V roce 1943 by publikován slavný článek, v němž dětský psychiatr z Hopkinsovy univerzity popisoval několik dětských pacientů s jistými „fascinujícími zvláštnostmi“. Podle jeho názoru tyto vlastnosti vytvářely jedinečný „syndrom“, který označil jako autismus. V té době se toto onemocnění vyskytovalo vzácně; není ovšem známo, kolik nemocných pobíhalo po světě bez diagnózy. Co je příčinou autismu? Autismus je v současné době považován za multifaktoriální onemocnění, vznikající na podkladě jak genetických, tak negenetických rizikových faktorů. Ano, jedná se o dědičnou záležitost, ale genetické faktory se uplatňují pouze u 10 až 20 % případů pacientů s autismem. To částečně vychází ze skutečnosti, že v případě identických dvojčat, tedy lidí s identickou DNA, se stejnými geny, se autismus může objevit jen u jednoho z nich; druhé z dvojčat zůstane zdravé. Zatímco tedy genetická dispozice může být klíčovým zdrojem v rozvoji poruch autistického spektra, dochází tak pouze k určitému „nabití zbraně“. Za pomoci prenatálních, perinatálních a postnatálních vlivů okolí, tedy vlivů uplatňujících se během těhotenství, před ním či po něm, dojde k pomyslnému „stisknutí spouště“, čímž vlastně dojde k rozvoji onemocnění. To je však dobrá zpráva, protože čím větší roli při rozvoji autismu hrají negenetické faktory, tím více lze tyto rizikové faktory ovlivnit a teoreticky tak zahájit aktivní přístup v primární prevenci tohoto onemocnění. Od chvíle, kdy byl autismus poprvé popsán jako onemocnění, se jeho výskyt prudce zvýšil, z původního poměru 1 nemocného na každých 5000 obyvatel na 1 z 68, což představuje více než 1 % populace. Byl by to vlastně nárůst o 7000 %, což se dá graficky zobrazit následovně: zde je ukázán exponenciální růst výskytu autismu od počátku 20. století, kdy autismus ještě nebyl diagnostikován, až po značný nárůst v období 80. a 90. let. Okamžitě vás napadá otázka: Co se v tu dobu dělo? Co mohlo být příčinou takového nárůstu? Ještě ale chvíli počkejme…Na počátku 20. století skutečně nebyl žádný diagnostikovaný případ autismu; ostatně toto onemocnění nebylo pojmenováno až do roku 1943. Jak uvedl dr. Canner ve svém původním článku, existuje zřejmě více případů; ty ovšem nemusejí být zaznamenány. Takže toto není grafické znázornění výskytu autismu, ale graf ukazující na prevalenci autistických diagnóz v závislosti na tom, jaká diagnostická kritéria byla použita, a na tom, zda jste po tomto onemocnění pátrali či nikoliv. Jinými slovy, předchozí odhady ohledně výskytu autismu a jeho nízké četnosti mohly tenkrát vést k podhodnocení skutečného výskytu, a to z toho důvodu, že řada případů nebyla zahrnuta. Zvýšené povědomí mezi lékaři a ve společnosti obecně, následné rozšiřování diagnostiky a různé studie používající odlišná kritéria, to vše mělo svůj podíl na značném nárůstu prevalence onemocnění, byť toto nedokážeme kvantifikovat. Takže než začneme spekulovat o důvodu prudkého nárůstu výskytu autismu, možná bychom se nejdříve měli ujistit, že se skutečně jedná o nárůst. To hlavní je, že i když nevíme, jaká byla prevalence tohoto onemocnění před půl stoletím, máme solidní data z období několika posledních desetiletí. Pokud jde o skutečnou prevalenci, v tomto směru se opravdu ukazuje výrazný nárůst. Možná se tedy nejednalo o 22násobné navýšení výskytu autismu v 80. a 90. letech, ve skutečnosti mohl být nárůst pouze osminásobný. Můžeme se tedy přít o tom, zda tento nárůst byl okolo 800 % nebo spíše okolo 2000 %, ale to podstatné je, že četnost výskytu autismu skutečně narůstá. Pak se můžeme oprávněně ptát proč… A tím se budeme zabývat příště.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Image credit: Michał Parzuchowski via Unsplash. Image has been modified. Motion graphics by Avocado Video

autismus / děti / studie na dvojčatech / těhotenství / zdravá žena