Jaký je nejzdravější jídelníček?
Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.
Rtuť vs. omega-3 pro vývoj mozku
Analýza poměru rizik a přínosů konzumace 33 druhů ryb staví do protikladu schopnost DHA posílit mozkovou činnost a schopnost rtuti poškozovat mozek a snaží se zjistit výsledný vliv na inteligenci (IQ).
Samotná skutečnost, že matkám, které jí ryby, se rodí děti s menšími mozky, nemusí ještě nutně znamenat, že se u nich v pozdějším věku vyvinou neurologická onemocnění. Pomocí funkční magnetické rezonance však můžeme pozorovat rozdíl v mozkové aktivaci u dospívajících, jejichž matky jedly během těhotenství větší množství mořských plodů. Takto vypadá normální mozek, když někomu zasvítíte do očí. Takhle však vypadají mozky, které byly vystaveny rtuti a PBC, což naznačuje poškození vizuálních center mozku způsobené toxickými látkami. Spotřeba ryb může také zvyšovat riziko, že se naše děti narodí s epilepsií.
Může mít spotřeba ryb u nastávajících matek vliv na inteligenci našich dětí? No, DHA v rybách, tedy omega-3 (nenasycená) mastná kyselina s dlouhým řetězcem, je dobrá pro vývoj mozku, ale rtuť je samozřejmě pro vývoj mozku špatná. Takže vědci se podívali na 33 různých druhů ryb, aby zjistil, jaký účinek budou mít jednotlivé sloučeniny na IQ dětí. A u většiny druhů ryb bylo zjištěno, že rtuť má nepříznivý účinek na IQ dětí, a to tak, že „přebíjí“ příznivé účinky DHA. Naše mozková kapacita se v důsledku konzumace ryb snižuje do takové míry, že USA v důsledku možná přichází až o 5 miliard dolarů vlivem snížené ekonomické produktivity každý rok.
Například naše nejoblíbenější ryba – tuňák. Pokud těhotné ženy jedí tuňáka každý den, v nich obsažená DHA by přidala několik IQ bodů, ale rtuť, která je zde také, způsobí takové poškození mozku, že celkový účinek konzumace tuňáka těhotnými by byl negativní, ve výsledku dochází ke snížení IQ o 8 bodů. Stejný účinek byl prokázán pouze u dvou dalších druhů ryb, konkrétně štiky a mečouna.
Na druhou stranu, pozitivní účinek DHA může zabránit rtuti, aby poškodila mozek, u lososa o méně než 1 bod IQ. Hodnota IQ bere v potaz naneštěstí pouze kognitivní poškození způsobené rtutí, ale už ne negativní účinek na motorické funkce a poruchy pozornosti a chování. Vědci se domnívají, že děti jsou na riziko vzniku poruch pozornosti obzvláště citlivé, pokud jsou během vývoje vystaveny rtuti, pravděpodobně kvůli poškození čelních mozkových laloků.
Tato studie IQ nezohlednila poměrně vysokou úroveň PCB u lososů a nebezpečí vzniku rakoviny, jaká s sebou nesou. Obavy ohledně udržitelnosti jsou dalším problémem, jelikož lososi chovaní na farmách jsou považováni za „rybu, které je lépe se vyhnout,“ zatímco makrela královská je považována za volbu nejlepší pro její udržitelnost, Ale hladina rtuti je tak vysoká, že bychom se jí měli vyhnout. Množství rtuti totiž přesahuje jak limity pro kontaminaci stanovené FDA, tak i ty předepsané EPA.
Můj pohled je takový: Proč se vystavovat jakémukoliv riziku ztráty inteligence, když těhotné ženy mají k dispozici zdroj DHA v podobě doplňků z mikrořas, které jsou prosté jakýchkoliv kontaminací. Proč nevzít jen posílení mozku, aniž bychom si jej poškodili?
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
- S. J. Petre, D. K. Sackett, D. D. Aday. Do national advisories serve local consumers: An assessment of mercury in economically important North Carolina fish. J. Environ. Monit. 2012 14(5):1410 - 1416.
- P. Grandjean, J. E. Henriksen, A. L. Choi, M. S. Petersen, C. Dalgaard, F. Nielsen, P. Weihe. Marine food pollutants as a risk factor for hypoinsulinemia and type 2 diabetes. Epidemiology 2011 22(3):410 - 417.
- D.-H. Lee, I.-K. Lee, K. Song, M. Steffes, W. Toscano, B. A. Baker, D. R. Jacobs Jr. A strong dose-response relation between serum concentrations of persistent organic pollutants and diabetes: Results from the National Health and Examination Survey 1999-2002. Diabetes Care 2006 29(7):1638 - 1644.
- A. Wallin, D. Di Giuseppe, N. Orsini, P. S. Patel, N. G. Forouhi, A. Wolk. Fish consumption, dietary long-chain n-3 fatty acids, and risk of type 2 diabetes: Systematic review and meta-analysis of prospective studies. Diabetes Care 2012 35(4):918 - 929.
