Lidé pracující na směny mohou mít vyšší úmrtnost na srdeční onemocnění, mrtvici, cukrovku, demenci, kardiovaskulární onemocnění a rakovinu. Prací v noci rovnou do hrobu! Je to jen tím, že se stravují jídlem z automatů a nemají dostatek spánku? Vysoce kontrolované studie se nedávno pokusily odhalit, který z faktorů za tím stojí. Účastníci jedli stejnou stravu a stejně spali, jen ve špatnou denní dobu. Přesunutí příjmu potravy do nočních hodin vedlo ke zvýšení cholesterolu, tlaku a míry zánětu. Není divu, že lidé pracující na směny jsou ohroženi. Přesun příjmu potravy do nočních hodin v rámci pokusu se simulací nočních směn vedl u třetiny účastníků během 10 dnů k prediabetu. Naše těla nejsou přizpůsobena příjmu potravy v noční hodinách.  Stejně jako vyhnutí se silnému světlu v noci i absence nočního jezení zabrání rozladění vnitřních hodin. Nad osvětlením na pracovišti možná kontrolu nemáme, ale můžeme se snažit minimalizovat příjem jídla v noci, což prokázalo užitečnost v omezení nepříznivých metabolických důsledků práce na směny. Jakmile se ráno konečně dostaneme domů, můžeme mít nepřiměřenou chuť na nezdravé pochutiny. V tomto pokusu 81 % účastníků scénáře s nočními směnami upřednostňovalo tučné potraviny jako croissanty ze snídaňového bufetu. V kontrolním období s normálním denním režimem to bylo u stejné skupiny jen 43 %.  Práce na směny může mít za důsledek i únavu snižující chuť k pohybu, ale i při stejné úrovni fyzické aktivity může chronodisrupce ovlivnit výdej energie. Výzkumníci zjistili, že během spánku přes den pálíme o 12-16 % kalorií méně než během spánku v noci. Už jediná nesprávně načasovaná svačina může ovlivnit, kolik tuku denně spálíte. Studijní subjekty konzumující určené jídlo v 10 hodin spálili asi o 6 gramů tuku více než ve dnech, kdy totéž jídlo měli ve 23 hodin. To je jen oříšek a půl másla, ale přesto - jídlo bylo identické, lišil se jen čas podání. Skupina s pozdními svačinami navíc utrpěla nárůst LDL cholesterolu o 9 % za pouhé dva týdny.  Dokonce i delší vyspávání o víkendech může rozhodit metabolismus. Sociální jetlag je nesoulad mezi spánkovým režimem v pracovní dny a volné dny. Z pohledu cirkadiánního rytmu je pozdní usínání a pozdní vstávání o víkendech podobné, jako bychom letěli přes několik časových pásem v pátek večer a v pondělí ráno zpět. Jetlag vyvolaný cestováním během pár dní odezní, ale jaké může mít následky neustálé střídání spánkového režimu - každý týden a po celou pracovní kariéru? Intervenční studie to teprve musí zjistit, nicméně populační studie naznačují, že lidé, kteří mají nejméně 1 hodinu sociálního jetlagu týdně, což se může týkat více než 2/3 lidí, mají dvakrát větší riziko nadváhy.  Jestliže je pravidelnost ve spánku tak důležitá, co pravidelnost ve stravě? Důležitost pravidelné konzumace jídla přibližně ve stejné časy každý den byla zřejmě zdůrazňována už takovými osvícenci, jako byl Hippokrates či Florence Nightingaleová. Teorie však byla podrobena testu až ve 21. století. Několik populačních studií naznačilo, že lidé s nepravidelným příjmem potravy mají metabolickou nevýhodu. První intervenční studie však přišly až v roce 2004. Účastníci byli náhodně rozděleni a jedli své jídlo buď pravidelně 6x denně, nebo 3-9x denně nepravidelně. Výzkumníci zjistili, že nepravidelné každodenní stravování může způsobit zhoršení citlivosti na inzulín, zvýšit hladinu cholesterolu a snížit množství kalorií spalované ihned po jídle - u štíhlých i obézních jedinců. Nicméně při nepravidelném režimu lidé snědli více jídla, je proto těžké oddělit cirkadiánní účinky režimu. Skutečnost, že se mohou jedinci s nadváhou při nepravidelném režimu přejídat, může být sama vysvětlením. Přesto by však bylo hezké vidět studii, která by to znovu otestovala pomocí identické stravy, aby šlo poznat, jestli nějak působí sama ta nepravidelnost. A taková studie byla zveřejněna v roce 2016.  Během dvou období byl lidé náhodně přiřazeni ke konzumaci stejného jídla v pravidelném, nebo nepravidelném režimu. Během nepravidelného režimu došlo ke zhoršení tolerance glukózy, měli vyšší krevní cukr po stejném jídle, navíc u nich byla slabší termogeneze spouštěná jídlem, pálili na zpracování každého pokrmu méně kalorií. Ten rozdíl byl jen 10 kalorií na pokrm, takže za dvoutýdenní období nebyly naměřeny rozdíly ve váze, nicméně termogeneze spuštěná jídlem může přivodit pocit sytosti. Dodatečná práce s trávením může pomoci utlumit apetit. Menší hlad a větší sytost po jídle při pravidelném stravovacím režimu se může potenciálně projevit snadnějším udržováním váhy v dlouhodobém horizontu.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

cholesterol / chronobiologie / cukrovka / délka života / demence / dlouhověkost / glukóza / hubnutí / inzulín / jet lag / kalorie / kardiovaskulární onemocnění / kognice / krevní cukr / LDL cholesterol / máslo / metabolismus / mrtvice / nezdravé jídlo / obezita / pohyb / přibývání na váze / rafinované potraviny / rakovina / snídaně / spánek / tělesný tuk / úmrtnost