„Plastové znečištění moře není pouze estetickým problémem.“ Znepokojení nevyvolávají ani tak plastové lahve pohupující se na hladině moře, jako spíše drobné částečky mikroplastů, které vyvolávají otázky ohledně rakoviny. Počkat, co má plast společného s rakovinou? V padesátých letech minulého století vědci vypozorovali, že když obalili potkanům ledviny celofánem (čímž chtěli způsobit vysoký krevní tlak), neúmyslně potkanům způsobili rakovinu. Nádory začaly růst okolo celofánu. Vědci tedy vyzkoušeli zavést pod kůži hlodavcům celou řadu různých plastů. Všechny plasty vedly k tvorbě zhoubných nádorů. Když potkany nakrmíte plastovými mikrokuličkami, až 6 % kuliček skončí v krvi už během 15 minut. Mohlo by rozsáhlé zamoření životního prostředí mikroplasty vysvětlit, proč vídáme u divokých zvířat rakovinu stále častěji? Možná by pro nás mělo být globální zvýšení výskytu rakoviny u divokých zvířat budíčkem. My však nevíme, jestli za to může plast samotný, nebo jsou na vině chemické přídatné látky, například BPA (bisfenol A). Možná už jen to, že částice plastu uvízne v těle, způsobí nějaké mechanické podráždění působící ještě nad rámec chemické zátěže plasty, které slouží zároveň jako nosiče možných karcinogenů. Některé plasty mohou způsobovat rakovinu samy o sobě, ale všechny plasty snadno shromažďují škodlivé chemické látky, jako jsou perzistentní pesticidy (například DDT), PCB a chemikálie zpomalující hoření. Takto se jejich koncentrace zvyšují o celé řády. Tento proces je pak reverzibilní, což znamená, že znečišťující látky se z plastů po požití opět uvolňují. Takže plastové nečistoty mohou působit jako přenašeč perzistentních, bioakumulativních a toxických látek, které se tak dostanou z vody do potravin. „Je nám známo, že plastový odpad koncentruje znečištění z vody až milionkrát, jako je tomu například u PCB (polychlorovaných bifenylů).“ Vlastně je to i jeden ze způsobů, jak vědci se zaměřením na environmentalistiku stanovují úroveň znečištění; použijí plasty k tomu, aby nasály znečištění jako houba. Starosti nám tedy dělá skutečnost, že plasty nasají všechny tyto toxiny a dostanou je do vodního potravního řetězce. Pak snadno stoupají potravním řetězcem nahoru, až nakonec skončí u lidí. To vše ovšem byla jen teorie… Tedy až dosud. Chemické znečišťující látky navázané na pozřené plastové mikrokuličky z výrobků k osobní hygieně se skutečně v tělech ryb hromadí. Čím déle krmíte ryby znečištěnými plastovými mikrokuličkami, tím vyšší naleznete v jejich mase kontaminaci. Z toho si snadno odvodíte, že znečišťující látky se koncentrují v potravním řetězci a nejvyšším koncentracím jsou pak vystaveni vrcholoví predátoři, jako jsou kosatky dravé nebo lidé. Sleď může spořádat hromadu žábronožek, treska sní kupu sleďů, halibut nebo tuňák sní kupu tresek, a nakonec spořádáme koncentrované škodliviny my. Víme tedy, že pozřený plast může do těla ryb zanést nebezpečné chemikálie, které se dále hromadí, Může také vést k jaterní toxicitě a patologii u ryb. Co se však děje u lidí? Víme, že v USA ze všech typů potravin mají nejvyšší koncentrace PCB, dioxinů a dalších znečišťujících látek právě ryby. My však příliš ryb v naší zemi nekonzumujeme, je to tedy opravdu problém? Je těžké stanovit nějaký tolerovatelný denní příjem těchto chemikálií, nicméně Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje, abyste se drželi pod 1-4 jednotky denně (měřeno v pikogramech toxického ekvivalentu). Evropská unie přišla s nižším číslem, v průměru ne více než 2 jednotky denně. V USA jsme již za touto hranicí, existují proto určité obavy ohledně toxicity, jelikož současné hladiny PCB v oceánech jsou vysoké, stejně jako množství v nich plovoucího plastu. Neexistuje žádný „prostor“ pro další zatěžování těla PCB. Co s tím můžeme udělat? Můžeme se zlepšit ve třech zásadách používání plastů: snížit spotřebu, opakovaně je používat, recyklovat. Můžete například nakupovat s plátěnou taškou na více použití. Na politické úrovni pak můžeme například zakázat použití plastových mikrokuliček v kosmetice a výrobcích k péči o tělo. Ideální by však bylo, aby do toho šly všechny země společně, protože plastový odpad pohozený na zem či do vody kdekoliv na světě může skončit až v oceánu a obeplout celý svět. Takže bez ohledu na to, jaká opatření budou přijata, k omezení rizika znečištění oceánů a rizik plynoucích pro lidi konzumující mořské plody, bude klíčové, aby na tom státy spolupracovaly na mezinárodní úrovni.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Image credit: The NOAA Photo Library. Image has been modified. Motion graphics by Avocado Video

BPA / dioxiny / endokrinní disruptory / hormony / krevety / mořské plody / perzistentní organické polutanty / plasty / polychlorované bifenyly / průmyslové znečišťující látky / rakovina / ryby / studie na zvířatech / Světová zdravotnická organizace / tuňák / životní prostředí