
Jaký je nejzdravější jídelníček?
Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.

Je autismus opravdu na vzestupu?
Předtím, než začneme spekulovat o příčině „explozivního“ nárůstu výskytu autismu, se musíme ujistit, že je vůbec tato „exploze“ skutečná.
V roce 1943 by publikován slavný článek, v němž dětský psychiatr z Hopkinsovy univerzity popisoval několik dětských pacientů s jistými „fascinujícími zvláštnostmi“. Podle jeho názoru tyto vlastnosti vytvářely jedinečný „syndrom“, který označil jako autismus. V té době se toto onemocnění vyskytovalo vzácně; není ovšem známo, kolik nemocných pobíhalo po světě bez diagnózy.
Co je příčinou autismu? Autismus je v současné době považován za multifaktoriální onemocnění, vznikající na podkladě jak genetických, tak negenetických rizikových faktorů. Ano, jedná se o dědičnou záležitost, ale genetické faktory se uplatňují pouze u 10 až 20 % případů pacientů s autismem. To částečně vychází ze skutečnosti, že v případě identických dvojčat, tedy lidí s identickou DNA, se stejnými geny, se autismus může objevit jen u jednoho z nich; druhé z dvojčat zůstane zdravé. Zatímco tedy genetická dispozice může být klíčovým zdrojem v rozvoji poruch autistického spektra, dochází tak pouze k určitému „nabití zbraně“. Za pomoci prenatálních, perinatálních a postnatálních vlivů okolí, tedy vlivů uplatňujících se během těhotenství, před ním či po něm, dojde k pomyslnému „stisknutí spouště“, čímž vlastně dojde k rozvoji onemocnění.
To je však dobrá zpráva, protože čím větší roli při rozvoji autismu hrají negenetické faktory, tím více lze tyto rizikové faktory ovlivnit a teoreticky tak zahájit aktivní přístup v primární prevenci tohoto onemocnění.
Od chvíle, kdy byl autismus poprvé popsán jako onemocnění, se jeho výskyt prudce zvýšil, z původního poměru 1 nemocného na každých 5000 obyvatel na 1 z 68, což představuje více než 1 % populace. Byl by to vlastně nárůst o 7000 %, což se dá graficky zobrazit následovně: zde je ukázán exponenciální růst výskytu autismu od počátku 20. století, kdy autismus ještě nebyl diagnostikován, až po značný nárůst v období 80. a 90. let.
Okamžitě vás napadá otázka: Co se v tu dobu dělo? Co mohlo být příčinou takového nárůstu? Ještě ale chvíli počkejme…Na počátku 20. století skutečně nebyl žádný diagnostikovaný případ autismu; ostatně toto onemocnění nebylo pojmenováno až do roku 1943. Jak uvedl dr. Canner ve svém původním článku, existuje zřejmě více případů; ty ovšem nemusejí být zaznamenány. Takže toto není grafické znázornění výskytu autismu, ale graf ukazující na prevalenci autistických diagnóz v závislosti na tom, jaká diagnostická kritéria byla použita, a na tom, zda jste po tomto onemocnění pátrali či nikoliv.
Jinými slovy, předchozí odhady ohledně výskytu autismu a jeho nízké četnosti mohly tenkrát vést k podhodnocení skutečného výskytu, a to z toho důvodu, že řada případů nebyla zahrnuta. Zvýšené povědomí mezi lékaři a ve společnosti obecně, následné rozšiřování diagnostiky a různé studie používající odlišná kritéria, to vše mělo svůj podíl na značném nárůstu prevalence onemocnění, byť toto nedokážeme kvantifikovat. Takže než začneme spekulovat o důvodu prudkého nárůstu výskytu autismu, možná bychom se nejdříve měli ujistit, že se skutečně jedná o nárůst. To hlavní je, že i když nevíme, jaká byla prevalence tohoto onemocnění před půl stoletím, máme solidní data z období několika posledních desetiletí. Pokud jde o skutečnou prevalenci, v tomto směru se opravdu ukazuje výrazný nárůst.
Možná se tedy nejednalo o 22násobné navýšení výskytu autismu v 80. a 90. letech, ve skutečnosti mohl být nárůst pouze osminásobný. Můžeme se tedy přít o tom, zda tento nárůst byl okolo 800 % nebo spíše okolo 2000 %, ale to podstatné je, že četnost výskytu autismu skutečně narůstá. Pak se můžeme oprávněně ptát proč… A tím se budeme zabývat příště.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
- Park HR, Lee JM, Moon HE, et al. A Short Review on the Current Understanding of Autism Spectrum Disorders. Exp Neurobiol. 2016;25(1):1-13.
- Kanner L. Autistic disturbances of affective contact. Acta Paedopsychiatr. 1968;35(4):100-36.
- Charman T. The prevalence of autism spectrum disorders. Recent evidence and future challenges. Eur Child Adolesc Psychiatry. 2002;11(6):249-56.
- Kalkbrenner AE, Schmidt RJ, Penlesky AC. Environmental chemical exposures and autism spectrum disorders: a review of the epidemiological evidence. Curr Probl Pediatr Adolesc Health Care. 2014;44(10):277-318.
- Van elst K, Bruining H, Birtoli B, Terreaux C, Buitelaar JK, Kas MJ. Food for thought: dietary changes in essential fatty acid ratios and the increase in autism spectrum disorders. Neurosci Biobehav Rev. 2014;45:369-78.
- Slattery J, Macfabe DF, Kahler SG, Frye RE. Enteric Ecosystem Disruption in Autism Spectrum Disorder: Can the Microbiota and Macrobiota be Restored?. Curr Pharm Des. 2016;22(40):6107-6121.
- Berding K, Donovan SM. Microbiome and nutrition in autism spectrum disorder: current knowledge and research needs. Nutr Rev. 2016;74(12):723-736.
- Buie T. Potential Etiologic Factors of Microbiome Disruption in Autism. Clin Ther. 2015;37(5):976-83.
- Desoto MC, Hitlan RT. Sorting out the spinning of autism: heavy metals and the question of incidence. Acta Neurobiol Exp (Wars). 2010;70(2):165-76.
- Barbaresi WJ, Colligan RC, Weaver AL, Katusic SK. The incidence of clinically diagnosed versus research-identified autism in Olmsted County, Minnesota, 1976-1997: results from a retrospective, population-based study. J Autism Dev Disord. 2009;39(3):464-70.
Image credit: Michał Parzuchowski via Unsplash. Image has been modified. Motion graphics by Avocado Video
Nejnovější videa

Nejlepší způsob odstranění ušního mazu

Přinášejí ušní svíce nějaké výhody?

Je rapamycin univerzální lék proti stárnutí?
