Celý smysl vyšetřování zobrazovací metodou, jako je mamografie, je zachytit život ohrožující onemocnění v dřívějším, a tudíž léčitelnějším stádiu. Takže účinný program na zjišťování rakovinného bujení pomocí screeningu by zvýšil počet rakovin odhalených v raném stádiu. Našli byste totiž všechny ty malé tumory, které předtím unikaly vašemu pozorování, a tak by bylo méně případů, ve kterých se na to přišlo až v pokročilém stavu. Všechny ty malé nádory, které by se na snímku objevily, byste totiž odstranili a tím se jich zbavili. Jenže to se v případě mamografie nestalo. Jakmile se v 80. letech vyšetřování mamografem jako metoda výrazně rozšířilo, k první části došlo – počty nalezené rakoviny v časné fázi vystřelily nahoru. Očekávali bychom tedy i odezvu na druhé straně, kdy by ubývalo pozdě odhalených případů. Když nádory budeme odstraňovat brzy, později tam už přeci nebudou. Nestalo se. Rakoviny v pokročilém stádiu v podstatě nijak neubývalo. Mohli bychom taky porovnat výsledky provedených mamografií napříč celou zemí. Čím více vyšetření provedete, tím více bude prověřen výskyt v populaci, a zároveň o tolik více nádorů bude ošetřeno. To zní super. Výskyt rakoviny v pokročilém stádiu by tedy měl klesnout. Jenže ono se tak neděje. Mluvíme o všech těch nádorech, které byly zastaveny v růstu – chirurgií, ozařováním. Stejné množství by tedy mělo ubýt u nádorů nalezených v pokročilém stádiu. Přesto se to nestalo. Mamografy zachycují velké množství malých tumorů, ale bez souběžného poklesu detekce větších nádorů, který by toto ospravedlňoval. Čím více mamografických snímků děláte, tím více rakoviny najdete, ale úmrtí na rakovinu prsu se zdá být stále na stejné úrovni. Počkat… Právě jste odebrali desítky tisíc nádorů, proč není o mnoho méně žen, které na toto onemocnění umírají? Všechna tato zjištění nám říkají, že je zde velmi rozšířené přediagnostikování. Což znamená objevení spousty útvarů, které by se nikdy nerozšířily a nenarostly. Nedostaly by se až do toho stádia, ve kterém by byly postřehnutelné, a tak by se o nich ani nevědělo; zároveň by ale nepůsobily žádnou škodu. Nemusely by být vůbec odstraňovány. Jestliže tedy odstranění těch malých nevedlo k menšímu počtu vážnějších nálezů, naznačuje nám to, že většina z nich by se nikdy dále nerozvíjela v průběhu času, nebo by dokonce zmizela sama od sebe. To by mohlo vysvětlit téměř všechno to zvýšení výskytu rakoviny prsou. A vskutku, mnoho z nádorů detekovaných mamografickým vyšetřením nepřetrvalo do pozdější doby, a už se na dalších snímcích neukázalo. Naznačuje nám to, že přirozenou a častou skutečností je, že rakovinné bujení v prsou má tendenci se spontánně objevovat a zase mizet. Již víc než sto let víme, že i vážná metastázující rakovina prsou někdy může spontánně vymizet. Problém je v tom, že nedokážeme poznat, který nález je rizikový a který neškodný. Z toho plyne, že pokud něco na snímku nalezneme, chceme to přirozeně léčit. To může být obzvlášť složité v případě tzv. duktálního karcinomu in situ (DCIS), běžně popisovaného jako nulová fáze rakoviny prsu. Vysvětlím, co to je. „Duktální“ znamená, že je situovaná v mlékovodu, „karcinom“ znamená rakovinu a „in situ“ znamená na místě, v poloze, tedy že se nešíří mimo mlékovod ženy. No, a tento karcinom vytváří právě takové malé kalcifikace, které pak lze vidět na snímku z mamografu. Samotná podstata vyšetření mamografem je odhalit včas toto invazivní onemocnění. Takže velké množství DCIS nálezů, ke kterým došlo, bylo neočekávané a nežádoucí. Před příchodem mamografického screeningu byl počet nálezů tvořených právě DCIS jen okolo 3 % z celkového počtu odhalených