Jaký je nejzdravější jídelníček?
Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.
Je dlouhověkost genetická?
Na základě studie tisíců párů dvojčat se ukázalo, že jen asi 25 % rozdílů v délce života mezi lidmi je dáno geneticky.
Dlouhou dobou se traduje, že nejlepší naději na dlouhý život máte, když si dobře vyberete rodiče. Konec konců, není dlouhověkost prostě jen rodinnou záležitostí? Století jsou ti, kteří dovrší nejméně 100 let věku. Jejich sourozenci rozhodně mají větší šanci se také stát stoletými. A rodiče stoletých lidí se s větší pravděpodobností dožili alespoň 90 let. Na druhou stranu délka života partnerů občas koreluje stejně, někdy i silněji než u genetických příbuzných. Váš partner může mít stejně silný vliv jako rodiče. Konec konců, nedědí se jen geny. Například zdravé babiččiny recepty nebo i celoživotní zápal k běhu může být rodinnou tradicí. Aby výzkumníci odlišili vliv genetiky, obrátili se na studie dvojčat. Porovnali rozdíly mezi jednovaječnými a dvojvaječnými dvojčaty.
Představte si například, že se snažíte stanovit roli genetiky u rakoviny, roli našich genů, a odlišit ji od jiných faktorů, které můžeme ovlivnit. Jelikož jednovaječná dvojčata sdílejí 100 % svých genů, zatímco dvojvaječná dvojčata v průměru jen 50 %, tak pokud geny hrají velkou roli, očekávali bychom, že jednovaječná dvojčata nejspíše budou sdílet stejný osud častěji než dvojvaječná, že? Kdyby nebyl pozorován rozdíl v pravděpodobnosti, zda oba typy dvojčat dostanou stejné onemocnění, pak by to vypadalo, že geny nijak nepřispívají.
Ukazuje se, že zdaleka největší podíl na vzniku rakoviny nemají geny, nýbrž to, čemu jsme vystaveni. Primární genetické faktory zodpovídají jen za 5-10 % všech rakovin. Například BRCA geny zpopularizované Angelinou Jolie zodpovídají jen za 2 % rakoviny prsu. Když jedno z jednovaječných dvojčat dostane rakovinu prsu, pravděpodobnost, že postihne i to druhé, je jen 13 %. Přitom mají prakticky identickou DNA. Je to samozřejmě více než sdílené riziko u dvojvaječných dvojčat. Takže genetická složka rizika tam je, nicméně k riziku rakoviny přispívá jen velmi okrajově. Je to v souladu se skutečností, že výskyt běžných druhů rakoviny, se napříč světem liší až o dvěstěnásobek.
Co nám studie dvojčat mohou říci o dědičnosti délky života? Na základě studie na tisícovce dvojčat byla dědičnost dlouhověkosti 26 % u mužů a 23 % u žen. Následující studie na dvojčatech dospěly k podobným číslům: zhruba 25 % naší délky života je předurčeno genetickými rozdíly mezi lidmi. To znamená, že způsob života ovlivňuje většinu našeho osudu. Odhady s použitím jiných metod končí u rozpětí 15-30 %. Například analýza milionů rodokmenů z 86 milionů veřejných profilů jedné genealogické databáze vedla k odhadu, že je to 16 %. Nicméně kvůli tzv. „výběrovému párování“, tedy vybírání si partnera podobného nám, nikoliv náhodného, může jít ještě o nadhodnocení. Vybraní partneři často vedou podobnou životosprávu. Část z toho 16% odhadu tedy mohla být ovlivněna sdílením podobné stravy a zdravých návyků, ne čistě jen geneticky. Když toto zohledníme, může být skutečná dědičnost délky života dokonce hluboko pod 10 %.
Abychom plně využili volný potenciál k prodloužení života nad rámec relativně malého genetického předurčení, musíme nejprve pochopit, jak fungují mechanismy zodpovědné za devět hlavních charakteristik stárnutí. V populární kultuře je pojem „omlazující“ silně zneužíván a připojován k celé řadě neověřených výrobků a procedur. Termín by měl být nejspíše ponechán pro věci, které dokáží oddálit nebo zvrátit stárnutí zacílením na jeden nebo více uznaných mechanismů stárnutí. V průlomovém článku citovaném téměř 7000x v biomedicínské literatuře „Charakteristické znaky stárnutí“ je vymezeno devět společných jmenovatelů procesu stárnutí. Zní takto. Genomická nestabilita, akumulace poškození DNA. Opotřebování telomer, ztráta ochranných koncových částí řetězců DNA. Epigenetické změny, změny ve způsobu exprese našich genů. Ztráta proteostázy, nahromadění špatně složených proteinů. Deregulované vnímání živin, metabolické změny obzvláště citlivé na stravu. Dysfunkce mitochondrií, klesající efektivita našich buněčných elektráren. Buněčně stárnutí, zastavení replikace buněk. Vyčerpání kmenových buněk, ztráta potenciálu našich tkání regenerovat. A poslední znak. Změněná mezibuněčná komunikace, nárůst prozánětlivých signálů. Proberu s vámi každý z nich, a co můžete udělat pro zpomalení, zastavení nebo zvrácení všech, to vše v mé nejnovější knize Jak nestárnout.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
Nejnovější videa
Jak předcházet vráskám pomocí diety
Zpomaluje zvýšení příjmu bílkovin úbytek svalové hmoty související s věkem?
Má astragalus přínos pro prodloužení života a boj s rakovinou?
