Již jsem vás informoval, odkud koronavirus COVID-19 přišel a jak se můžeme vyvarovat budoucích pandemií od zvířat. Když už se ale šíří z člověka na člověka, co s tím můžeme dělat?  Společenský odstup. Tak může pomoci každý z nás. Uzavírání měst, zavírání zbytných obchodů, rušení shromáždění a podněcování lidí, aby zůstávali doma v bezpečí. To všechno jsou staré dobré strategie na ochranu veřejného zdraví, které mají narušit všechny cesty nákazy. Čína je odsuzovaná za svou prvotní reakci, kdy potrestala kritiky a popírala rozsah krize, kterou označila za „zamezitelnou a zvládnutelnou,“ podobně ji označili i další světoví vůdci. Později však byla za ten autoritářský přístup naopak chválena, za svá přísná, ale úspěšně zavedená karanténní opatření. Vrchní úředník WHO velebil čínské úsilí jako „asi nejambicióznější a, řekl bych, i nejvíce hbité a agresivní úsilí k podchycení nemoci v historii.“  Nicméně pro podchycení nemoci lokálně to bylo málo a příliš pozdě. V okamžik, kdy úřady zakázaly vycestovat z Wuhanu, už více než třetina z 14 milionů obyvatel opustila oblast, ať už kvůli oslavám Čínského nového roku nebo v úprku před uzavřením města, ke kterému došlo 23. ledna. Člověk by mohl namítnout, že kdyby místní úředníci nepromrhali týdny umlčováním lidí šířících informace a vydáváním falešných zpráv, svět by mohl být ušetřen pandemie. Nicméně agresivní kroky, které poté Čína učinila, nám patrně alespoň dopřáli trochu času na přípravu.  Zavedením válečných kontrolních opatření Čína zahájila největší komunitní uzavření v historii, které se dotklo zhruba 3/4 z 1 miliardy obyvatel. Hranice byly uzavřeny, města zapečetěna a lidé byli uvězněni ve svých domovech. To se lišilo od jiných „karantén“, které zavedly ostatní země, třeba USA, kde se lidé mohli stále volně pohybovat venku, pakliže dodržovali daný odstup od ostatních lidí. V Číně byli občané pod úplnou kontrolou a měli speciální kartičky, které jim umožňovaly opustit svůj domov obden maximálně na 30 minut pro nezbytné pochůzky. Čínská politika byla kritizována obhájci lidských práv, ale byla účinná. Postup epidemie se okamžitě začal zpomalovat.  Čínské úřady dosáhly toho, co mnoho odborníků na veřejné zdraví považovalo za nemožné; podchycení dalšího šíření široce kolující infekce dýchacích cest. Během dvou měsíců provincie Chu-pei, prvotní epicentrum onemocnění, ohlásila svůj první den bez jediného nového případu u svých obyvatel. „Čínu rád vychválím znovu a znovu,“ řekl generální ředitel WHO, „protože její činy doopravdy pomohly zmírnit šíření nového koronaviru do dalších zemí.“ „V mnoha ohledech Čína ve skutečnosti nastavila nový standard pro reakci na propuknutí nákazy.“  Nicméně v den, kdy Chu-pej hlásila 0 nových případů, byl ve světě potvrzen již 200 000. případ. Byl by zbytek světa ochoten přijmout pravidla, jenž jeden specialista na světovou zdravotnickou politiku označil slovy „zarážející, bezprecedentní a středověká“? Přikazovací a řídící autorita čínské vlády jim umožnila prosadit karanténní strategii náročnou na zdroje, která si vyžádala svou cenu na obchodu, cestování a svobodě, což je něco, co podle mnohých nedokáže demokratický režim strávit. Naštěstí nám úspěšné strategie ze zemí jako Jižní Korea ukázaly, že tak drakonická opatření nemusí být zapotřebí.  Všechny státy, které byly schopny dostat nemoc rychle pod kontrolu, spoléhaly na základ tvořený testováním a sledováním kontaktů. Jinými slovy, identifikovali všechny případy rozsáhlým testováním a následně vystopovali všechny možné kontakty daného pacienta, aby roztříštili maximum možných řetězců přenosu prostřednictvím izolace a karantény. Jižní Korea měla schválený test už první únorový týden a s dostatečným testováním se jim podařilo dostat nákazu pod kontrolu už ke konci měsíce. Díky rozsáhlému a dobře organizovanému testování státy jako Jižní Korea dokázaly dostat epidemii pod kontrolu bez věznění svých obyvatel na jednom místě. WHO si toho také všimla: „Pro všechny státy máme jednoduchou radu,“ prohlásil generální ředitel, „testujte, testujte, testujte.“  USA však zřejmě nepřijaly radu včas. V půlce března Jižní Korea otestovala již přes čtvrt milionu občanů, více než 5 000 na 1 milion obyvatel. V USA to bylo méně než 100 na 1 milion obyvatel. Brzdila je byrokracie FDA a řada chyb, což stačilo to k tomu, aby americká testovací kapacita nebyla dostačující, dříve než propásli časové okno pro podchycení nákazy. Jižní Korea USA pokořila, jelikož první případy ohlásili ve stejný den, ale následující vývoj epidemie byl u nich velmi odlišný.  Když se nemoc nepodařilo podchytit, přešlo se ke snahám o potlačení a zmírnění následků. Když nevíte, kdo je nakažen a kdo ne, můžete se pouze pokusit zabránit kontaktu lidí mezi sebou. V dubnu už většina Američanů dostala pokyn zůstat doma, aby se omezilo šíření nákazy. Jak řekl dr. Fauci na tiskové konferenci: „Pokud vám přijde, že to přeháníte, pravděpodobně to děláte správně.