Srdeční stenty a podvodná vyúčtování: Jak kardiologové obcházejí systém

Jaký je nejzdravější jídelníček?

Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.

Srdeční stenty a podvodná vyúčtování: Jak kardiologové obcházejí systém

Kardiologové mohou zločinným způsobem obelstít systém tím, že pacientovi tvrdí, že má mnohem závažnější a nestabilnější onemocnění, než ve skutečnosti má, což vede ke zbytečným zákrokům, zbytečným nákladům a zbytečnému poškození pacienta.

25. 10. 2021

Sdílet toto video

Dějiny medicíny oplývají falešnými dogmaty, která byla jednoduše převzata a později, někdy až příliš dlouho, překonána. Jako například studie Women's Health Initiative, která ukázala, že podávání Premarinu, hormonální substituční terapie, zvyšuje riziko prvního zabijáka žen, srdečních chorob, a také riziko rakoviny prsu. Miliony žen ho přestaly užívat a výskyt rakoviny prsu se snížil. Dalším takovým zvrácením zavedené lékařské praxe je angioplastika a stenty pro stabilní onemocnění koronárních tepen, za které se utrácejí miliardy dolarů za postupy, u nichž se jednoznačně prokázalo, že nepřinášejí žádné výhody. Proč je tedy kardiologové stále provádějí? Výzkumníci provedli několik cílových skupin a dospěli k závěru, že ačkoli se kardiologové mohou domnívat, že svým pacientům prospívají, toto přesvědčení je zřejmě založeno spíše na emocionálních a psychologických faktorech než na důkazech. „Pocit iracionality obklopující tuto praxi je tak silný, že tento jev byl nazván okulostenotickým reflexem“ - vidí zúžení a stentují ho, jako by za to ani nemohli. Vzhledem k tomu, že zákrok s sebou nese určitá rizika, včetně úmrtí, existuje argument, že stenty by se měly používat pouze u lidí, kteří aktivně prodělávají infarkt, v nouzové nebo nestabilní situaci. Naštěstí dnes již existují publikovaná kritéria vhodného použití, kterými se kardiologové mohou řídit. A dobrou zprávou je, že nyní se uvádí, že 82 % stentů se provádí v těchto naléhavých nebo nestabilních situacích. Takže můžeme ignorovat onu studii, která ukázala, že u stabilních pacientů není žádný přínos, protože nyní se téměř vždy provádí právě u nestabilních pacientů, jak by se mělo. Nebo se to tak alespoň téměř vždy uvádí. Existují dva způsoby, jak by lékař mohl pravidla dodržet. Jedním z nich je provádět méně zbytečných zákroků, o což jde především, ale kde jsou na tom peníze? Druhý způsob, jak vyhovět předpisům, je udělat zbytečné zákroky tak, aby se zdály být nezbytné. Počkejte, chtějí snad naznačit, že by se lékař snažil systém obelstít tím, že by pacientovi tvrdil, že má mnohem závažnější a nestabilnější onemocnění, než ve skutečnosti má, aby mohl zákrok přesto provést? Tomu se říká „upcoding“. Jiným slovem by se to dalo nazvat podvodem. Výzkumníci zjistili, že část tohoto poklesu nevhodného použití může být skutečně způsobena tím, že lékaři falešně a záměrně nesprávně klasifikují pacienty se stabilní anginou pectoris jako nestabilní anginu pectoris. Protože jakmile tato kritéria vhodného použití vstoupila v platnost, najednou došlo k podezřele čtyř- až desetinásobnému nárůstu počtu stentů u akutních koronárních syndromů, jako je infarkt. V New Yorku se podíl stentů označených jako akutní, ale provedených jako ambulantní zákroky, zvýšil 14krát. Neexistuje žádný biologicky věrohodný důvod, proč by k tomu mělo dojít; šlo tedy o zbytečné zákroky, zbytečné náklady a zbytečné poškození