V roce 1896 dovedl muž s příhodným jménem James Parsley (petržel) úspěšný vegetariánský cyklistický klub k vítězství. Jejich soupeři se očividně museli „jít zahrabat i s tím svým masem.“ Belgičtí výzkumníci v roce 1904 provedli test na toto téma a údajně zjistili, že lidé konzumující více rostlinné stravy dokázali zvedat činku déle, asi o 80 % více času. Nenašel jsem však původní zdroj v angličtině. Našel jsem ovšem toto: slavná série pokusů na Yale University. Byla zveřejněna před více než sto lety a zabývala se vlivem konzumace masa na vytrvalost. Bylo porovnáváno 49 lidí: běžní sportovci (převážně studenti univerzity), vegetariánští sportovci a vegetariáni se sedavým způsobem života. „Pokus podrobil důkladné zkoušce tvrzení lidí abstinujících od masa.“ K velkému překvapení výzkumníků to vypadalo, že výsledky prokázaly jejich pravdivost. Naznačily, že vyloučení masa vede k mnohem lepšímu vytrvalostnímu výkonu než běžná americká strava. Podívejte se na tohle. První vytrvalostní test spočíval v počítání doby, po jakou vydrží účastníci držet své paže vodorovně: „masožravci“ proti těm, kteří maso nejedí. Běžně se stravující univerzitní sportovci dokázali udržet své ruce předpažené v průměru okolo 10 minut. Je to těžší, než si myslíte. Jen si to zkuste. Dobře, jenže vegetariáni vydrželi pětkrát déle. Nejlepší „masojedlík“ dosáhl pouze na polovinu průměrného výkonu vegetariánů. Jen dva konzumenti masa vydrželi alespoň 15 minut. To se přitom podařilo více než dvěma třetinám vegetariánů. Žádnému z běžně se stravujících účastníků se nepodařilo pokořit půlhodinu. Půlhodinu však pokořila skoro polovina zdravějších strávníků. Devět z nich pokořilo hodinu, čtyři pokořili dvě hodiny a jeden člověk vydržel s předpažením dokonce více než tři hodiny. Kolik hlubokých dřepů zvládnete? Jeden sportovec zvládl více než 1 000, průměr byl 383. Jenže dostali na frak dokonce i od sedavě žijících vegetariánů. To je opravdu neuvěřitelné, dokonce i neaktivní vegetariáni si vedli lépe než trénovaní konzumenti masa. Vegetariáni se sedavým způsobem života byli z většiny lékaři, kteří v práci celý den seděli. Taky bych chtěl lékaře, který zvládne tisíc hlubokých dřepů! Pokud jde o zotavení, z takového počtu dřepů bolely svaly všechny, ale hůře se zotavovali konzumenti masa. Dva vegetariáni, kteří zvládli okolo 2 000 dřepů, se ihned vrátili ke svým povinnostem. Jeden šel rovnou běhat na dráhu a druhý šel ošetřovat pacienty do ozdravovny. Na druhou stranu mezi konzumenty masa byl jeden, který udělal 254 dřepů, pokusil se udělat ještě jeden, ale už se mu nepodařilo vstát a musel být odnesen pryč. Další dny byl neschopen pohybu. Jiný účastník byl zmožen ještě týdny poté, co u cviku omdlel. Bez oprávněných pochybností z toho můžeme odvodit, uzavřeli původně skeptičtí výzkumníci z Yale University, že skupina sportovců konzumujících maso si vedla ve vytrvalostním cvičení mnohem hůře než vegetariáni, a to dokonce i ti sedavě žijící. Co by mohlo stát za tímto pozoruhodným rozdílem? Někteří tvrdili, že masitá potrava obsahovala nějaký druh „unavujícího jedu.“ Ovšem jeden německý výzkumník, který podrobně popsal vlastní pokusy se sportovci, nabídl prozaickou odpověď. Ve své knize zaměřené, dle mého jazyka neznalého dojmu, na fyziologické studie vegetariánů jezdících pro Uber – říkal jsem vám, že umím jen anglicky (název studie je v němčině) – vyjádřil domněnku, že zdánlivě lepší výkon vegetariánů byl způsoben jejich obrovským odhodláním prokázat oprávněnost svého vegetariánství. Chtěli tak šířit svou propagandu, proto do každé soutěže s konzumenty masa vkládali mnohem větší úsilí než oni. Výzkumní pracovníci z Yale University se obávali, že by to mohla být pravda. Proto zařídili, aby měli konzumenti masa vysokou motivaci dát do výkonu všechno. Měli myslet na svou vysokoškolskou hrdost a nenechat ty mizerné vegetariány porazit jejich „ducha Yale University.“ Pokusy se dostaly dokonce i do The New York Times. Masojedlíci z Yale University – to zní jako název filmu se zombiemi – byli poraženi v náročných vytrvalostních testech. Profesor z Yale University věří, že s konečnou platností potvrdil podřadný výkon konzumentů masa v silových a vytrvalostních testech ve srovnání s výkony vegetariánů. Někteří z těchto nejúspěšnějších sportovců univerzity se zúčastnili silových testů a poté dle prohlášení profesora Fishera odmítli přiznat svou prohru. Jak je možné, že pravda o těchto výsledcích byla tak dlouho zamlžována? Jedním z důvodů, který nadnesl profesor Fisher, je, že vegetariáni jsou svými nejhoršími nepřáteli. Ve svém fanatismu vycházejí z předpokladu, že jíst maso je špatné – často založeném na Písmu svatém nebo nějakém dogmatu – a udělají z toho závěr, že jedení masa je nezdravé. Takto věda nefunguje a takovéto myšlenkové pochody způsobují, že je vědci neberou vážně a považují je za fanatiky, kvůli čemuž o nich nevznikají opravdové vědecké práce. Mnoho vědeckých prací už tehdy ukazovalo jasný trend směrem k rostlinnému stravování, přesto slovo vegetarián mělo ještě před 110 lety tak špatnou pověst, že mnozí odmítali uznat vědecké důkazy svědčící v prospěšnost vegetariánství. Správným vědeckým postojem je pečlivě zkoumat otázku konzumace masa stejným způsobem, jakým by se zkoumalo cokoliv jiného.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Image credit: Balcer~commonswiki via wikimedia.org. Image has been modified. Motion graphics by Avocado Video

hovězí maso / maso / pohyb / rostlinná strava / sportovci / vegani / vegetariáni / živočišné produkty