- R. F. White, C. L. Palumbo, D. A. Yurgelun-Todd, K. J. Heaton, P. Weihe, F. Debes, P. Grandjean. Functional MRI approach to developmental methylmercury and polychlorinated biphenyl neurotoxicity. Neurotoxicology 2011 32(6):975 - 980.
- M. J. Zeilmaker, J. Hoekstra, J. C. H. van Eijkeren, N. de Jong, A. Hart, M. Kennedy, H. Owen, H. Gunnlaugsdottir. Fish consumption during child bearing age: a quantitative risk-benefit analysis on neurodevelopment. Food Chem Toxicol. 2013 54:30-34.
- D. A. Axelrad, D. C. Bellinger, L. M. Ryan, T. J. Woodruff. Dose-response relationship of prenatal mercury exposure and IQ: An integrative analysis of epidemiologic data. Environ. Health Perspect. 2007 115(4):609 - 615.
- E. Oken, A. L. Choi, M. R. Karagas, K. Mariën, C. M. Rheinberger, R. Schoeny, E. Sunderland, S. Korrick. Which fish should I eat? Perspectives influencing fish consumption choices. Environ. Health Perspect. 2012 120(6):790 - 798.
- I. B. Cace, A. Milardovic, I. Prpic, R. Krajina, O. Petrovic, P. Vukelic, Z. Spiric, M. Horvat, D. Mazej, J. Snoj. Relationship between the prenatal exposure to low-level of mercury and the size of a newborn's cerebellum. Med. Hypotheses 2011 76(4):514 - 516.
- M. R. Karagas, A. L. Choi, E. Oken, M. Horvat, R. Schoeny, E. Kamai, W. Cowell, P. Grandjean, S. Korrick. Evidence on the human health effects of low-level methylmercury exposure. Environ. Health Perspect. 2012 120(6):799 - 806.
- J. J. Strain, P. W. Davidson, M. P. Bonham, E. M. Duffy, A. Stokes-Riner, S. W. Thurston, J. M. W. Wallace, P. J. Robson, C. F. Shamlaye, L. A. Georger, J. Sloane-Reeves, E. Cernichiari, R. L. Canfield, C. Cox, L. S. Huang, J. Janciuras, G. J. Myers, T. W. Clarkson. Associations of maternal long-chain polyunsaturated fatty acids, methyl mercury, and infant development in the Seychelles Child Development Nutrition Study. Neurotoxicology 2008 29(5):776 - 782.
- A. M. Lando, Y. Zhang. Awareness and knowledge of methylmercury in fish in the United States. Environ. Res. 2011 111(3):442 - 450.
- P. A. Olsvik, H. Amlund, B. E. Torstensen. Dietary lipids modulate methylmercury toxicity in Atlantic salmon. Food Chem. Toxicol. 2011 49(12):3258 - 3271.
- S. D. Stellman, T. Takezaki, L. Wang, Y. Chen, M. L. Citron, M. V. Djordjevic, S. Harlap, J. E. Muscat, A. I. Neugut, E. L. Wynder, H. Ogawa, K. Tajima, K. Aoki. Smoking and lung cancer risk in American and Japanese men: An international case-control study. Cancer Epidemiol. Biomarkers Prev. 2001 10(11):1193 - 1199.
- M. Porta. Persistent organic pollutants and the burden of diabetes. Lancet 2006 368(9535):558-559.
- B. Choi, L. Lapham, L. Amin-Zaki, T. Saleem. Abnormal neuronal migration, deranged cerebral cortical organization, and diffuse white matter astrocytosis of human fetal brain: a major effect of methylmercury poisoning in utero. J Neuropathol Exp Neurol. 1978 37(6):719-733.
- S. B. Elhassani. The many faces of methylmercury poisoning. J Toxicol Clin Toxicol. 1982 19(8):875 - 906.
- K. Yaginuma-Sakurai, K. Murata, M. Iwai-Shimada, K. Nakai, N. Kurokawa, N. Tatsuta, H. Satoh. Hair-to-blood ratio and biological half-life of mercury: Experimental study of methylmercury exposure through fish consumption in humans. J Toxicol Sci 2012 37(1):123 - 130.
- D. McAlpine, S. Araki. Minamata disease: An unusual neurological disorder caused by contaminated fish. Lancet 1958 2(7047):629 - 631.
- L Trasande, Y Lui. Reducing the staggering costs of environmental disease in children, estimated at $76.6 billion in 2008. Health Aff 2011 30(5): 863-870.
- J. Julvez, F. Debes, P. Weihe, A .Choi, P. Grandjean. Sensitivity of continuous performance test (CPT) at age 14 years to developmental methylmercury exposure. Neurotoxicol Teritol 2010 32(6): 627-32.
Images thanks to tomhe via flickr