V 70. letech minulého století americká vláda přešla od pouhého dotování těch nejméně zdravých potravin k placení výrobcům za to, že jich vyrobí více. V 70. letech také farmářské zákony obrátily dlouhodobou politiku zaměřenou na omezení výroby pro zachování cen a místo toho vláda začala výrobcům přispívat částkami úměrnými jejich produkci. Do potravinářského řetězce začaly proudit nadbytečné kalorie.  Pak svou řeč přednesl Jack Welch. V roce 1981 výkonný ředitel General Electric fakticky odstartoval „hnutí za oceňování akcionářů“, čímž změnil primární cíl společností směrem k maximalizaci krátkodobé návratnosti investice svým akcionářům. Tím vznikl na potravinářské firmy velmi silný nátlak z Wall Street, aby hlásily každé čtvrtletí růst zisků, což má posílit cenu jejich akcií. Už předtím byl na trhu přebytek kalorií, a teď mají firmy prodávat ještě více.  Výkonní ředitelé nápojových a potravinářských firem se tím dostávají do svízelné situace. Rozhodně si nemnou své chamtivé ruce při představě, jak lákají Jeníky s Mařenkami do svých perníkových chaloupek. Velké potravinářské firmy nemohou dělat věci správně, ani kdyby chtěly. Jsou zavázány svým investorům. Kdyby přestaly cílit výrobky na děti nebo začaly prodávat zdravější jídlo, nebo cokoliv jiného, co by mohlo ohrozit jejich čtvrtletní růst zisků, přišla by z Wall Street žádost o změnu obsazení managementu. Zdravá strava není pro byznys dobrá. Nejde o žádné velké spiknutí. A vlastně za to ani nikdo pořádně nemůže. Tak zkrátka systém funguje.  Vzhledem k neutuchající poptávce po korporátním růstu a rychlé návratnosti v již přesyceném trhu potřeboval potravinářský průmysl přimět zákazníky ke zvýšené spotřebě. Tak jako předtím tabákový průmysl, i oni se obrátili na reklamní společnosti. Potravinářský průmysl utrácí asi 10 miliard dolarů ročně za reklamu a zhruba dalších 20 miliard dolarů na další formy marketingu, například předváděcí akce, pobídky, spotřebitelskou propagaci a poplatky supermarketům za umístění v regálech. Potravinářské a nápojové společnosti si pronajímají místa v regálech obchodů, aby mohly vystavit své nejvýdělečnější zboží na těch nejlepších policích. Platí supermarketům. Tato praktika je někdy také nazývána „cliffing“, jelikož jsou společnosti nuceny spolu soupeřit o umístění v úrovni očí zákazníků. Kdo prohraje, je „sražen z útesu“ (regálu). S poplatky za umístění až 20 000 dolarů měsíčně za výrobek v jedné pobočce a jednom městě si asi dokážete představit, kterým výrobkům se dopřává takového luxusu. Nápověda: brokolice to není.  Abyste si udělali představu, kterým výrobkům se dostává nejlepších polic v supermarketech, stačí se podívat na zboží u pokladen. „Merchandising lukrativních výrobků u každé pokladny je rozhodující,“ stojí v obchodní příručce „nejlepších praktik pro výnosný merchandising zboží u pokladen.“ Měli na mysli sladké tyčinky a nápoje. Patrně už navýšení prodeje v této silné kategorii o 1 % může prodejně za rok vynést 15 000 dolarů navíc. Není to nutně o tom, že jim nezáleží na zdraví zákazníků, ale veřejně obchodovatelné společnosti, což je většina předních supermarketových řetězců, mají svěřeneckou povinnost - a tou je především zvyšovat zisky.  Za marketing jediné značky sladké tyčinky jsou ročně utraceny desítky miliónů dolarů. Samotný McDonald's ročně utratí za reklamu až miliardu dolarů. Potravinářský průmysl utrácí za reklamu více peněz než jakýkoliv jiný sektor ekonomiky.  Za éry Reagana deregulace odstranila limity na marketing potravinářských výrobků inzerovaných v televizi dětem. V současnosti průměrné dítě za rok sleduje přes 10 000 reklam na potraviny. A do toho nejsou započítány online reklamy, tištěné reklamy, reklamy ve škole/ na mobilu/ve filmech a všude jinde. A skoro všechny tyto reklamy jsou na výrobky škodlivé jejich zdraví.  Kromě enormního vystavení reklamám a jejich všudypřítomnosti se marketing potravin stal také vysoce sofistikovaným. S pomocí dětských psychologů se firmy učí, jak nejlépe působit na dítě a přimět je k manipulaci rodičů. Balení je navrženo tak, aby upoutalo dětskou pozornost. Výrobky jsou umisťovány přímo do úrovně dětských očí. Znáte ta vypouklá zrcadla zavěšená u stropů supermarketů? Nejsou tam jen kvůli zlodějům. Kamery s uzavřeným okruhem a přístroje s GPS na nákupních vozících jsou využívány k navrhování strategií, jak nejlépe přitáhnout zákazníky k těm nejziskovějším výrobkům. Behaviorální psychologie je široce uplatňována pro navýšení impulzivních nákupů. Využívají se i technologie pro sledování pohybu očí.  Bezprecedentní růst vlivu, rozsahu a sofistikovanosti marketingu potravin započal zhruba v 80. letech. To znamená, že ve stejnou dobu jako raketový nárůst výskytu obezity. Některé techniky, například promyšlené umisťování zboží, reklamy ve školách a sponzorství v 80. letech raketově vystřelily prakticky z nuly a daly vzniknout současným multimiliardovým průmyslům. Jednoho z předních ekonomů to dovedlo k následujícímu závěru: „Nejpřesvědčivější jednotná interpretace nesporně neúplných údajů, kterou máme, je, že prudký nárůst výskytu obezity je způsoben marketingem.“ Ano, inovace ve výrobě a politické kličky vedly k tomu, že zásobování potravinami praská ve všech, na nás všechny připadá skoro 4 000 kalorií na den. Jsou to pokroky v marketingu a pokroky v manipulaci, co usiluje o to, dostat nám přebytek kalorií až do žaludku.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

děti / fakta o zdraví / hubnutí / kalorie / limonády / McDonalds / nápoje / nezdravé jídlo / obezita / otázky a odpovědi / přibývání na váze / průmyslové znečišťující látky / rafinované potraviny / sladkosti / tělesný tuk / USDA / zdravý životní styl