V minulosti jsem okomentoval vědecký článek, který sepsal všechna úmrtí způsobená lékařskou péčí v této zemi. Sto tisíc úmrtí způsobených vedlejšími účinky léků, plus úmrtí způsobená chybami – až vědci dospěli k závěru, že za třetinu úmrtí v USA může americké zdravotnictví. Jak na toto odhalení zareagovala lékařská komunita? Přece jen jde o studii, která byla publikována v jednom z nejprestižnějších lékařských časopisů – v Journal of the American Medical Association, a to jednou z nejprestižnějších lékařek, Barbarou Starfieldovou, která napsala knihu o primární lékařské péči. Když se jí na to v rozhovoru ptali, reagovala slovy, že její práce o primární péči byla široce přijata, ale na její odhalení škodlivé a neúčinné zdravotní péče se nedostavila skoro žádná reakce. Připomíná to trochu pochmurný antiutopický román George Orwella 1984, kde jsou nepohodlné skutečnosti spolknuty „paměťovou dírou“, jako by ani nikdy neexistovaly. Vycházel jeden článek za druhým, odpovědí však bylo jen mlčení, jak slovy, tak činy. O problému, který vede k úmrtí tisíců lidí, se ani nevedla žádná diskuze… Nemůžeme jen vydávat zprávy. Musíme s tím něco dělat. První článek vyšel v roce 1978 a naznačil, že asi 120 000 úmrtím v nemocnici by šlo zabránit. Reakce? Dalších 16 let mlčení, do doby než byla publikována tato jízlivá upomínka. Pokud totiž vynásobíte 120 000 šestnácti lety, dojdete k číslu 1,9 milionu úmrtí, kterým by šlo zabránit a o kterých lékaři v podstatě mlčeli. Mlčení ve smyslu toho, že nepodnikli žádné kroky, aby toto číslo snížili. The Institute of Medicine pak vydal přelomovou studii – a následně umožnil, aby zbytečně zemřelo dalších 600 000 lidí. Nyní se některé věci konečně změnily. Byly zavedeny limity na počty odpracovaných hodin pro praktikanty. Stážisté a rezidenti (pracující lékaři) nemohou pracovat více než 80 hodin týdně, alespoň na papíře, a směny nemohou trvat déle než 30 hodin. To možná nezní jako zásadní krok, ale když jsem byl na stáži já, kroutil jsem 36hodinové směny každé tři dny. To je 117 hodin týdně. V čem je problém? No, když nutíte stážisty a lékaře nespat, počet vážných lékařských chyb, kterých se dopouštějí, stoupne o 36 %, diagnostické chyby jsou pětkrát častější a pracovníci dělají dvakrát tolik „chyb z nepozornosti.“ To možná ještě nezní tak hrozně, dokud si ale neuvědomíte, že sem patří třeba i usínání během operace. Během operace má spát pacient, nikoliv chirurg. Výkonnost se zhoršuje stejně, jako kdybyste měli v krvi alkohol, což by znamenalo, že nesmíte řídit auto, ale operovat přesto můžete. O 300 % vyšší úmrtnost pacientů tak není překvapením. Rezidenti mají štěstí, pokud absolvují lékařský výcvik, aniž by přitom nějaký pacient přišel o život. Rodina na to nikdy nepřijde. Lékaři, až na vzácné výjimky, za své činy nenesou zodpovědnost. Zpráva z The Institute of Medicine prolomila mlčení a vzešlo z ní mnoho slibů, že se situace změní, ale to, co nastalo, vypadá, jako by nevěřili svým vlastním zjištěním. Pokud by skutečně věřili, že každý den umírá nejméně 120 lidí smrtí, které by se dalo předejít, asi by se to snažili ihned zarazit. Kdyby každý den spadlo letadlo, taky byste čekali, že FAA zasáhne a něco s tím udělá. The Institute of Medicine mohl obratem nařídit, aby lékaři a nemocnice okamžitě přijali alespoň základní preventivní opatření, jako například označování léků čárovým kódem, aby nedošlo k záměnám. (V obchodech se to běžně dělá, dokonce i kvůli balení tyčinek Twinkies.) Raději než vydávat další zprávu, větší účinek by rozhodně mělo, kdyby varovali kolegy, že veřejně odsoudí ty, kteří odmítají přijetí těchto minimálních opatření. Což by vedlo k přísným sankcím, ale místo toho se setkáváme s mlčením. Dr. Starfieldová nemlčela, naneštěstí však už není s námi. Je paradoxem, že zřejmě zemřela na jeden z nežádoucích účinků léků, před kterými nás tak hlasitě varovala. Byl ji předepsán aspirin a lék na ředění krve, Plavix; měly zabránit tomu, aby se jí ucpal stent ve věnčité tepně. Řekla tedy svému kardiologovi, že má více modřin, že déle krvácí, ale to je to riziko, u kterého doufáte, že nepřeváží výhody léčby. Osudným se jí stalo, když se při plavání udeřila do hlavy – vykrvácela do mozku. Otázkou však není, zda měla ty dva léky na ředění krve vůbec užívat tak dlouho, nebo zda jí měl být voperován stent. V první řadě se mohla své srdeční chorobě vyhnout, lze jí totiž zabránit u 96 % žen. Zabiják žen číslo jedna by tak téměř nemusel existovat.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Images thanks to Tim Ellis via Flickr.

alkohol / aspirin / chirurgický zákrok / Dr. Barbara Starfieldová / iatrogenní / kardiovaskulární onemocnění / kardiovaskulární zdraví / lékařská profese / lékařské vzdělávání / léky / medicína životního stylu / srdeční onemocnění / Twinkies / úmrtnost / vedlejší účinky / zdravá žena / zdravé srdce