Jaký je nejzdravější jídelníček?
Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.
Jak dlouho před otěhotněním je potřeba detoxikovat tělo od škodlivin z ryb?
Kolik měsíců trvá, než naše tělo odstraní 99 % rtuti a dalších průmyslových toxinů a jakou roli v tom mohou hrát naše tukové zásoby, ve kterých se v tucích rozpustné škodliviny drží?
Zvýšená konzumace ryb u matek před a během těhotenství vede ke zvýšenému vystavení rtuti i omega-3 s dlouhým řetězcem – DHA. Rtuť může negativně ovlivnit vývoj mozku ještě nenarozeného miminka, zatímco DHA může podpořit vývoj mozku. Jak jsme však viděli, výsledky této studie ukázaly, že nepříznivý účinek rtuti převáží příznivý účinek DHA u většinu druhů ryb. Naneštěstí se v posledních dvou národních průzkumech ukázalo, že ženy v plodném věku byly méně informované a obeznámené s tímto problémem než jiné ženy. A to i přes kampaně FDA a EPA, které informovaly každého gynekologa, porodníka a dětského lékaře v USA o možných rizicích rtuti v rybách. Chtěl jsem však zdůraznit důležitost období před příchodem dítěte. Nemyslím jen období těhotenství, ale období ještě před těhotenstvím.
Vzhledem k tomu, že rtuť se v těle dost drží, ženy by se nejlépe měly vyhýbat konzumaci ryb už celý jeden rok před otěhotněním, tedy nejen během samotného těhotenství. Důvodem, proč odborníci navrhují celý rok před těhotenstvím, je to, že poločas rozpadu rtuti v těle se odhaduje přibližně na dva měsíce. Vědci podávali dobrovolníkům týdně 2 porce tuňáka a dalších druhů ryb s vysokým obsahem rtuti, aby zvýšili jejich hladiny rtuti. Čtrnáctý týden pokusu s podáváním ryb přestali. Hladiny rtuti u účastníků poté začaly pomalu, ale jistě klesat. Vím, že hodně matek má obavy z očkování kvůli vakcínám obsahujícím rtuť. Jenže pokud během těhotenství jedly jednu porci ryb týdně, nebo i trochu méně, tak podle nových vědeckých poznatků jejich děti skončily s podstatně vyššími hladinami rtuti v těle, než v případě, že by dostaly až 6 vakcín obsahujících rtuť.
Vzhledem k dvouměsíčnímu poločasu rozpadu rtuti se naše tělo během jednoho roku od ukončení konzumace ryb dokáže zbavit téměř 99 % rtuti. Naneštěstí jsou v rybách i další průmyslové znečišťující látky, kterých se naše tělo zbavuje pomaleji. Například u některých dioxinů je poločas rozpadu i 10 let. Stejné to je u PCB a metabolitů DDT, které v rybách taktéž nacházíme. Abychom se zbavili 99 % těchto látek, může nám to trvat i 120 let. To je poněkud dlouhý odklad početí prvního dítěte.
Co mají tyto znečišťující látky na svědomí? Vysoké koncentrace průmyslových znečišťujících látek jsou spojeny s 38x vyšší pravděpodobností vzniku cukrovky. To je podobně silný vliv, jaký má kouření na rozvoj rakoviny plic! Není však cukrovka především záležitostí obézních lidí? Tyto znečišťující látky jsou rozpustné v tucích. S tím, jak lidé tloustnou, se může zvyšovat i míra zadržování a toxicita perzistentních organických znečišťujících látek spojených ze zvýšeným rizikem cukrovky. To nás přivádí k šokující myšlence, že obezita může pouze poskytovat zásobárnu pro tyto chemické látky. Dost možná si do své přebytečné pneumatiky ukládáme škodlivé látky, jako by to byla skládka nebezpečného odpadu.
Znečišťující látky by mohly být pouze markerem vysoké konzumace živočišných výrobků. To je možná důvodem tak vysokého rizika cukrovky, protože více než 90 % perzistentních organických látek pochází z živočišných potravin. Pokud tedy zrovna nejste pracovník chemické továrny nebo jste nepřišli do kontaktu s toxickým odpadem. A skutečně, v USA je každá porce ryb týdně spojena s 5% zvýšením rizika cukrovky. Z tohoto hlediska jsou proto ryby o 80 % horší než červené maso.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
- S. J. Petre, D. K. Sackett, D. D. Aday. Do national advisories serve local consumers: An assessment of mercury in economically important North Carolina fish. J. Environ. Monit. 2012 14(5):1410 - 1416.
- P. Grandjean, J. E. Henriksen, A. L. Choi, M. S. Petersen, C. Dalgaard, F. Nielsen, P. Weihe. Marine food pollutants as a risk factor for hypoinsulinemia and type 2 diabetes. Epidemiology. 2011 22(3):410 - 417.
- D.-H. Lee, I.-K. Lee, K. Song, M. Steffes, W. Toscano, B. A. Baker, D. R. Jacobs Jr. A strong dose-response relation between serum concentrations of persistent organic pollutants and diabetes: Results from the National Health and Examination Survey 1999-2002. Diabetes Care 2006 29(7):1638 - 1644.
- A. Wallin, D. Di Giuseppe, N. Orsini, P. S. Patel, N. G. Forouhi, A. Wolk. Fish consumption, dietary long-chain n-3 fatty acids, and risk of type 2 diabetes: Systematic review and meta-analysis of prospective studies. Diabetes Care. 2012 35(4):918 - 929.
