hladem, přejídáním a mnoha emocionálními a psychologickými problémy. Dokonce i výzkumníci, kteří omezení kalorií studují, ho jen zřídka sami praktikují. Musí existovat lepší způsob, jak potlačit aktivitu enzymu stárnutí TOR. Z toho důvodu byli výzkumníci tak nadšení rapamycinem, lékem, který TOR inhibuje. Domnívali se, že by mohl fungovat jako kalorické omezení v pilulce, ale jako každý lék má také své vedlejší účinky. Musí existovat nějaké lepší řešení. Průlom přišel, když vědci zjistili, že přínos dietních omezení možná nepochází z omezení kalorií, ale z omezení příjmu bílkovin. Pokud se podíváme na první komplexní srovnávací metaanalýzu dietních omezení, podíl příjmu bílkovin byl pro prodloužení délky života prostřednictvím dietních opatření důležitější než míra omezení kalorií. Ve skutečnosti má pouhé omezení příjmu bílkovin bez změny příjmu kalorií podobné účinky jako kalorické omezení. To je dobrá zpráva, protože omezení příjmu proteinů je na udržení mnohem méně náročné než omezení příjmu kalorií a může mít silnější vliv, protože potlačuje TOR i IGF-1, což jsou dvě cesty, o kterých si myslíme, že jsou odpovědné za extrémní přínos kalorického omezení pro zdraví a dlouhověkost. A některé bílkoviny jsou horší než jiné. Zvláště jedna aminokyselina, leucin, má patrně na TOR největší vliv. Zdá se, že omezení příjmu samotného leucinu je téměř stejně účinné jako omezení příjmu všech bílkovin. V čem se tedy nachází leucin? Převážně živočišné potraviny: vejce, mléčné výrobky a maso včetně kuřat a ryb, zatímco rostlinné potraviny: ovoce, zelenina, obiloviny a luštěniny jej obsahují mnohem méně. Obecně platí, že nižší hladiny leucinu lze dosahnout omezením živočišných bílkovin. Abychom rostlinnou stravou dosáhli příjmu leucinu z mléka nebo masa, museli bychom sníst pět kilo zelí – to jsou asi čtyři velké hlávky – nebo 100 jablek. Tyto výpočty jsou příkladem extrémních rozdílů v množství leucinu pocházejícího ze standardní stravy ve srovnání s rostlinnou stravou. Funkční role leucinu při regulaci aktivity enzymu TOR může pomoci vysvětlit mimořádné výsledky hlášené ve studii Cornell-Oxford-China, neboť kvazi-veganská strava s umírněným obsahem bílkovin mívá relativně nízký obsah leucinu. To může také pomoci vysvětlit délku života dlouhověkých populací, jako byli Japonci z Okinawy, kteří měli asi poloviční míru úmrtnosti. Tradiční okinawská strava obsahovala pouze asi 10 % bílkovin, a prakticky žádný cholesterol, protože jedli téměř výhradně rostlinnou stravu. Pouze 1 % stravy tvořily ryby, maso, vejce a mléčné výrobky – méně než 1 %, což odpovídá jedné porci masa měsíčně a jednomu vejci každé dva měsíce. Jejich délku života překonávají pouze vegetariánští adventisté v Kalifornii, kteří mají patrně nejvyšší očekávanou délku života mezi všemi formálně popsanými populacemi v historii. A tak jsme teď možná trochu blíže té záhadě, proč populace, které se živí rostlinnou stravou, žijí nejdéle.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Images thanks to Great Beyond via flickr

Adventistické zdravotní studie / bílkoviny / cholesterol / Čínská studie / délka života / dlouhověkost / Dr. T. Colin Campbell / drůbež / enzymy / fazole / IGF-1 / jablko / Japonsko / kalorická restrikce / krůtí maso / kuřata / LDL cholesterol / leucin / maso / mléčné výrobky / nálada / ovoce / rostlinná strava / rostlinné bílkoviny / ryby / standardní strava / stárnutí / TOR / úmrtnost / vedlejší účinky / vegani / vegetariáni / vejce / zelenina / zelí / živočišné bílkoviny / živočišné produkty / zrno