Jaký je nejzdravější jídelníček?
Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.
Úspěšná vládní nařízení o stravování
Jak se v Anglii podařilo tak úspěšně snížit příjem sodíku, což bylo doprovázeno dramatickým poklesem úmrtí na mrtvici a srdeční choroby?
Komunita veřejného zdraví se už evidentně vzdala cíle eliminovat obezitu. Nejnovější cíle Světové zdravotnické organizace zahrnují do roku 2025 pouze zkusit zabránit dalšímu nárůstu obezity. I takto nízká laťka v cílech může představovat jednu z největších výzev v oblasti globálního zdraví. Dokonce i v ní prohráváme. Ačkoliv se občas objeví nějaký ojedinělý záblesk pokroku, žádná země ještě nezvrátila epidemii obezity. Vina je svalována na lobbying potravinářského průmyslu.
Propagace nadměrné konzumace kalorického jídla s nízkým obsahem živin stejně jako nápojů je považována za hlavní hnací sílu pandemie obezity. Nyní, když se nám podařilo velkou část světa zbavit moru a hladomoru, někteří propagátoři veřejného zdraví zacházejí tak daleko, že podle nich na sebe „nové vektory onemocnění“ berou podobu „mezinárodních potravinářských korporací prodávajících sůl, tuk, cukr a kalorie v bezprecedentních množstvích“. Jsou považovány za největší průmysl na světě. Výrobci zpracovaných potravin sami vydělávají biliony. Vrchní ředitel jednoho globálního zdravotního institutu to vyjádřil takto: „Jednoduše řečeno, enormní komerční úspěch, jakému se těší potravinářský průmysl, nyní způsobuje to, co vypadá jako největší katastrofa veřejného zdraví naší doby.“
Jenže to není jejich vina. Korporace dělají jen to, kvůli čemu vznikly. Jejich cíl není vyrábět tlusté lidi, jen vyrábět lidem peníze. Potravinářský průmyslu manipuluje s přísadami jako sůl, cukr a tuk a přidává kofein a chemikálie zesilující chuť z důvodů, které nejsou o nic zločinnější než jen maximalizace zisku. Pouze se k tomu snaží využít naší přirozené biologické zranitelnosti. Trhy často zvýhodňují společnosti, které vycházejí vstříc a využívají lidské slabosti. Výkonní ředitelé nápojových a potravinářských firem neběhají vítězná kolečka v halách dětských nemocnic a nekochají se škodlivými dopady. Jenom je jim zkrátka svěřena zodpovědnost za maximalizaci čtvrtletních výnosů pro spokojenost svých akcionářů. Tak systém jednoduše funguje.
Proč korporace prodávají sladké jablečné cereálie Apple Jacks místo jablek, nebo pomerančové limonády Orange Crush místo pomerančů? Citoval bych apokryfní odpověď Slick Willieho Suttona na otázku proč vykrádal banky: „Protože jsou v nich peníze.“ Důvodem, proč jsou nabízeny některé z nejvíce nezdravých jídel, je jednoduchá ekonomika; skutečné potraviny se rychle kazí. Ovoce a zelenina mají krátkou trvanlivost. Akcionáři chtějí nějakou sladkou pochoutku, která v regálech vydrží mnoho týdnů. Skutečné jídlo nemá značky. Proč by vůbec pěstitel brokolice vysílal v TV reklamu na brokolici, když byste si pak pravděpodobně koupili brokolici od jeho konkurence? Systém není nastaven tak, aby odměňoval prodej jídla podporujícího zdraví. Jakou marži si asi tak můžete přidat k batátu?
Skutečné potraviny jsou nákladné na vypěstování. Akcionáři nestojí o nic jiného než velmi levné komodity zlevněné ještě dotacemi od nás, daňových poplatníků. Ty pak jen smíchají s bublinkovou vodou a prodají za několik dolarů za láhev. Menu s hamburgery za pár dolarů jsou možné zčásti díky stovkám miliard dolarů z federálních dotací na levné krmivo. Ti, kteří vzdorují volání po „autoritářské“ vládní regulaci si možná nejsou vědomi, že už dnes vláda velkou silou tlačí na stranu váhy, na které stojí velký byznys.
