Nejlepší strategií, jak přežít COVID-19, je vůbec ho nedostat. Vlády mají jen omezenou moc. Předběžné důkazy z Japonska naznačují, že rušení událostí, shromažďování a setkávání může zpomalit šíření COVID-19 až o 35 %, stejně to ale nestačilo k izolování nákazy. Během neomezované fáze pandemie bylo nejlepší strategií zůstat doma a omezit kontakt s lidmi mimo vlastní domácnost na minimum. Takové opatření je možné u všech zaměstnanců, které lze postrádat. Jednoduše to vyjádřili v časopise American Journal of Emergency Medicine - zůstat doma = zachraňovat životy. Tak funguje společenský odstup. Namísto scénáře jako tento... začnete prolamovat exponenciální řetězce přenosu. Takže jeden člověk držící se doma může mít velký vliv na vývoj.  Nemůžete čekat, až uslyšíte, že už je nemoc ve vaší oblasti. Vyrostl jsem ve Wyomingu, který měl několik měsíců jen pár stovek potvrzených případů - v celém státě. Nicméně v okamžik, kdy zemře ve společnosti první člověk, je už nakažených pravděpodobně několik stovek nebo tisíců dalších. Nebyli však ještě otestováni. Pokud tedy nebydlíte na opuštěném ostrově s dobrým internetem, jinak byste video nesledovali, pak byste měli vždy předpokládat, že virus je i ve vašem sousedství, ať už je to kdekoliv.  Ti z nás, kteří musí opustit domov, protože pracují v nezbytných službách, poskytují přímou péči nebo třeba rozvážejí potraviny, by se měli snažit držet se v bezpečné vzdálenosti od ostatních a dostatečně si dezinfikovat ruce pokaždé, když se dotknou veřejného povrchu a před každým dotekem sliznic - očí, nosu nebo úst. Takto vypadá dobrý společenský odstup. Takto zrovna ne. Jakmile dostaneme pandemii více pod kontrolu, budeme dost testovat a zdravotnictví už nebude přetížené, pak se mohou pravidla pro společenský odstup pomalu začít uvolňovat, minimálně pro méně ohrožené jedince.  Dobrou zprávou je, že když sami nejste nakaženi, nemůžete nakazit jiné. Nemůžete virus dostat, dokud virus nedostane vás. Koronavirus COVID-19 se zřejmě přenáší z člověka na člověka kapénkami, kašláním nakaženého, částečkami rozptýlenými ve vzduchu, které pak někomu přistanou na nose, nebo možná dokonce na očích, pokud je dotyčný v blízkosti. Jak stálo na ceduli z roku 1918: „Slinou se šíří smrt“. Mezi nepřímé cesty nákazy patří třeba nakažení doteky svých očí, nosu nebo úst rukama, které se předtím dotkly virem pokrytého předmětu nebo povrchu. Třeba když si promnete oči nebo sáhnete do nosu po podání rukou. Nebo když se dotknete veřejných povrchů - tlačítka ve výtahu, zábradlí, čerpací pistole, splachovadla. Hladina virů v kapičkách u nosu nakažených COVID-19 může dosáhnout na milion v jedné kapce. Tím se může vysvětlit, proč se virem tak snadno kontaminuje přilehlé okolí.  Přítomnost koronaviru COVID-19 ve vzorcích stolice až několik týdnů od infekce - někdy je možno mít negativní výtěr z krku a pozitivní výtěr z konečníku - naznačuje další cestu, kterou se možná může člověk nakazit při použití toalety. Jak si možná pamatujete z videa o tom, proč si máme dezinfikovat zubní kartáček v octu, moderní splachovací toalety vychrlí v podobě aerosolu do prostoru až 145 tisíc kapek WC vody. A ty mohou ve vzduchu poletovat nejméně 30 minut. Právě tak se může přenášet třeba virus dětské obrny. Sklapujte proto kryt WC. Zavřete víko před spláchnutím a poté si samozřejmě dobře umyjte ruce.  