Jaký je nejzdravější jídelníček?
Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.
Vzteklina z potravy
Konzumace kočičího a psího masa může hrát roli v „rozsáhlé epidemii vztekliny u lidí“ v Asii. (Někteří lidé mohou shledat koncepty a snímky zobrazené v tomto videu znepokojivými.)
Za normálních okolností se vzteklina na člověka přenáší pouze pokousáním nakaženým zvířetem. Byly však zveřejněny případové zprávy o lidech, kteří onemocněli vzteklinou i bez pokousání.
Tyto dva případy jsou z Vietnamu. Bylo to obráceně, člověk se zakousl do psa a nakazil se vzteklinou. Porazili si psa nebo kočku a snědli jejich maso. Virus vztekliny by měl být řádnou tepelnou úpravou zneškodněn, odborníci se domnívají, že infekci způsobil nevhodně upravený mozek, který mohl zanést do těla velké množství viru vztekliny. Psí mozky byly upraveny na páře, ale kočičí mozky byly rozmělněny holýma rukama a použity k přípravě speciálního pokrmu. Lékaři doporučují, aby porážka a konzumace psů byla lépe regulována, protože až 2 procenta psů na jatkách mohou být nakažena.
Bylo zjištěno, že zhruba stejné množství psů na porážku je infikováno také v Číně. Přeprava živých psů na dlouhé vzdálenosti za účelem prodeje na maso může být dokonce faktorem hrajícím roli v masivní epidemii vztekliny u lidí v jižní Číně. Zdejší farmáři mohou za psa na maso obdržet 270-340 Kč. Obchod se psím masem může hrát roli také v šíření vztekliny na Filipínách. Ačkoliv, jak zdůraznila lékařka z Ministerstva zdravotnictví: „Pokud je zvíře správně uvařeno, virus je zničen. Maso se však často jí syrové.“
I když si lidé maso uvaří, může dojít ke kontaminaci během manipulace a přípravy masa. „Kdokoliv, kdo porcuje mrtvého psa, může virus přenést sám na sebe, pokud se dotkne svýma rukama očí nebo rtů, na kterých má zbytky tělesných tekutin infikovaného psa.“
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
- X. Y. Tao, Q. Tang, H. Li, Z. J. Mo, H. Zhang, D. M. Wang, Q. Zhang, M. Song, A. Velasco-Villa, X. Wu, C. E. Rupprecht, G.-D. Liang. Molecular epidemiology of rabies in Southern People's Republic of China. Emerging Infect. Dis. 2009 15(8):1192 - 1198
- C. Wallerstein. Rabies cases increase in the Philippines. BMJ 1999 318(7194):1306
- A. K. T. Nguyen, D. V. Nguyen, G. C. Ngo, T. T. Nguyen, S. Inoue, A. Yamada, X. K. Dinh, D. V. Nguyen, T. X. Phan, B. Q. Pham, H. T. Nguyen, H. T. H. Nguyen. Molecular epidemiology of rabies virus in Vietnam (2006-2009). Jpn. J. Infect. Dis. 2011 64(5):391 - 396
- H. F. L. Wertheim, T. Q. Nguyen, K. A. T. Nguyen, M. D. de Jong, W. R. J. Taylor, T. V. Le, H. H. Nguyen, H. T. H. Nguyen, J. Farrar, P. Horby, H. D. Nguyen. Furious rabies after an atypical exposure. PLoS Med. 2009 6(3):e44
- Parslow RA, Jorm AF. Pet ownership and risk factors for cardiovascular disease: another look. Med J Aust. 2003 Nov 3;179(9):466-8.
- Friedmann E, Katcher AH, Lynch JJ, Thomas SA. Animal companions and one-year survival of patients after discharge from a coronary care unit. Public Health Rep. 1980 Jul-Aug;95(4):307-12.
Images thanks to CDC/Barbara Andrews and Liooneel via Wikimedia, and Mr & Mrs Stickyfingers via flickr