případů rakoviny. Teď už tvoří znatelný díl z celku. Buňky na snímcích se tváří jako invazivní rakovina, a proto se předpokládalo, že tyto léze jsou předrakovinným, tzv. nultým stádiem, a že včasné odstranění a léčba sníží výskyt a úmrtnost u této rakoviny. Dlouhodobé studie na populaci však prokázaly, že chirurgické odstranění 50 000 až 60 000 lézí typu DCIS ročně nebylo doprovázeno snížením v počtu invazivních karcinomů prsu. Tato zkušenost je odlišná od výsledků odstranění polypů ze střeva kolonoskopií, nebo odstranění předrakovinného bujení odhaleného analýzou stěru z děložního čípku. V těchto případech odstranění v té nejčasnější fázi, kterou lze detekovat, vedlo ke snížení výskytu rakoviny tlustého střeva a děložního čípku. Jsou to programy monitorování rakoviny, které skutečně fungují. Radiologové tvrdí, že přediagnostikování není tak velký problém jako přílišné podstupování léčebných metod. Ano, je fakt špatné, když vám diagnostikují rakovinu prsu, i když by vám od toho nálezu nemuselo nic vážného hrozit, ale to samozřejmě v tu dobu nemůžete vědět. Takže většina žen se rozhodne podstoupit agresivní chirurgickou nebo ozařovací léčbu. Ok, co kdybychom se podívali na 10letou naději dožití, kterou mají ženy s diagnostikovaným nízkým stupněm DCIS, které se rozhodly nepodstoupit léčbu? V této skupině byla zjištěna úmrtnost na rakovinu prsou jen 1,2 % během 10 let. Na druhé straně za stejné období u žen, které podstoupily léčbu částečnou nebo úplnou mastektomií, byla úmrtnost 1,4 %. Zdá se, že chirurgický zákrok neměl žádný efekt. To je důvod, proč v současné době probíhají náhodné a kontrolované studie, ale je neuvěřitelně obtížné přesvědčit pacientku s DCIS, aby si nález nechtěla nechat odstranit. Strach z rakoviny paralyzuje pacientky, které se pak uchylují k drastickým a přehnaným opatřením jako je odstranění obou prsů. Jak tomu můžeme zabránit? Co kdybychom změnili název diagnózy? Národní institut pro rakovinu doporučil vypustit z názvu část o rakovině. Co takhle tomu říkat indolentní léze epiteliálního původu (IDLE). Použít slova, které vyvolá méně strachu. Jak špatný by mohl být nádor zvaný „IDLE“ (v angličtině zkratka tvoří slovo „líný/netečný“)? Další možností, jak se tomuto dilematu vyhnout, je nepodstupovat mamografii. Naneštěstí ženy většinou o žádné z těchto informací neví. Méně než 1 z 10 žen věděla, že mamografie může s sebou nést nějaké škodlivé účinky, a více než 9 z 10 nemělo tušení, že některé druhy rakoviny prsu nikdy nevyvolávají problémy. Jen malé části z nich bylo někdy řečeno o DCIS, ale po tom, co byly informovány tak si velmi přály, aby to bývaly věděly dříve, než se k něčemu rozhodly. Jakmile je rakovina zjištěna, v současné době není možné nějak od sebe rozlišit život ohrožující typy od potenciálně neškodných. Proto je jediným způsobem, jak předejít přediagnostikování vyhnout se rutinním mamografiím. Takhle své rozhodnutí proti mamografii zdůvodnila jedna z výzkumných pracovnic. Obávala se možnosti, že by mohla vážně utrpět zbytečnou léčbou rakoviny, která by jinak nikdy neovlivnila její zdraví. Vzhledem k tomu, že jediný způsob, jak se vyhnout otevření Pandořiny skříňky je nenechávat se vyšetřit mamografem, vzala to za své a rozhodla se místo toho zlepšit svou stravu a životní styl tak, aby riziku onemocnění rakovinou prsu předešla.  
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Motion graphics by Avocado Video

chirurgický zákrok / délka života / dlouhověkost / mamogramy / Pap stěr / přežití karcinomu prsu / rakovina / rakovina děložního čípku / rakovina prsu / rakovina tlustého střeva / úmrtnost / záření / zdravá žena