Haggis, národní pokrm Skotska, se připravuje ze srdce, jater, plic a ovesných vloček. Touto směsí se tradičně plní skopové žaludky. Když do našeho žaludku doputuje skopový žaludek, naše trávicí enzymy a žaludeční kyselina nemají žádný problém celý pokrm strávit. Jak však naše tělo dosáhne toho, že stráví výstelku skopového žaludku, ale náš vlastní žaludek nechá nedotčen? Je to maso a my jsme také z masa. Jak je možné, že při každém jídle netrávíme také svůj vlastní žaludek? Částečně je to tím, že máme enzym zvaný cyklooxygenáza, který chrání výstelku našeho žaludku. Existují dva typy, COX-1 a COX-2. Cyklooxygenáza 1 je považována za hlavního ochránce našeho žaludku, zatímco cyklooxygenáza 2 je enzym zodpovědný za bolest a zánět. Na tomto principu také fungují léky jako Ibuprofen a Naproxen. Tlumí enzym COX-2. Nejsou to však selektivní léčiva. Potlačují enzym COX-2, ale i COX-1, který se snaží chránit naši žaludeční výstelku. Proto jsou Ibuprofen a jemu podobné léky schopny zbavit nás bolesti a zánětu. Jenže tyto léky zároveň každoročně zabíjejí tisíce lidí kvůli vředům v žaludeční stěně, které vedou k život ohrožujícímu krvácení a protržení žaludku. Jakému riziku jednotlivec čelí? V průměru zemře asi jeden z 1 200 lidí, kteří užívají tento typ léku po dobu nejméně dvou měsíců. Abychom si to dokázali představit, můžeme porovnat míru úmrtnosti na vedlejší účinky protizánětlivých léků s úmrtností u některých dobře známých činností. Třeba bungee jumping může být bezpečnější dokonce i v případě, že si ho skočíte rovnou několikasetkrát. Takže bychom potřebovali selektivní inhibitor COX-2, který by potlačoval bolest a zánět zprostředkovaný COX-2 a zároveň nechal na pokoji COX-1, který chrání náš žaludek. A něco takového jsme také vyvinuli: protizánětlivé léky šetrnější k žaludku, například Vioxx. Tento lék se stal trhákem a výrobcům přinesl miliardové zisky, jenže poté začal zabíjet lidi po miliónech. Vnitropodnikové emaily ukazují, jak výrobce léků reagoval na odhalení, že zabíjel lidi. Vypracovali si seznam lékařů, kteří se snažili lidi před lékem varovat, a snažil se je „zneutralizovat.“ A pokud to nefungovalo, tak poškodit jejich pověst. Je to opravu všechno, co máme k dispozici? Úmrtí na vnitřní krvácení u jednoho typu léku, nebo úmrtí na vedlejší účinky jiného typu léku. Kdyby tak existoval nějaký přirozený inhibitor COX-2. Tady jsou: třešně. Ty na rozdíl od Ibuprofenu potlačují COX-2 více než COX-1. Ve svých videích na téma nespavost a zmírnění bolesti namožených svalů jsem hovořil o příznivých účincích višní, které se často používají do pečení. Ale zde je řeč o sladkých třešních, které jíme čerstvé. Višně byly méně účinné. Obyčejné, sladké a červené třešně, třeba odrůda Bing, mají silnější protizánětlivý účinek než višně. Dává to smysl. Myslíme si totiž, že za tím stojí antokyany, fytoživiny nacházející se v třešních i višních, ale ve sladkých červených třešních jich je mnohem víc. Naopak žluté třešně, jako je odrůda Rainier, neobsahují skoro žádné. Jenže čerstvé třešně nejsou dostupné po celý rok, co tedy zpracované třešně? Čerstvé jsou nejlepší, ale jako druhá nejlepší volba se jeví mražené třešně.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Images thank to Duncan Brown (Cradlehall), cyaneyed, and elizabeth.tov via flickr; PDPhotos via Pixabay; and the Drug Industry Documents Archive.

alternativní medicína / antokyaniny / bolesti / bolesti břicha / bolesti svalů / enzymy / fytonutrienty / Ibuprofen / kardiovaskulární onemocnění / maso / mražené ovoce / nespavost / ovesné vločky / srdeční onemocnění / třešně / úmrtnost / vedlejší účinky / Vioxx / višně / vnitřnosti / žaludeční vředy / zánět / zánět žaludku / zdravé srdce / zdravé svaly / zdravý žaludek