Ano, je pravda, že informace o výživě v médiích jsou často nesourodé a matoucí. Přesto mnoho Američanů ví, z čeho se skládá zdravá strava. Myslí si snad někdo doopravdy, že pití tmavé sycené cukrové vody mu prospívá? Problém tkví v tom, že vědomosti nepřevádí v činy.  Existuje řada důvodů, proč mají lidé takové problémy změnit své stravovací návyky. Ignorance a zmatení mohou hrát roli, ale motivace ke změně je nejspíše mnohem důležitější. Je pravda, že žijeme ve světě, který nás nabádá ke konzumaci čehokoliv, na co máme chuť, bez ohledu na dlouhodobé důsledky. Nicméně jedním ze zásadních problémů se změnou lidských návyků je to, že si lidé nejprve musí uvědomit potřebu změny.  Když se například lidí zeptáte, kolik masa jedí, nebo kolik mastného jídla, vajec, sladkostí, alkoholu, másla, tak budou uvádět menší než průměrnou spotřebu. Když si lidé myslí, že jejich riziko není tak velké jako u jiných, mohou odmítat rady jíst zdravěji, protože si myslí, že už nyní jí zdravěji. A možná je to pravda? Není. Lidé hodnotí své stravovací návyky v průměru jako zdravější, i když jsou ve skutečnosti hrozné. Z toho důvodu může být zapotřebí, aby kampaně na podporu zdraví lidem říkaly, jak špatně se stravují. Jenže když to uděláte, stane se něco zvláštního. Když lidi konfrontujete s realitou toho, co průměrný člověk doopravdy konzumuje, změní svou odpověď tak, aby to vypadalo, že oni stále jedí zdravěji než průměrný člověk.  Když lidem jejich příznivé srovnání rizikových návyků ohrozíte, tak nejen, že sníží své odhady ohledně toho, jak často se těmto návykům oddávají, „já vlastně stejně moc masa nejím“, ale také začnou podceňovat význam rizika. „Maso pro nás stejně není tak škodlivé.“  Ta stejná osobní pohádka, kterou sami sobě vyprávějí kuřáci. Studie ukazují, že kuřáci mají silnou tendenci podhodnocovat všechna rizika plynoucí z kouření a vytvářejí si sérii iluzí a falešných představ na podporu své volby zůstat u kouření cigaret. Proč si tolik lidí nadále zapaluje, když vědí o škodlivých důsledcích kouření na jejich zdraví? Z mnoha stejných důvodů, z jakých lidé dále jí nezdravé jídlo. Nejprve sami sebe přesvědčí, že jsou méně ohroženi než jiní, kteří dělají to samé. Vedle této optimistické předpojatosti navíc kuřáci podhodnocují rozsah, kterým kouření zvyšuje riziko rozvoje rakoviny plic. Myslí si, že vykouřit dva balíčky cigaret denně vytvoří jen pětinásobné riziko rakoviny plic, přičemž ve skutečnosti jde o dvacetinásobek. Navíc spousta kuřáků věří, že rakovina plic je předurčena především geneticky.  Mnoho riskantních stravovacích návyků sdílí stejné optimistické zaujetí. Například srdeční infarkty a srdeční onemocnění (zabiják č. 1), obezita, cukrovka a vše ostatní. Lidé jsou mnohdy velmi vynalézaví v hledání důvodů, proč věřit, že jejich vlastní riziko je menší než riziko jejich vrstevníků. Možná ochránci veřejného zdraví musí být podobně vynalézaví při porozumění původu tohoto nerealistického optimismu a hledání způsobů, jak lidem pomoci získat přesnější představu o jejich vlastní zranitelnosti. Děláme spoustu věcí ve snaze snížit nebo eliminovat tuto předpojatost, „musíme však brát v potaz možnost, že zmírnění optimistického zkreslení může vést ke snížení sebevědomí a psychické pohody.“ To hrozí, když si lidé začnou uvědomovat, jak velkému riziku skutečně čelí, a jak moc je to jejich vlastní vina.  Připomnělo mi to, jaké provazochodectví musí zdravotní pracovníci vykonávat, aby lidem vysvětlili, jakou mají moc nad tím, jestli dostanou rakovinu nebo ne. Tento hojně citovaný vědecký článek vypočítal, že můžeme být schopni zabránit zhruba 90 % případů lidské rakoviny. Článek je starší a „současné trendy“, o kterých výzkumník píše, se vztahují k 60. létům. I o půl století později však tento dokument zůstává relevantní. Genetické faktory nejsou hlavní příčinou chronických nemocí. Když vědci na jednovaječných dvojčatech zkoumali genetický původ nemocí, zjistili, že ze všech zkoumaných chronických nemocí měla rakovina nejmenší genetickou složku. Pouze 10 % šlo připsat špatným genům. V rodinách se dědí špatné návyky.  Když však s tím vyjdete do světa a všem řeknete tu dobrou zprávu, jak velkou moc mají nad tím nedostat rakovinu, jak k tomu přijdou lidé, kteří již rakovinu dostali? Když je lidem diagnostikována rakovina, často si pokládají otázku: „Proč zrovna já? Udělal jsem něco špatně? Je to moje vina?“ Asi si umíte představit, jak by odpověď „vlastně ano“ mohla být pro pacienty a přeživší zdrcující informací. Jinými slovy, zpráva mající za úkol vložit lidem moc do vlastních rukou v kontextu prevence by v obětech rakoviny vyvolala výčitky. Pravda však zůstane pravdou, ať je jakkoliv krutá. Musíme udělat to, že se pokusíme pacienty odvést od pocitů viny k pocitům schopnosti převzít zodpovědnost. Mají nad tím osobní kontrolu, od toho okamžiku si již mohou moci vybírat jinak. Musíme pacientům předat myšlenku, že nad svým životem mají moc. Lepší však je tyto kroky provést už před příchodem rakoviny. 
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Motion graphics by Avo Media.

chronická onemocnění / cukr / duševní zdraví / kouření / maso / mléčné výrobky / nezdravé jídlo / rafinované potraviny / rakovina / rakovina plic / vejce / živočišné produkty