Jaký je nejzdravější jídelníček?
Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.
Kontroverze kolem zákazu transtuků
Potravinářský průmysl bojoval zuby nehty, aby si udržel možnost používat částečně ztužené tuky, a to navzdory tomu, že tím zabíjel 50 000 Američanů ročně.
V roce 1993 přinesla Harvard Nurse Study (studie zdravotních sester) zjištění, že vysoký příjem transtuků může zvýšit riziko srdečních onemocnění o 50 %. Příběh transtuků začal v Dánsku a skončil zde o deset let později zákazem z roku 2003 o přidávání transtuků do potravin. Trvalo to dalších 10 let, než USA začaly vůbec uvažovat o zákazu. Po celou dobu transmastné kyseliny zabíjely desítky tisíc Američanů každý rok. Proč tedy, jestliže umíralo tolik lidí, trvalo tak dlouho, než USA navrhly přijmout nějaké opatření?
Můžeme se podívat, jak probíhal boj o zákaz transtuků v New Yorku; pro ilustraci toho, jak probíhal na celonárodní úrovni. Opozice se dostavila, nikoliv překvapivě, z potravinářského průmyslu. Jeho zástupci si stěžovali na vládní zásah, přičemž přirovnaly město k „policejnímu státu.“ Je zákaz transtuků cestou k potravinářskému fašismu? Ano, zákaz přidávání transtuků může zachránit životy 50 000 Američanů ročně, což by mohlo zemi ušetřit desítky miliard dolarů v nákladech na zdravotní péči. Ne tak rychle. Pokud lidé, kteří jedí transtuky, dříve umírají, pomyslete, kolik bychom mohli ušetřit na zdravotní péči a sociálním zabezpečení. To je důvod, proč kuřáci mohou stát společnost méně než nekuřáci; kuřáci totiž umírají dříve. Takže bychom měli být opatrní, pokud budeme zdůvodňovat zákaz transtuků tím, že potenciálně snižujeme náklady. K tomu, aby se ukázaly účinky této politiky, je potřeba mnohem více výzkumů. Ano, mohli bychom ušetřit 50 000 životů ročně, ale musíte přemýšlet o účincích na potravinářský průmysl.
A co třeba jen osvěta a označování výrobků, spíše než „extrémní“ opatření zákazu transtuků? Jak uvedl jeden přední dánský kardiolog: Když objevíme v potravinách přidanou látku, která je nebezpečná, tak ji přece jen neoznačíme, jednoduše ji odstraníme. Ale my jsme Američané! Jak se říká v Americe: „Do potravin můžete dát i jed, pokud ho ovšem řádně označíte.“ Ale podívejte se, lidé, kteří jsou informovaní a znají rizika, by měli jíst, co chtějí, ale za předpokladu, že jim budou poskytnuta všechna fakta, což se ne vždy děje, a to „kvůli podvodům a manipulaci s potravinami [v potravinářství].“
A není překvapením, že ty nejnebezpečnější potraviny jsou nejvíce propagovány s použitím klamavého marketingu. Není to proto, že společnosti produkující nezdravé potraviny jsou zlé nebo chtějí, abychom byli nemocní, důvodem je prostá ekonomika: zpracované potraviny jednoduše nabízejí vyšší marže zisku a na rozdíl od čerstvých potravin, jako jsou ovoce a zelenina, se lépe skladují. Takže jejich model systémové nečestnosti podle některých argumentů ospravedlňuje určitou minimální míru vládní intervence.
Ale co lavinový efekt? „Dnes trans tuky, zítra hot dogy.“ Nebo naopak, co když nás budou nutit jíst brokolici? Tento argument opravdu padl u Nejvyššího soudu v případu Obamacare. Jak řekl vrchní soudce Roberts, Kongres by mohl všem začít rozkazovat, aby kupovali zeleninu, což další soudce Ginsburg označil za „brokolicovou hrozbu.“ Hypoteticky by Kongres mohl donutit americkou veřejnost, aby přešla na rostlinnou stravu. Přesto však není možné nabídnout hypotetickou a nereálnou možnost vytvoření vegetariánského státu jako důvěryhodný argument. Jak to řekl jeden učitel práv: „Soudci a právníci se mohou pohybovat na lavinovém svahu analogií, ale nepředpokládá se, že ho sjedou na lyžích až dolů.“
Pokud vůbec, co dělat s lavinovým svahem nečinnosti? „Vláda nejprve ustoupila obchodním zájmům v případě tabáku a usilovala o chabé a neúčinné pokusy o osvětu,“ aby se snažila čelit všem lžím tabákového průmyslu, a podívejte se, co se stalo. Zbytečná úmrtí lze počítat na miliony. „USA si nemohou dovolit opakovat tuto chybu i v případě stravy.“
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
- National Federation of Independent Business et al., v. Serbelius, Secretary of Health and Human Services, et al. certiorari to the united states court of appeals for the eleventh circuit. No. 11–393.Argued March 26, 27, 28, 2012—Decided June 28, 2012, Legal Information Institute, Cornell University. 648 F. 3d 1235.
- Kirkwood K. Lipids, liberty, and the integrity of free actions. Am J Bioeth. 2010 Mar;10(3):45-6.
- Brownell KD. Government intervention and the nation's diet: the slippery slope of inaction. Am J Bioeth. 2010 Mar;10(3):1-2.
- Angell SY, Silver LD, Goldstein GP, Johnson CM, Deitcher DR, Frieden TR, Bassett MT. Cholesterol control beyond the clinic: New York City's trans fat restriction. Ann Intern Med. 2009 Jul 21;151(2):129-34.
- Gerberding JL. Safer fats for healthier hearts: the case for eliminating dietary artificial trans fat intake. Ann Intern Med. 2009 Jul 21;151(2):137-8.
- Coombes R. Trans fats: chasing a global ban. BMJ. 2011 Sep 7;343:d5567.
- McCarthy M. US moves to ban trans fats. BMJ. 2013 Nov 8;347:f6749.
- Astrup A. The trans fatty acid story in Denmark. Atheroscler Suppl. 2006 May;7(2):43-6.
- Willett WC, Stampfer MJ, Manson JE, Colditz GA, Speizer FE, Rosner BA, Sampson LA, Hennekens CH. Intake of trans fatty acids and risk of coronary heart disease among women. Lancet. 1993 Mar 6;341(8845):581-5.
Image credit: Phlebotomy Tech. Image has been modified. Motion graphics by Julien Herman.