- R. F. White, C. L. Palumbo, D. A. Yurgelun-Todd, K. J. Heaton, P. Weihe, F. Debes, P. Grandjean. Functional MRI approach to developmental methylmercury and polychlorinated biphenyl neurotoxicity. Neurotoxicology. 2011 32(6):975 - 980.
- M. J. Zeilmaker, J. Hoekstra, J. C. H. van Eijkeren, N. de Jong, A. Hart, M. Kennedy, H. Owen, H. Gunnlaugsdottir. Fish consumption during child bearing age: A quantitative risk-benefit analysis on neurodevelopment. Food Chem. Toxicol. 2013 54(NA):30 - 34.
- D. A. Axelrad, D. C. Bellinger, L. M. Ryan, T. J. Woodruff. Dose-response relationship of prenatal mercury exposure and IQ: An integrative analysis of epidemiologic data. Environ. Health Perspect. 2007 115(4):609 - 615.
- E. Oken, A. L. Choi, M. R. Karagas, K. Mariën, C. M. Rheinberger, R. Schoeny, E. Sunderland, S. Korrick. Which fish should I eat? Perspectives influencing fish consumption choices. Environ. Health Perspect. 2012 120(6):790 - 798.
- J. Julvez, F. Debes, P. Weihe, A. Choi, P. Grandjean. Sensitivity of continuous performance test (CPT) at age 14 years to developmental methylmercury exposure. Neurotoxicol Teratol. 2010 32(6):627 - 632.
- J. G. Dórea, V. L. V. A. Bezerra, V. Fajon, M. Horvat. Speciation of methyl- and ethyl-mercury in hair of breastfed infants acutely exposed to thimerosal-containing vaccines. Clin. Chim. Acta. 2011 412(17 - 18):1563 - 1566.
- P. Grandjean, E. Budtz-Jorgensen, D. B. Barr, L. L. Needham, P. Weihe, B. Heinzow. Elimination half-lives of polychlorinated biphenyl congeners in children. Environ. Sci. Technol. 2008 42(18):6991 - 6996.
- I. B. Cace, A. Milardovic, I. Prpic, R. Krajina, O. Petrovic, P. Vukelic, Z. Spiric, M. Horvat, D. Mazej, J. Snoj. Relationship between the prenatal exposure to low-level of mercury and the size of a newborn's cerebellum. Med. Hypotheses. 2011 76(4):514 - 516.
- M. R. Karagas, A. L. Choi, E. Oken, M. Horvat, R. Schoeny, E. Kamai, W. Cowell, P. Grandjean, S. Korrick. Evidence on the human health effects of low-level methylmercury exposure. Environ. Health Perspect. 2012 120(6):799 - 806.
- J. J. Strain, P. W. Davidson, M. P. Bonham, E. M. Duffy, A. Stokes-Riner, S. W. Thurston, J. M. W. Wallace, P. J. Robson, C. F. Shamlaye, L. A. Georger, J. Sloane-Reeves, E. Cernichiari, R. L. Canfield, C. Cox, L. S. Huang, J. Janciuras, G. J. Myers, T. W. Clarkson. Associations of maternal long-chain polyunsaturated fatty acids, methyl mercury, and infant development in the Seychelles Child Development Nutrition Study. Neurotoxicology 2008 29(5):776 - 782.
- A. M. Lando, Y. Zhang. Awareness and knowledge of methylmercury in fish in the United States. Environ. Res. 2011 111(3):442 - 450.
- P. A. Olsvik, H. Amlund, B. E. Torstensen. Dietary lipids modulate methylmercury toxicity in Atlantic salmon. Food Chem. Toxicol. 2011 49(12):3258 - 3271.
- K. Yaginuma-Sakurai, K. Murata, M. Iwai-Shimada, K. Nakai, N. Kurokawa, N. Tatsuta, H. Satoh. Hair-to-blood ratio and biological half-life of mercury: Experimental study of methylmercury exposure through fish consumption in humans. J Toxicol Sci. 2012 37(1):123 - 130.
- S. D. Stellman, T. Takezaki, L. Wang, Y. Chen, M. L. Citron, M. V. Djordjevic, S. Harlap, J. E. Muscat, A. I. Neugut, E. L. Wynder, H. Ogawa, K. Tajima, K. Aoki. Smoking and lung cancer risk in American and Japanese men: An international case-control study. Cancer Epidemiol. Biomarkers Prev. 2001 10(11):1193 - 1199.
- M. Porta. Persistent organic pollutants and the burden of diabetes. Lancet. 2006 368(9535):558-559.
- L. Trasande, Y. Liu. Reducing the staggering costs of environmental disease in children, estimated at $76.6 Billion in 2008. Health Aff (Millwood) 2011 30(5):863 - 870.
- D. McAlpine, S. Araki. Minamata disease: An unusual neurological disorder caused by contaminated fish. Lancet 1958 2(7047):629 - 631.
- S. B. Elhassani. The many faces of methylmercury poisoning. J. Toxicol., Clin. Toxicol. 1982 19(8):875 - 906.
- B. H. Choi, L. W. Lapham, L. Amin-Zaki, T. Saleem. Abnormal neuronal migration, deranged cerebral cortical organization, and diffuse white matter astrocytosis of human fetal brain: A major effect of methylmercury poisoning in utero. J. Neuropathol. Exp. Neurol. 1978 37(6):719 - 733.
- P. C. Dagnelie, W. A. van Staveren, A. H. Roos, L. G. Tuinstra, J. Burema. Nutrients and contaminants in human milk from mothers on macrobiotic and omnivorous diets. Eur J Clin Nutr. 1992 46(5):355 - 366.
Images thanks to harinaivoteza via flickr. Thanks to Ellen Reid for her image-finding expertise, and Jeff Thomas for his Keynote help.