První čísla jednoho z prvních vědeckých časopisů vycházely v roce 1665. Byly v něm uvedeny informace typu „Díky novým dalekohledům, které vynalezl jistý pan Newton, jehož přítel Halley předpověděl návrat komety, se zdá, že na planetě Jupiter je skvrna.“ Stejný časopis publikoval, že pomeranče a citróny léčí kurděje a jakási látka ve vrbové kůře dokáže snižovat horečku. Zveřejnil také dopis jistého chlápka z kolonie o tom, jak během bouřky pouštěl papírového draka a přinesl i zprávu o pozoruhodném osmiletém hudebníkovi jménem Amadeus. V časopise se během minulého století objevily i nástiny struktury molekuly, která byla pojmenována DNA. Tento časopis vychází i v dnešní době, tedy o 350 let později, je k dispozici online i v tištěné podobě za velice, opravdu velice „nízkou“ cenu. Předplatné činí pouze 6666 dolarů ročně. Asi si dokážete představit, že kvůli vysoké ceně časopisů lékaři v rozvojových zemích nemají přístup k relevantním informacím z oblasti zdraví. V 90. letech jsme optimisticky věřili, že by problém s přístupem k vědeckým, život zachraňujícím informacím, mohl být vyřešen do roku 2004. Ale v roce 2004 vzal optimismus za své a hranice se posunula do roku 2015. Tou dobou snad odborné informace budou mít všichni, protože hlavní překážkou je stále nedostatečný přístup. Ve skutečnosti pouze vědci na velkých, dobře financovaných univerzitách ve vyspělých zemích mají kompletní přístup k publikovanému výzkumu. A žel ani to už nemusí být pravda, protože se ceny stále zvyšují. Na tento problém ukazuje i fakt, že dokonce také Harvard s nadačním fondem hodnotě 30 miliard dolarů tvrdí, že náklady na odborné časopisy z výzkumu jsou nyní velice vysoké. Vydavatelé časopisů shrábnou miliardy, protože za časopis účtují institucím až 35 000 dolarů ročně. Od jednotlivců pak za přečtení článku online účtují další částky. Máte rodinného příslušníka s nějakou nemocí a chcete získat informace online? Můžete si přečíst nejrůznější internetové stránky, ale pokud chcete novinky z aktuálního výzkumu, může to být drahé. Přitom jste pravděpodobně za tento výzkum už zaplatili. Na daních vybrané prostředky tečou na financování výzkumu, a přesto se nedostanete k informacím, za které jste zaplatili. Je to, jako kdyby město vybudovalo hezký malý park, ale pak přišla nějaká soukromá firma a začala si účtovat vstupné. Zhruba tak to je i s vědeckým výzkumem. Tato přeměna veřejných prostředků v soukromé zisky vydavatelů je již dlouhou dobu zdrojem nespokojenosti. Vydavatelé za výzkum neplatí vůbec nic. Vědcům žádné prostředky nedávají, vše získají zdarma. Platíme my, a když si chceme výsledky přečíst, musíme zaplatit podruhé. Z vědy se tak nakonec místo zdroje vědomostí stává zdroj zisku. Alexandra Elbakyan získala přezdívku „Robin Hood vědy“. Její příběh ukazuje, jak je díky jednomu vědci téměř každý publikovaný dokument zdarma k dispozici všem, a to kdekoli na světě. Její jméno uvedl snad nejprestižnější vědecký časopis na světě jako jedno z deseti nejvýznamnějších, je-li o největší přínos vědě v roce 2016. Alexandra začala v Kazachstánu jako frustrovaná vysokoškolská studentka; neměla přístup k odborným dokumentům, které potřebovala pro svůj výzkum. Jakmile zjistila, jak obejít všechny placené přístupy na webových stránkách, založila vlastní webové stránky sci-hub.io [2018: sci-hub.la]. Chtěla odstranit všechny překážky v cestě vědy tím, že bezplatně předá světovou vědeckou, lékařskou a výživovou literaturu. „To, co udělala, je něco úžasného,“ řekl jeden výzkumník. „Nedostatek přístupu k vědecké literatuře je masivní nespravedlnost, kterou ona vyřešila jedním tahem.“
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Image credit: Philosophical Transactions via Wikipedia. Image has been modified. Motion graphics by Avocado Video.

Sci-Hub