Jaký je nejzdravější jídelníček?
Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.
Prodlužuje cvičení délku života, nebo jen zdraví?
Překvapilo mě, kolik sporů se v lékařské literatuře vede o to, zda jsou zdánlivé přínosy cvičení pro dlouhověkost vůbec reálné.
Ať už je spojeno s fyzickou neaktivitou šest procent předčasného umírání, nebo devět procent, nebo dokonce patnáct procent, jsou tato čísla předpovězena na základě předpokladu, že pojítka mezi neaktivitou a úmrtností nacházená v observačních studiích představují příčinu a následek. Byl jsem překvapen, kolik kontroverze lze nalézt v lékařské literatuře ohledně toho, zda jsou zjevné přínosy cvičení pro dlouhověkost vůbec skutečné.
Klasická studie z 50. let minulého století nazvaná „Ischemická choroba srdeční a fyzická aktivita práce“ hezky znázorňuje, jak obtížné může být rozklíčovat příčinnost mezi fyzickou aktivitou a dlouhověkostí. Londýnští řidiči autobusů zjevně měli dvojnásobné riziko úmrtí na srdeční onemocnění než průvodčí z autobusů, kteří byli nejspíše chráněni zdoláváním 500-700 schodů tam a zpět každodenně během práce ve slavných dvoupatrových autobusech. Později však bylo v navazujícím dokumentu „Kondice londýnských řidičů autobusů“ odhaleno, že na základě míry uniforem poskytnutých do začátku zaměstnání začínali řidiči autobusů na významně vyšších vahách.
Podobné problémy s reverzní příčinnosti postihují observační studie pohybu a cvičení do dnešního dne. Umožňuje pohyb uchovat seniorům dobré zdraví, nebo dobré zdraví seniorům v první řadě umožňuje věnovat se pohybu? Vede neaktivita k chronickému onemocnění, nebo vede chronické onemocnění k neaktivitě?
Pak jsou tu přidružené matoucí faktory. Archetypickým příkladem je méně kuřáků mezi aktivními jedinci. S výjimkou mužských elitních silových sportovců, kteří umírají téměř pětkrát častěji než normálně (asi kvůli užívání anabolických steroidů), sportovci obvykle žijí déle než jejich protějšky vedoucí sedavý život. Žijí o čtyři až osm let déle. Jenže co všechny ty komplikující elementy, zejména mezi profesionály. Prvoligoví hráči baseballu, cyklisté jezdící Tour de France a lyžařští šampioni žijí déle než obecná populace. To však ještě neznamená, že to má cokoliv společného s odpaly, jízdními koly nebo svahy. Možná je to částečně lepším genetickým základem, který jim umožňuje takové fyzické výkony, nebo socioekonomickým statusem, jakému se těší vítěz. Ano, olympijští medailisté žijí déle než obecná populace, ale to i velmistři šachisté, jak odhalila studie s podtitulkem „Mysl versus svaly“, což nám značí, že jde spíše o vyšší status než svalovou námahu. Nositelé Nobelovy ceny nebo Oskara mají taktéž podobně delší dožití.
Výzkumníci se pokusili odstínit tyto faktory a porovnali účinky volnočasové fyzické aktivity s pracovní fyzickou aktivitou. Pokud je pojítko mezi cvičením a dlouhověkostí vážně příčinné, pak by na kontextu, ve kterém vykonáváte stejnou námahu, nemělo záležet. Jak jste si pravděpodobně tipli, manuální práce je někdy spojena s kratším, nikoliv delším životem. To opět naznačuje spíše primát přidružených faktorů jako ty socioekonomické. Je možné, že genetická predispozice k dobré fyzické kondici je tím, co spojuje cvičení s dlouhověkostí, než že by bylo klíčovým samotné cvičení? Jinými slovy, jde o zkreslení prostou genetickou selekcí? Víme, že cvičení a dlouhověkost jsou propojeny. Možná však cvičení nevede k dlouhověkosti. Možná ty stejné genetické předpoklady, které lidem umožňují cvičit, také vedou k dlouhověkosti bez ohledu na to, zda skutečně cvičíte.