Přítomnost koronaviru ve fekáliích je také důvodem, proč zdravotní úřad ve státě Oregon lidem doporučuje dát si pauzu od orálních praktik v oblasti konečníku a proč se v New York Post tázali, jestli se koronavirus šíří pšouknutím, jelikož větry vlastně vytvářejí aerosoly. Byl jsem překvapen, že se to vědci vážně rozhodli otestovat. „Všechno to začalo dotazem jedné zdravotní sestry.“ Chtěla vědět, jestli tak náhodou nekontaminuje sterilní prostředí operačního sálu. Výzkumníci se to rozhodli zjistit. Kolega dostal za úkol pšouknout si do Petriho misek plně oblečen a poté s kalhotami dole. Zjistili, že pouze pšouknutí bez oblečení vedlo ke kultivaci bakterií. Oblečení tak zřejmě slouží jako filtr. Kalhoty jsou jako rouška na pozadí, rouška zadržující střevní bakterie, ale i bakterie žijící na kůži v oblasti hýždí, které v Petriho misce také vyrostly, jelikož je pšouknutí o velké rychlosti vymrštilo do prostoru. Jejich konečný závěr zněl: Nepšoukejte si nazí v blízkosti jídla, nebo alespoň dále než 5 centimetrů od něj. Podobná rada zazněla i v článku z New York Post, kde varovali lidi, aby si dávali pozor na únik větrů. Hned dostává úplně nový význam známé „tichý, ale smrtící“... Vykašlaný virus se však může dostat dále než 5 cm. Proto je bezpečnější nechat si jídlo doručit než jít nakoupit osobně. Během epidemie SARS byly stopy viru nalezeny nejen na předmětech v přímém kontaktu s pacienty (ovladač TV atd.) a povrchy používanými lidmi ošetřujícími pacienty (například dveře lednice na sesterně), ale také ve vzorcích vzduchu z nemocničních pokojů. Naznačuje to možnost přenosu vzduchem i bez čerstvě vykašlaných částic. Podobná studie provedená v nemocničních pokojích pacientů s COVID-19 zjistila, že většina vzorků z povrchů byla pozitivních, ale všechny vzorky vzduchu byly negativní. Od té doby jsme se však něco přiučili. Studie provedené v Nebraska Biocontainment Unit a National Quarantine Unit měly většinu vzorků vzduchu pozitivních na stopy virů. Dokonce i vzorky z chodeb před pokoji pacientů. Ovšem výzkumníci nebyli schopni ověřit, zda byl virus ze vzduchu infekční, šlo totiž o velmi nízké koncentrace, méně než sto kopií na 0,028 m³ vzduchu. Nicméně my víme, že virus může zůstat aktivní celé hodiny po pokusném rozprášení do vzduchu. Rozhodně by měla být věnována zvláštní péče zdravotnickým pracovníkům při výkonu lékařských procedur produkujících aerosol.  Jak dlouho virus přežije na površích? Možná jste slyšeli, že koronaviry, jako chřipkové viry, jsou „obalené“ viry. V čem jsou obalené? Když se koronaviry, zde znázorněny žlutou, rozhodnou opustit infikované buňky, zde znázorněny modrou, obalí se ve vnější vrstvě našich buněk. Zabalí se do pláště ukrojeného z našich vlastních buněčných membrán. Lipidový obal jim pomáhá skrýt se před imunitními silami, protože vypadají jako naše buňky. Ale jsou kvůli obalu také náchylné vůči působení dezinfekce a inaktivaci prostředním. Neobalené viry, třeba vir dětské obrny, mohou mimo tělo přežívat týdny, zatímco obalené viry obvykle přežijí jen pár dní. Mezi obalenými viry jsou však zrovna koronaviry ty z relativně odolnějších.  