“  Zavírání zbytných podniků a obchodů a nabádání obyvatel, aby zůstali doma a omezili své sociální kontakty, jsou snahy mající za cíl zploštit křivku dříve, než zeštíhlí ona naši populaci, zploštit křivku vývoje epidemie. Jinými slovy - zpomalit šíření onemocnění tak, aby byly případy rovnoměrněji rozloženy v čase. Tím získá zdravotnictví čas připravit se a efektivně reagovat, léčit nejen pacienty s COVID-19, ale i ty ostatní. Například při nedávné krizi s ebolou na západě Afriky se zvýšila úmrtnost i na další příčiny - kvůli přetížení zdravotního systému a úmrtím zdravotníků.  Uzavírání škol je kontroverznější krok, jelikož může ohrozit schopnost 29 % zdravotnických pracovníků docházet do práce, protože musí hlídat své malé děti. Jeden model naznačuje, že uzavření škol by muselo snížit počet případů COVID-19 o více než 25 %, aby se tím kompenzoval úbytek pracovních sil ve zdravotnictví a došlo k jasnému snížení celkové úmrtnosti na COVID-19. Pokles o 25 % může být dosažitelný při pandemii chřipky, onemocnění, u kterého mohou děti hrát kritickou roli v komunitním přenosu. V případě COVID-19 však děti patrně nejsou hlavními hybnými silami přenosu viru.  Dokud nebude široce dostupná účinná vakcína, což bude nejdříve v roce 2021, tak mohou karanténní opatření u vybraných populací uchránit náchylné jedince před virem. Jakmile se však taková opatření znovu uvolní, nemoc se může vrátit. Například při pandemii z roku 1918 některá americká města prodělala druhé kolo epidemie a vrchol úmrtnosti po uvolnění opatření sociálního odstupu. Podívejte se, co se stalo v Sr. Louis. Jakmile si všimli zdvojnásobení výchozí úmrtnosti, nařídili uzavření škol a zákaz veřejných shromáždění. Zde vidíte, jak tím úspěšně zploštili epidemickou křivku. V reakci na to se rozhodli opatření pro zajištění společenského odstupu uvolnit, dočkali se však druhého velkého nárůstu nových případů, museli je proto znovu zavést.  Důležité však je, že zavedli opatření společenského odstupu brzy, už během pár dní od diagnostiky prvního případu. Porovnejte to s reakcí Filadelfie. S uzavřením města čekali celé týdny, a také na to doplatili. Zde je graf srovnávající úmrtnost s oněmi dvěma vrcholy v St. Louis s tím, jak špatně dopadli ve Filadelfii. A zde jsou masové hroby, které museli vykopat ve Filadelfii. Je lepší držet se 180 cm od sebe, než ležet 180 cm pod zemí.  Periodické stlačování brzdy pomocí strategií zplošťujících křivku, jako je nařízení zůstat doma za účelem zpomalit přenos v komunitě, nám snad může pomoci roztříštit prvotní přílivovou vlnu případů na sérii malých vlnek za sebou, které naše zdravotnictví dokáže bezpečně zvládnout. Když to neuděláme, více JIP jednotek v amerických nemocnicích může zcela zaplnit svou kapacitu, tak jako v Itálii. Lékaři pak budou muset rozhodovat o tom, kdo zemře a kdo přežije.  Protokoly pro třídění pacientů již byly vydány. První v řadě na plicní ventilátory jsou lidé s největší šancí na přežití, krátkodobě i v rámci následujícího roku. Pak jsou upřednostňovány děti a dospělí do 50 let věku. Další na řadě jsou lidé 50-69 let, poté 70-84 let a nakonec, s nejnižší prioritou nasazení léčby, pacienti od 85 let věku. Pokud je to nerozhodné, život zachraňující plicní ventilátor může být přiřazen náhodně, například podle hodu mincí.  Do časopisu New England Journal of Medicine přední skupina odborníků na lékařskou etiku napsala, že věří, že odpojení pacienta od ventilátoru nebo uvolnění lůžka na JIP pro jiné pacienty, lze odůvodnit a pacienti by měli být o této možnosti při přijetí do nemocnice informováni. „Rozhodnutí odebrat nedostatkový zdroj pro záchranu jiných není vraždou a nevyžaduje svolení dotčeného pacienta.“ Dokážete si to představit? Aby se odlehčilo lékařům v první linii, navrhují vyčlenit speciální úředníky, kteří budou pacienty třídit místo nich.  Země, které se zmobilizovaly nejrychleji a byly schopny dostat COVID-19 nejlépe pod kontrolu, jsou ty, které utržily těžkou lekci už při minulých epidemiích. Čína, Hong Kong, Singapur a Taiwan živě vzpomínají na SARS. Pokud jde o velmi nedávnou minulost, Jižní Koreu zachvátil MERS v roce 2015, epidemii odstartoval obchodník vracející se z Blízkého východu. Takže tentokrát byly infrastruktury pro testování a sledování kontaktů v pohotovosti a obyvatelé byli připraveni něco obětovat pod vidinou brzkého zastavení nákazy. Pokud už nákazy s desítkami až stovkami úmrtí dokážou přivést země ke stavu připravenosti na pandemii, pak tisíce nebo dokonce miliony úmrtí na COVID-19 snad přesměrují svět na misi prevence pandemií. Nejprve však pojďme zjistit, co každý z nás může sám udělat pro přečkání současné pandemie. A přesně to spolu probereme příště.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Afrika / Asie / Čína / COVID-19 / děti / FDA / koronavirus / pandemie / respirační infekce / Světová zdravotnická organizace / úmrtnost / vakcíny / virové infekce / zdravé plíce / zoonotická onemocnění