Orthorexia nervosa je popisována jako „ulpívání na dokonalé zdravosti stravy, případně nezdravá posedlost zdravým stravováním.“ Orthorexie bývá popisována jako druh „ctnostného stravování“, případně „čisté stravování“ samotnými oběťmi poruchy. Vraťme se však o krok nazpět. Za prvé, ačkoliv je tento jev někdy popisován ve vědecké literatuře, běžně není úředně uznáván jako oficiální psychiatrická diagnóza. Navíc orthorexie nemá ani definici, na které by se všichni shodli, ani uznaná diagnostická kritéria. A pokud ji nemůžete správně diagnostikovat nebo dokonce definovat, tak k čemu to asi je? Dobře, nejprve se podívejme, odkud tento koncept vůbec vzešel. Žádný odborný zdroj, nýbrž článek v populárním tisku zvaný „Doznání lidí posedlých zdravou výživou“, který byl vytištěn v časopise zvaném Yoga Journal. Prozkoumejme vědeckou legitimitu této poruchy. Zdá se, že lidé s orthorexií jsou posedlí vyhýbáním se zpracovaným potravinám, nezdravým tukům a jídlům obsahujícím příliš mnoho soli nebo cukru. Počkat. My bychom se přece měli vyhýbat nezdravým tukům, jsou skutečně nezdravé! A pokud má něco příliš mnoho soli nebo cukru, pak toho je skutečně příliš mnoho. Má snad nekuřák, člověk posedlý vyhýbání se cigaretám, orthospirexii, posedlost „správným“ dýcháním? „V mnoha případech se rodiče pokoušejí přísně omezit příjem cukru u dětí…“ Ať to nedělají, mohli by skončit v psychiatrické léčebně! Lidé s orthorexií považují výživovou hodnotu jídla za důležitější než potěšení z konzumace. Jenže pokud bychom se tím částečně neřídili i my, nejedli bychom celý den jenom koblihy? Pokud je potěšení nadřazenější zdraví, pak bychom si možná měli začít píchat heroin. Jedním z navrhovaných kritérií je neobvyklý zájem o vlastní zdraví. Co to znamená? Máte duševní onemocnění, pokud se rozhodnete vynechat slaninu z vašeho dvojitého cheeseburgeru? Řekl bych, že z pohledu standardní americké stravy by už toto mohlo být klidně považováno za nepřiměřenou starost o zdraví. Lidé s orthorexií věnují nadměrnou pozornost kvalitě konzumovaných potravin. A to tolik, že se konzumaci nezdravých jídel raději vyhýbají. Vsadím se, že si také zapínají bezpečnostní pásy v automobilech! Měli bychom přeprogramovat jejich „nezdravé“ smýšlení o zdraví pomocí kognitivní behaviorální terapie kombinované, samozřejmě, s léčivy: SSRI jako Zoloft, Prozac a Paxil. To ostatně doporučují sami „odborníci“. Pokud jde o psychotropní léky, ano, SSRI mohou pomoci, ale možná se budete muset poohlédnout i mezi netypickými antipsychotiky. Nyní často dochází k ústupkům ve smyslu: „Samozřejmě, že z klinického hlediska a z hlediska veřejného zdraví, by nebylo vhodné naznačovat, že jedinci přísně dodržující zdravou stravu vlastně ohrožují své zdraví.“ Klinického významu to dosáhne až tehdy, když zdravé stravování začíná působit potíže ve vztazích nebo narušuje společenský život jednotlivce. Jenže to by stačilo, aby někdo požádal svou drahou polovičku, aby nekouřila před dětmi, a už by šlo o posedlost zdravím, která by mohla narušovat vztahy mezi lidmi. Měli byste tedy mlčet? Nebo byste i vy sami měli nadále kouřit, abyste náhodou nevyvolali rozepře s vaším kouřícím partnerem? Pokud jde o společenský život, měli byste být považováni za psychicky nemocného, když řeknete člověku, s kterým jdete na rande, že nechcete do steakové restaurace nebo kuřáckého salónku? Problém nastává, když vám vaše chování začíná omezovat možnosti účastnit se každodenního života ve společnosti. To třeba tehdy, když si začnete na sešlosti s pohoštěním nosit své vlastní jídlo? Možná už jsem navštívil příliš mnoho takových sešlostí, ale nepřipadá mi, že by ze mě donesení vlastního jídla a dělení se s ostatními dělalo člověka zralého na léčbu. A pak tady máme Instagram. Přemýšlejte o důsledcích, které mohou mít sociální média na psychologické blaho stovek tisíc lidí. Věděli jste, že zdravá jídla mají tendenci získat větší podporu od uživatelů sítě než obrázky s méně zdravým jídlem? To přece naznačuje pozitivní přístup ke zdravému jídlu a stravovacím návykům. Brzy si možná budou všichni fotit brokolici. Rychle, přineste svěrací kazajky! Za desítky let své lékařské praxe se dr. Dean Ornish, jak sám říká, nikdy nesetkal s případem orthorexie. „Většina lidí,“ říká, „má opačný problém; nezáleží jim dostatečně na tom, co jedí.“
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Image credit: artistlike via pixabay. Image has been modified. Motion graphics by Avocado Video

cukr / Dr. Dean Ornish / duševní zdraví / kouření / maso / nezdravé jídlo / Prozac / rafinované potraviny / sodík / standardní strava / sůl / živočišné produkty / Zoloft