Oxid titaničitý a zánětlivé střevní onemocnění

Jaký je nejzdravější jídelníček?

Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.

Oxid titaničitý a zánětlivé střevní onemocnění

Lidé konzumující běžnou stravu mohou společně s jídlem denně přijímat i biliony mikročástic oxidu titaničitého, potravinářské přídatné sloužící jako bílé barvivo. Jaký to může mít dopad na vznik zánětu v trávicím ústrojí?

20. 11. 2014

Sdílet toto video

Nejnovější odborný posudek zabývající se stravou a rizikem zánětlivých onemocnění střev, jako jsou ulcerózní kolitida a Crohnova choroba, naznačil, že ze všech výživových faktorů je s vyšším rizikem zánětlivého onemocnění střev nejvíce spojen příjem živočišných bílkovin z masa a ryb. Domnívají se, že by za tím mohly být látky krevního původu obsažené v mase, které se rozpadají na oxid uhelnatý. Na vině mohou být i karcinogeny vznikající při tepelné úpravě masa nebo uměle přidávané do masných výrobků. A pak je zde samozřejmě kyselina arachidonová, zánět podporující omega-6 mastná kyselina. Maso obsahuje také obrovské množství bakterií, které jsou spojovány se zánětem. Antibiotika obsažená v mase zase mohou nepříznivě ovlivňovat naši střevní mikroflóru. Kdoví. Ať tak či onak, strava s vysokým obsahem živočišných bílkovin může být spojena nejen se zvýšeným rizikem rozvoje zánětlivého onemocnění střev, ale také opětovného propuknutí příznaků v případě, že už nemoc máte. To je v souladu s poznatky, se kterými jsem vás seznámil vloni. Týkalo se to toho, že i částečně vegetariánská strava se ukázala vysoce účinná ve schopnosti zabránit opětovnému propuknutí příznaků Crohnovy choroby. Existuje však ještě další potenciální rizikový faktor, o kterém jsem nikdy neslyšel. Jde o mikročástice, možná až nanočástice. Potraviny ve vyspělých zemích obsahují stále více mikročástic, například oxidu titaničitého. Ten se používá po miliónech tun jako bělící a rozjasňující pigment. Většinou se používá do bílých nátěrů, ale také jako potravinářská přísada k výrobě bílých potravin. Je ho tam tolik, že lidé konzumující běžnou stravu mohou do svého těla přijímat bilióny částic oxidu titaničitého denně. Komu na tom záleží? Před několika lety výzkumníci přišli s důkazem, že mikročástice a nanočástice se nacházejí ve všech (18 z 18) vzorcích nemocného tlustého střeva, které zkoumali. Šlo o střevo postižené rakovinou nebo zánětlivým střevním onemocněním. Ve všech třech zkoumaných vzorcích zdravých střev, tedy od obětí autonehod nebo srdečního infarktu, nebyly částice žádné. Je to sice velmi malý vzorek, ale přimělo to lidi k přemýšlení, a co je ještě důležitější, k provedení testu. Vědci zkoumali vzorky střev odebraných lidem při biopsii a vystavili je oxidu titaničitému, aby mohli pozorovat, jestli dojde k zánětlivé reakci. Zde je úroveň vylučování zánětlivých látek tkání, výchozí hodnota. Takhle to vypadalo po přidání oxidu titaničitého používaného v potravinách. Nic se nestalo, žádný zánět. Možná byla tkáň odumřelá? Zkusili to tedy otestovat přidáním malého a většího množství bakteriálního endotoxinu. Fungovalo to. Došlo k zánětlivé reakci. Před prohlášením přídatné látky za bezpečnou však vyzkoušeli ještě jednu věc. Co když tyto dvě věci zkombinujete, oxid titaničitý a k tomu trochu endotoxinu? Očekávali byste, že výsledný zánět bude spadat stále někde do této oblasti. Jenže dopadlo to takto. Vědci se tedy domnívali, že přestože je samotný oxid titaničitý inertní a netoxický, ve střevě může působit jako přepravní částice pro zánětlivé látky, například endotoxiny, které by tak ze střeva přemístil přímo do střevní stěny. Mechanismus by připomínal trojského koně. Jenže děj v Petriho misce nemusí odpovídat ději v lidském těle. Jak to však otestovat přímo na lidech? Nemůžete se záměrně snažit lidem způsobit zánět. Vybrali tedy pacienty s aktivní fází Crohnovy choroby a vyloučili z jejich stravy mikročástice, aby zjistili, jestli jim to pomůže. Osmnáct pacientů s aktivní Crohnovou chorobou. Devět z nich zůstalo u své běžné stravy a devíti byla nasazena dieta s nízkým obsahem mikročástic. A během jednoho měsíce lidé konzumující stravu s nízkým obsahem mikročástic dosáhli výrazného poklesu v závažnosti onemocnění. Na konci studie došlo u sedmi z devíti pacientů k remisi onemocnění, což se nikomu v kontrolní skupině nepodařilo. Odstranili potraviny, ve kterých je se běžně vyskytuje oxid titaničitý, například přípravek na zjemnění kávy a moučkový cukr, ale zároveň odstranili také zpracované masné výrobky a ryby z důvodu, že by i v nich mohly být nějaké mikročástice. To situaci komplikuje, viďte? Pouhé omezení konzumace mase je totiž považováno za jedno z nejúčinnějších opatření ke zmírnění Crohnovy choroby. To by tedy mohlo být důvodem, proč se stav pacientů zlepšil. Možná s tím vyloučení oxidu titaničitého nemá nic společného. A je to tak. Ve větší studii, ve které měly obě skupiny za úkol omezit zpracované maso a mořské plody, došlo ke stejnému zlepšení v obou skupinách. Příjem mikročástic ze stravy tedy neměl vliv. Takové výsledky jsou v souladu s touto studií, ve které bylo zjištěno, že pacienti s Crohnovou chorobou nejedli výrazně více bílých zpracovaných potravin, například žvýkaček, gumových medvídků, koblih s cukrovým posypem a podobně. Co z toho tedy plyne? Možná by vysoký příjem mikročástic ze stravy neměl být jakožto možný spoluviník zánětlivého onemocnění zcela zavržen, neexistuje však dostatek důkazů o jejich škodlivosti. Pokud se podíváte na jejich nejkoncentrovanější zdroje, z téměř 100 testovaných výrobků ani jeden není zrovna zdraví prospěšný. Takže pokud chcete další výmluvu, abyste se mohli vyhnout nabízeným koblížkům, tady je.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org