pacienta. Poškození nejen kvůli riziku, že pacient dostane zbytečný stent, ale také kvůli lhaní pacientovi tím, že se zveličuje, jak vážné je jeho srdeční onemocnění. Tento postup v lepším případě poškozuje důvěryhodnost profese, porušuje autonomii pacienta a vystavuje pacienta riziku komplikací, v horším případě může překročit hranici trestné činnosti. Jaké je řešení? Mohla by existovat něco jako nezávislá kontrolní komise na ochranu pacientů, nebo bychom mohli jednoduše odstranit finanční motivaci k provádění většího počtu zákroků. Kolik dalších zavedených standardů lékařské péče je špatných? Kdo ví. Pouštění krve bylo standardem péče po tisíce let. Důsledné zpochybňování dlouhodobě zavedených postupů je obtížné. Existují tisíce klinických studií, ale většina z nich se zabývá banalitami nebo snahou podpořit prodej konkrétních produktů. Vzhledem k této hádance je možné, že některé celé lékařské subspecializace jsou založeny na málo důkazech. Ironií osudu je, že v případě srdečních stentů v přelomové studii COURAGE, která ukázala, že stenty jsou pro prodloužení života nepoužitelné, rozhodovalo o délce života to, kolik rizikových faktorů se podařilo ovlivnit. Ti, kteří zvládli všech šest, snížili krevní tlak, cholesterol, hmotnost, kouření a zlepšili stravu a aktivitu, měli pětkrát delší přežití během následujících 14 let než ti, kteří je nezvládli. Měli bychom se divit, že angioplastika a stenty nedokážou zlepšit prognózu? Vždyť nijak nemění samotný proces základního onemocnění. Jinými slovy, neléčí příčinu. I kdyby stenty pomáhaly s příznaky nad rámec placebo efektu, stále by to byla jen léčba příznaků, a ne nemoci. A tak není divu, že nemoc dále postupuje, až je pacient invalidizován do smrti. Dr. Esselstyn tedy napsal, že hlavní zabiják mužů a žen v západní civilizaci zůstává neléčen. Místo toho se praktikuje „paliativní kardiologie“: neléčení srdečního onemocnění, které vede k jeho prodlužování a často i k fatálnímu konci. Každý týden přibývají úmrtí, která se považují spíše za nešťastná než za celonárodní tragédii, jíž lze předcházet. Jako bychom se při ignorování této nemoci založené na mléčných výrobcích, oleji a živočišných produktech zaklínali marnými pokusy o dočasnou úlevu od symptomů namísto léčby. Naštěstí jsme na prahu seismické revoluce v oblasti zdraví: ne další pilulka, zákrok nebo operace, ale léčba příčiny srdečních onemocnění pomocí plnohodnotné rostlinné výživy, nejmocnějšího nástroje, který kdy medicína měla ve svém arzenálu. Abychom toho dosáhli, musíme bojovat s klíčovým nedostatkem ve výživě ve vzdělávání. Studie zjistila, že 90 % kardiologů uvedlo, že během svého kardiologického výcviku neabsolvovali žádné nebo jen minimální vzdělávání v oblasti výživy, takže méně než 1 z 10 si je jistý svými znalostmi o výživě. Možná je tedy dobře, že většina z nich věnuje diskusi o výživě se svými pacienty tři minuty nebo méně. Pouze jeden z pěti sám dokonce jedl pět porcí ovoce a zeleniny denně. Naštěstí se tyto životně důležité informace pomalu, ale jistě dostávají ven. Lékařské vzdělávání se zaměřilo na to, aby bylo spíše sanitkou na dně útesu než ohradníkem na jeho vrcholu. Peníze mluví a na propagaci pojídání brokolice a chození na procházky je peněz málo. Tak moc jsem se těšil, až uvidím citaci, kterou k tomu použili, a byla jsem poctěn, když jsem se jí dočkal.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org