V roce 1869 byl vydán patent na novou látku, která měla nahradit slonovinu při výrobě kulečníkových koulí. Tak se zrodil plastový průmysl. Paradoxem je, že to, co začalo jako prostředek k ochraně zvířat, se časem změnilo v problém pro naše životní prostředí. Stovky tisíc tun, biliony malých plastových částic nyní plavou na hladině moře. Funguje to takto. Částečky plastů vznikají buď z plastových výrobků, například lahví na vodu, které se postupně rozpadají na stále menší kousky, nebo jde o plastové mikrokuličky, které připlavaly z kanalizace po spláchnutí do umyvadel. Plastové mikrokuličky jsou často používány v peelingových kosmetických přípravcích, například v čistících přípravcích na obličej, sprchových gelech nebo i zubní pastě. Až 94 000 těchto kuliček může být spláchnuto do odpadu po jediném použití. Když pak kuličky z oceánů vylovíte, zjistíte, že jsou to ty stejné, které se nacházejí v přípravcích na peeling obličeje. Jen v USA jsou do vodních ekosystémů denně vyplaveny miliardy plastových kuliček. Pokud byste tyto kuličky poskládali do řady, jen množství uvolňované do vody z USA by naši planetu obkroužilo sedmkrát. A proč to může být problém? Protože plast poté sbírá toxické sloučeniny z vody okolo něj a společně s dalšími chemikáliemi obsaženými v původním plastu je přemístí do těl mořských organismů. Vše se hromadí v potravním řetězci a nakonec může skončit i na našem talíři. Potenciálně nebezpečné účinky na člověka pak patrně zahrnují „změny v chromozomech, které vedou k neplodnosti, obezitě a rakovině.“ Počkat, vraťme se o krok zpět a projděme si dostupné důkazy. Plasty se dostávají do oceánů, dostanou se však i do těl ryb? Ano, bylo prokázáno, že ryby a další mořští živočichové mikroplasty konzumují. A jíme vůbec ryby, které konzumují plasty? Ano, jíme tyto ryby. Nevyloučíme však plast stolicí? Dostatečně malé částice se mohou vstřebat skrz střevní stěnu a do našeho krevního řečiště. Toto „vstřebávání požitých mikročástic plastů do tkání tenkého střeva a sekundárních orgánů již není jen nepodložený fenomén, dnes se již jedná o uznaný a měřitelný proces.“ Jenže to byl test na hlodavcích. Jen proto, že to bylo prokázáno u různých laboratorních zvířat, to ještě nemusí být platné i u lidí. Napřed se to musí otestovat u nich. Nejvíce jsme se tomu dosud přiblížili výzkumem na lidských placentách získaných po porodech. Co vědci zjistili? Mikročástice plastů skutečně mohou překročit placentární bariéru mezi krevním oběhem matky a dítěte. Pokud se tedy něco dostane do oběhu těhotné ženy, může se to dostat i do oběhu dítěte. Dělá nám to starosti z toho důvodu, že plastové znečištění může být zároveň zdrojem toxických chemikálií. Týká se to chemických přídatných látek v samotném plastu a znečišťujících látek, které plast nasaje z okolní vody. Tyto látky se později mohou uvolnit do těla. BPA je jednou z chemických přísad, které mohou pocházet z plastu samotného. Vzhledem k tomu, jaké koncentrace BPA byly naměřeny v plastových odpadech, mohu být mikroplasty hlavním zdrojem BPA (bisfenol A) v mořských plodech. Nikdo to však důkladně nezkoumal…Tedy až doposud. Hladiny BPA v jedlých částech mořských živočichů. Ano, ryby a mořské plody mají jednu z nejvyšších úrovní kontaminace BPA, ale není to jen tím, že zkoumali zrovna konzervované rybí výrobky, například tuňáka a sardinky? Výrobci mohou používat BPA jako součást vnitřní vrstvy konzerv na potraviny. BPA se sice může uvolňovat také z plastu vyvrženého do oceánů a způsobovat tak přímou kontaminaci ryb, přičemž někteří tvrdí, že kontaminace ryb z životního prostředí může být horší než BPA z konzerv, ale s jistotou to budeme vědět jedině, až to otestujeme. Zde jsou hladiny BPA nalezené v konzervovaných mořských živočiších. Můžete si všimnout, že nejvyšší koncentrace byly nalezeny v tuňáku, srdcovkách jedlých a v modrých krabech. Jenže všechny tyto vzorky byly z konzervy. Nemůžeme tedy vědět, kolik BPA pochází z konzervy a kolik ze samotných živočichů. Když však prozkoumáme nekonzervované mořské plody, zjistíme to. Když to udělali, zjistili, že v nekonzervovaných čerstvých měkkýších, škeblích, platýsu a tresce, je BPA někdy i více. To není dobré, protože chemikálie z plastů, včetně BPA, jsou známými endokrinními disruptory, což znamená, že narušují hormonální systém. A kromě toho, v tuku rozpustné znečišťující látky z mořské vody mohou ulpívat na povrchu mikročástic plastů a teoreticky tak představovat dodatečné riziko. A tím se budeme zabývat příště.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Image credit: efes via pixabay. Image has been modified. Motion graphics by Avocado Video

BPA / děti / endokrinní disruptory / hormony / konzervy / mořské plody / neplodnost / obezita / perzistentní organické polutanty / plasty / rakovina / ryby / sardinky / studie na zvířatech / těhotenství / tuňák / zdravá žena / životní prostředí / zubní pasta