Například jeden prasečí koronavirus dokáže přežít na neporézních površích (kov, plast, sklo) i měsíc. Lidské koronaviry přežijí nanejvýš jeden týden. Na mědi a mosazi koronaviry možná nepřežijí déle než pár minut při nízkých koncentracích a maximálně pár hodin při vyšších koncentracích. Koronaviry se však svou stabilností v životním prostředí liší. Koronavirus SARS přežíval déle než 6 dní na suchém plastu, zatímco jeden z koronavirů běžného nachlazení nevydržel ani tři dny. Virus SARS ve vodě nebo půdě vydrží až 4 dny, ale během pár minut uschne na papíře při lehčí kontaminaci a do jednoho dne při velké kontaminaci. Na bavlněné látce nevydrží ani hodinu. A jak je to se SARS-2, koronavirem způsobujícím COVID-19?  Virus COVID-19 se na papíře zdá být odolnější než virus SARS, když je efektivně zneškodněn až po 24 hodinách, zatímco stejná virová nálož SARS byla neaktivní už po osmi hodinách. Poločas rozpadu viru COVID-19 na oceli nebo plastu je šest hodin, takže asi 99 % viru je zneškodněno do 48 hodin. Může však trvat až 96 hodin, než se veškerá infekčnost vytratí.  Na tkaninách virus COVID-19 přežívá sice jen jeden den, ale na vnějších vrstvách chirurgických roušek může přežít celý týden. Na kancelářském papíře virus COVID-19 zřejmě přežije méně než 3 hodiny.  Virus vás však může infikovat jen tehdy, když se dostane dovnitř. Virus na prstech je problém jedině tehdy, když mu sami umožníte proniknout do těla skrze oči, nos nebo ústa. Zajímavě vypadají pokusy, při kterých vědci zjišťují, zda se vir běžného nachlazení přenáší spíše vzduchem nebo dotykem. Nasadí lidem bláznivé aparáty svírající paže tak, aby je nemohli ohnout v lokti a vůbec si nesahali na obličej.  Přítomnost viru na prstech je problém jen tehdy, když ho pak přesunete do svých očí, nosu nebo úst. Nejde o obličej celkově, dotek na čele, tváři či bradě prý není o nic nebezpečnější než dotknout se svého loktu. Virus nedokáže proniknout kůží. Virus se umí replikovat pouze v živých buňkách, svrchní část kůže je však tvořena ochrannou vrstvou mrtvých buněk. Aby se vám dostal do plic, musí si virus najít cestu ke sliznicím, vlhkým výstelkám očí, nosních dírek či úst. Důvodem, proč vám začne téci z nosu, když pláčete, je odvádění slz malými slznými kanálky nosní kostí až do nosních dírek. Proto se i viry z oka mohou tou stejnou cestou dostat až do plic.  Záleží vůbec na tom, zda jsou povrchy kontaminovány, když si nebudeme sahat na obličej? Jenže vy to děláte. Často opakovaná statistika 23x za hodinu je přehnaná, jelikož ze všech zaznamenaných dotknutí v citované studii na vysokoškolských studentech byla většina jen na kůži obličeje. Deset doteků za hodinu však bylo přímo na očích, nose a ústech. Dospělí natáčeni v kancelářském prostředí si vedli ještě hůře, dotýkali se nosních dírek, očí nebo rtů v průměru skoro 16x za hodinu.  A co lékaři? Lékaři a zdravotníci byli nevědomky sledováni během praktických přednášek v nemocnici. Vědci zjistili, že zhruba jeden ze tří se alespoň 1x pošťoural v nose.  V ordinacích všeobecných lékařů kliničtí lékaři a jejich personál sahali na své oči, nos nebo ústa v průměru 19x za dvě hodiny. Rozpětí přitom bylo od 0 doteků až po více než 100 doteků. Větší starosti z hlediska bezpečnosti pacienta však vyvolává zjištění, že si lékaři umývají ruce jen ve 30 % případů, kdy by měli, dokonce i na jednotkách intenzivní péče. A když už si je umývají, tak v průměru po méně než 9 vteřin.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Asie / Čína / COVID-19 / kašel / koronavirus / mytí rukou / nadýmání / pandemie / respirační infekce / virové infekce / zdravé plíce / zoonotická onemocnění