I bez regulací může trh rychle zareagovat na změnu, ale jenom v rámci určitých parametrů. Skvělým příkladem je šílenství okolo bezlepkové stravy. Kolik lidí o tom vůbec slyšelo třeba před deseti lety? A nyní? Nyní průzkumy ukazují, že se až 30 % populace snaží vyhýbat lepku. To vedlo k explozi nabídky bezlepkových výrobků, přibylo přes 10 000 nových. Zapojili se i velcí hráči jako Tyson Foods, kteří vytvořili bezlepkovou slaninu a lančmít. Bezlepkové výrobky mohu být paradoxně méně zdravé, obsahují více cukru a soli a méně vlákniny, ale vesměs je to jen trochu jiná verze stejného zpracovaného odpadu. Bezlepková kobliha je stále jen kobliha. Výživová analýza potravin cílených na děti zjistila, že asi 90 % výrobků, bezlepkových i s lepkem, bylo klasifikováno jako „nezdravé“.
Takový je limit trhu. Neviditelná ruka je více než ráda, když nám může podat jakoukoliv mlsku, kterou chceme: nízkotučnou, nízkosacharidovou, geneticky nemodifikovanou bio mlsku, a co je nejvíce paradoxní, i zpracované paleo pochutiny. Peníze mohou vydělat na jakémkoliv novém trendu, kromě skutečných potravin. Akcionáři mohou vydělat na každém druhu cibulových kroužků, ale na skutečných cibulích nikoliv. Z několika málo komodit a chemikálií k tomu lze vyrobit nekonečné variace a módní příchutě, klidně každý měsíc nové. Ovoce a zelenina nikdy nebudou stejně výdělečné.
Trh dokonce brání výrobcům potravin, aby udělali malé krůčky k tomu ozdravit své nezdravé výrobky, třeba snížit obsah soli nebo cukru. Jakákoliv odchylka od množství perfektně navrženého pro maximální prahnutí po výrobku okamžitě povede ke ztrátě náskoku před konkurencí.
Jak se tedy Anglii úspěšně povedlo docílit snížení příjmu soli a s tím souvisejícího výrazného poklesu úmrtí na mrtvici a infarkt? Protože to udělali celým napříč odvětvím. Kuřecí medailonky z McDonaldu mají dvaapůlkrát více soli v USA než ve Velké Británii. To proto, že Burger King sůl ve výrobcích taktéž omezil.
Nejlépe zdokumentovaným omezením soli na populační úrovni je právě to, když britská vláda vytvořila veřejně-soukromé partnerství s největšími výrobci potravin, prodejci a restauračními řetězci s cílem postupně snížit dávku soli napříč potravinářstvím. Schválně zvolili pomalé víceleté, tempo, aby si toho nikdo nevšiml. Tajemstvím úspěchu byly nejspíš rovnocenné podmínky, žádná společnost nemohla získat komerční výhodu tím, že by solila více než její konkurenti. Analogické návrhy byly podány pro narůstající, postupnou, nenápadnou redukci cukru v limonádách, která by vedla k podobné změně chuťových preferencí na populační úrovni.
Jestli vám to přijde jako trochu příliš dozoru nad vašimi životy, uvědomte si, že si všichni stále mohou přikořenit a přisladit, kolik jen srdce ráčí (byť srdce by se radši zdrželo). Dosolit si medailonky klidně můžete. Klidně si na ně vysypte celou solničku a zapijte to lahví kukuřičného sirupu. Stále je to vaše tělo a vaše volba. Stejné je to s navrhovaným limitem na velikosti nápojů. Stále můžete vypít, kolik limonády jen chcete, chceme jen udělat výchozí možnosti o trochu zdravějšími. Je jednodušší přidat si sůl na jídlo na talíři, než ji odstranit.
Životy zachraňující úspěch zákazu trans tuků a celospolečenské redukce soli může spočívat v praktičnosti zlepšování stravy konzumentů, aniž byste museli měnit jejich návyky. Někteří to považují za příliš velký zásah vlády, ale nejšikmější plochou může být setrvání v nečinnosti. Jak poukázal ředitel Yale’s Center for Food Policy and Obesity, v případě tabáku vlády zpočátku stály spíše na straně obchodních zájmů a snažily se čelit všem těm lžím průmyslu nedostatečně s pomocí slabých a neefektivních pokusů o vzdělání konzumentů. A podívejte, jak to dopadlo. „Zbytečná úmrtí lze vyčíslit do milionů. USA si jen těžko může dovolit udělat stejnou chybu s výživou.“
Dokud se nespojí politické síly a neučiní změny v celém potravinářství, musíme převzít osobní zodpovědnost za své vlastní zdraví a za zdraví naší rodiny. Může to být otázka života a smrti. Jak takové prozatímní osobní řešení vypadá? Za tím účelem jsem napsal knihu How Not to Diet. Podívejte se po ní v nejbližším knihkupectví či knihovně.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org