V šedesátých a sedmdesátých letech se začala objevovat záhada. Proč se výskyt dětského astmatu v rozvinutém světě pohyboval mezi 2-5 %, avšak v rozvojovém světě byl někdy jen 0,007 %? Takže místo 1 z 20 nebo 1 z 50 postižených dětí, by to spíše mohlo být třeba 1 z 10 000 dětí – tedy extrémně vzácně. Když se tyto děti přestěhovaly z oblasti s nízkým rizikem do míst s vysokým rizikem, riziko onemocnění se u nich zvýšilo, takže to nebylo genetikou. Co se stalo? Byli vystaveni něčemu novému? Nebo přišly o nějaký ochranný faktor, který ve své zemi měly? V roce 1938 vědci prokázali, že mohou zastavit astmatické záchvaty tím, že dětem sníží hladinu sodíku. Ona studie však byla provedena s diuretikem. Následné dietní experimenty nicméně ukázaly, že strava s vysokým obsahem soli může zvyšovat astmatické příznaky a že snížení obsahu soli může astmatické příznaky snížit. Tyto důkazy však evidentně upadly v zapomenutí, dokud nebyly v 80. letech znovu přijaty jako možné vysvětlení, proč západní země mají vyšší výskyt astmatu. Možná to je solí. Vědci sledovali úmrtí dětí na astma vs. nákupy soli v jejich rodinách, a zdálo se, že čím více soli, tím vyšší úmrtnost. Ale jen to, že rodina kupuje více soli, nemusí nutně znamenat, že jí děti konzumují více. Existuje způsob, jakým zjistíte, kolik soli lidé skutečně konzumují; a to sbíráním jejich moči po dobu 24 hodin a měřením množství sodíku. Protože kolik soli sníme, přibližně tolik soli vyloučíme. Způsob, jakým se testuje astma, se nazývá bronchodilatační test, při kterém hledáte nadměrnou reakci na inhalovanou chemikálii. A opravdu se projevila velká shoda mezi tím, jak jejich plíce reagovaly a kolik sodíku používaly. Ale existují nejrůznější přísady do potravin, např. konzervační látky, které mohou vyvolat tyto tzv. přecitlivělé reakce. A tak možná vysoký příjem sodíku byl jen ukazatelem vysokého příjmu zpracovaných potravin. Možná to vůbec nebylo způsobeno solí. Možná to byly jiné složky stravy. Například důvodem, proč sodík může být rizikovým faktorem pro další zánětlivé onemocnění, revmatoidní artritidu, může být to, že příjem sodíku je pouze indikátorem zvýšeného příjmu masa a ryb nebo sníženého příjmu ovoce a zeleniny. Potřebovali jsme studii, ve které bychom astmatikům změnili množství soli v jejich stravě a sledovali, co se stane. A k tomu následně i došlo. Vzali 10 astmatiků, zdvojnásobili jim příjem soli, a u 9 z 10 se jejich citlivost plic zhoršila. Nebyla tam ale žádná kontrolní skupina. Možná by se to stejně všem zhoršilo? Což nás přivádí do 90. let: randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie. Vědci podávali všem stravu s nízkým obsahem soli, ale pak polovině z nich dali tablety s prodlouženým uvolňováním sodíku, aby znovu zvýšili jejich příjem soli na normální příjem. Druhá polovina dostávala placebo. Zkusili to po dobu 5 týdnů a pak je prohodili na dalších 5 týdnů. Takto můžete náhodně oddělit lidi na stravu s nízkým obsahem sodíku, bez toho, že by si to mohli uvědomit – geniální! A co se stalo? Astmatici na soli se zhoršili. Jejich plicní funkce se zhoršila, jejich astmatické příznaky se zhoršily, a museli vícekrát použít svých inhalátorů. Zde srovnávají astmatiky, kteří konzumují 3 čajové lžičky soli denně s těmi, kteří konzumovali méně než jednu; takže dokázali snížit jejich příjem sodíku o 2 čajové lžičky soli. Pokud provedete pragmatičtější pokus a snížíte lidem příjem soli pouze o polovinu lžičky denně, tak to nefunguje. Dokonce, i když jste schopni snížit příjem sodíku k dosažení terapeutického účinku, mělo by to být považováno jen za pomocnou léčbu. Nepřestávejte brát léky na astma bez souhlasu vašeho lékaře. V šedesátých a sedmdesátých letech se začala objevovat záhada. Proč se výskyt dětského astmatu v rozvinutém světě pohyboval mezi 2-5 %, avšak v rozvojovém světě byl někdy jen 0,007 %? Takže místo 1 z 20 nebo 1 z 50 postižených dětí, by to spíše mohlo být třeba 1 z 10 000 dětí – tedy extrémně vzácně. Když se tyto děti přestěhovaly z oblasti s nízkým rizikem do míst s vysokým rizikem, riziko onemocnění se u nich zvýšilo, takže to nebylo genetikou. Co se stalo? Byli vystaveni něčemu novému? Nebo přišly o nějaký ochranný faktor, který ve své zemi měly? V roce 1938 vědci prokázali, že mohou zastavit astmatické záchvaty tím, že dětem sníží hladinu sodíku. Ona studie však byla provedena s diuretikem. Následné dietní experimenty nicméně ukázaly, že strava s vysokým obsahem soli může zvyšovat astmatické příznaky a že snížení obsahu soli může astmatické příznaky snížit. Tyto důkazy však evidentně upadly v zapomenutí, dokud nebyly v 80. letech znovu přijaty jako možné vysvětlení, proč západní země mají vyšší výskyt astmatu. Možná to je solí. Vědci sledovali úmrtí dětí na astma vs. nákupy soli v jejich rodinách, a zdálo se, že čím více soli, tím vyšší úmrtnost. Ale jen to, že rodina kupuje více soli, nemusí nutně znamenat, že jí děti konzumují více. Existuje způsob, jakým zjistíte, kolik soli lidé skutečně konzumují; a to sbíráním jejich moči po dobu 24 hodin a měřením množství sodíku. Protože kolik soli sníme, přibližně tolik soli vyloučíme. Způsob, jakým se testuje astma, se nazývá bronchodilatační test, při kterém hledáte nadměrnou reakci na inhalovanou chemikálii. A opravdu se projevila velká shoda mezi tím, jak jejich plíce reagovaly a kolik sodíku používaly. Ale existují nejrůznější přísady do potravin, např. konzervační látky, které mohou vyvolat tyto tzv. přecitlivělé reakce. A tak možná vysoký příjem sodíku byl jen ukazatelem vysokého příjmu zpracovaných potravin. Možná to vůbec nebylo způsobeno solí. Možná to byly jiné složky stravy. Například důvodem, proč sodík může být rizikovým faktorem pro další zánětlivé onemocnění, revmatoidní artritidu, může být to, že příjem sodíku je pouze indikátorem zvýšeného příjmu masa a ryb nebo sníženého příjmu ovoce a zeleniny. Potřebovali jsme studii, ve které bychom astmatikům změnili množství soli v jejich stravě a sledovali, co se stane. A k tomu následně i došlo. Vzali 10 astmatiků, zdvojnásobili jim příjem soli, a u 9 z 10 se jejich citlivost plic zhoršila. Nebyla tam ale žádná kontrolní skupina. Možná by se to stejně všem zhoršilo? Což nás přivádí do 90. let: randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie. Vědci podávali všem stravu s nízkým obsahem soli, ale pak polovině z nich dali tablety s prodlouženým uvolňováním sodíku, aby znovu zvýšili jejich příjem soli na normální příjem. Druhá polovina dostávala placebo. Zkusili to po dobu 5 týdnů a pak je prohodili na dalších 5 týdnů. Takto můžete náhodně oddělit lidi na stravu s nízkým obsahem sodíku, bez toho, že by si to mohli uvědomit – geniální! A co se stalo? Astmatici na soli se zhoršili. Jejich plicní funkce se zhoršila, jejich astmatické příznaky se zhoršily, a museli vícekrát použít svých inhalátorů. Zde srovnávají astmatiky, kteří konzumují 3 čajové lžičky soli denně s těmi, kteří konzumovali méně než jednu; takže dokázali snížit jejich příjem sodíku o 2 čajové lžičky soli. Pokud provedete pragmatičtější pokus a snížíte lidem příjem soli pouze o polovinu lžičky denně, tak to nefunguje. Dokonce, i když jste schopni snížit příjem sodíku k dosažení terapeutického účinku, mělo by to být považováno jen za pomocnou léčbu. Nepřestávejte brát léky na astma bez souhlasu vašeho lékaře.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Image credit: Jack Lawrence via flickr. Image has been modified. Video credit: Daniel Black

astma / autoimunitní onemocnění / děti / plicní onemocnění / revmatoidní artritida / sodík / sůl / zánět / zdravé plíce