Tato otázka vytanula z dvojice ohromujících studií. První spočívala v porovnání dvou genetických kmenů potkanů. Jeden byl šlechtěn k vysoké vrozené vytrvalosti v běhání a druhý k nízké vytrvalosti. Pak byli potkani randomizováni k obdržení nebo neobdržení kolotoče na běhání. Dokonce i bez běhání žili potkani s vrozenou dobrou kondicí delší čas než potkani s vrozenou sníženou kondicí. Navzdory očekávání poskytnutí běhacího kolotoče k neomezenému dobrovolnému cvičení zkrátilo životy oběma kmenům. Běhání snížilo jejich očekávané dožití.
S použitím studií na dvojčatech můžeme ukázat, že genetické predispozice k pohybu existují i u lidí. Když jednovaječná dvojčata opustí domov a začnou žít odděleně, jejich pohybové návyky budou s mnohem větší pravděpodobností podobné než u dvojvaječných. To znamená, že pokud jedno dvojče intenzivně cvičí, to druhé s větší pravděpodobností bude činit stejně, pokud sdílí 100 % své DNA, než když místo toho sdílí jen 50 % DNA jako běžní bratři a sestry. Jak můžeme zjistit, jestli je to genetickou predispozicí k cvičení, nebo samotným cvičením, tedy co z toho zodpovídá za dlouhověkost sportovců? Co třeba vzácné případy jednovaječných dvojčat, jejichž pohybové návyky se liší? Mohla by intenzivní fyzická aktivita se stejnou DNA vést k rozdílu? Zřejmě ne. U jednovaječných dvojčat je stejná míra úmrtnosti bez ohledu na vykonávání intenzivního cvičení.
Kritická analýza na téma, zda je fyzická aktivita příčinou dlouhověkosti dospěla k závěru, že „nesporné zdravotní přínosy cvičení se zatím nepovedlo převést do příčinného vztahu s dlouhověkostí“. Zakládali jsme to na skutečnosti, že randomizované kontrolované studie na klinických populacích trpících převážně neurologickými obtížemi ukázaly pokles míry předčasné úmrtnosti. Intervence s cvičením však nedokázaly, že by cvičení prodloužilo život zdánlivě zdravých jedinců. Nicméně jde o obtížně proveditelné studie.
Vezměte si dosud největší takovou studii, ve které přes 1 500 starších mužů a žen (průměrný věk 73) bylo randomizováno do jedné ze tří skupin po dobu pěti let. Dostali doporučení prostě jen dodržovat národní doporučení a cvičit 30 minut týdně pět dní v týdnu, nebo nahradit dvě z těchto týdenních akcí 50minutovým cvičením, nebo nahradit dvě z těchto týdenních akcí čtyřmi 4minutovými intervaly vysoce intenzivního intervalového tréninku (tzv. HIIT) na 90 % maximální srdeční frekvence. Nakonec nebyl naměřen žádný rozdíl v úmrtnosti mezi dvěma skupinami s cvičením navíc a kontrolní skupinou. Může to být tím, že kontrolní skupina nakonec cvičila příliš mnoho. Kontrolní skupina sice dostala za úkol cvičit jenom 30 minut, ale nakonec cvičila více, než skupina, která měla za úkol navýšit týdenní lekce na 50minutové. Všichni účastníci měli potenciál být randomizováni do skupiny intenzivního tréninku, takže museli mít obstojnou výchozí kondici. Protože očekávali zdravotní prohlídky po roce, po třech a po pěti, tak kontrolní skupina svou píli navýšila natolik, že to zastřelo rozdíly mezi všemi třemi skupinami.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
Nejnovější videa
Cvičení je lék
Kolik kroků bychom měli denně ujít?
Jsou ryby nebo doplňky stravy s rybím olejem dobré pro srdce?
