Pandemie COVID-19 může být teprve generální zkouškou

Byť se snažíme nákazu pomocí různých strategií potlačovat, očekává se, že si COVID-19 po světě vyžádá miliony obětí. V USA nám nejlepší odhady prezentované American Hospital Association říkají, že zemře půl milionů Američanů. Pokud si budeme od ostatních držet dostatečný odstup, můžeme to snížit zhruba na 100 000. I těch půl milionů mrtvých by však nebylo to nejhorší, co by nás mohlo potkat. Tisíce lidí již zemřeli a miliony to teprve čeká. Miliardy lidí jsou v karanténě. Ekonomické ztráty jsou v bilionech. COVID-19 přitom stále představuje jen pandemii 2. nebo 3. třídy. Toto stojí v pokynech pro postup při pandemii vydaných CDC. Index závažnosti pandemie vznikl po vzoru indexu závažnosti hurikánu, definujícího destruktivní kapacitu bouře. Toto je pokus CDC klasifikovat destruktivní kapacitu pandemie. Je založen na poměru úmrtnosti k případům, jinak také smrtnosti. Procentní podíl nemocných, kteří infekci nakonec podlehnou. Při pandemii z roku 1918 onemocněl každý třetí a z těch asi 2 % lidí zemřela. To klasifikovalo pandemii z roku 1918 do 5. kategorie, analogem by byl super tajfun s větrem přesahujícím rychlost 240 km/h. Na onemocnění COVID-19 se umírá mnohem méně. Pokud zahrnete i bezpříznakové jedince s pozitivním testem, tak to vypadá, že smrtnost je podobná dvěma posledním pandemiím chřipky, případně horší chřipkové sezónně. Pokud hovoříme o skutečně nemocných, lidech, kteří mají příznaky, pak umírá takřka 0,5 % z nich. Tím se tato pandemie ocitá na hranici kategorií 2 a 3. Umírá zhruba 1 z 200 pacientů. Jak vidíte, ta 2% smrtnost, jako byla u pandemie z roku 1918, je zrovna na začátku 5. kategorie. COVID-19 nám ukazuje, že koronaviry podobné SARS se nám mohou vymknout z rukou a zažehnout pandemii. SARS byl silně potlačen měřením teploty u cestovatelů, ale na konci bylo 800 úmrtí na 8 000 případů, což znamená smrtnost 10 %. Naštěstí máme teď tu čest s pandemií SARS-CoV-2, a ne s pandemií původního viru SARS. Ještě smrtelnější byl MERS, ten zabil 850 z 2 500 lidí, což je smrtnost 34 %, šance 1 : 3, že vás onemocnění usmrtí. Od roku 2002 se SARS a 2012 s MERS jsme se naučili, že koronaviry mohou být smrtící. Nejsou to jen viry běžného nachlazení, jak jsme si mysleli. Nyní si díky COVID-19 také uvědomujeme, že tato čeleď virů může taktéž explodovat v celosvětovou pohromu. Koronaviry nám již ukázaly, že to umějí. Není obtížné si představit kombinaci takové nakažlivosti a smrtelnosti, že by příští pandemie koronaviru byla horší o celý jeden řád nebo i více. Máme však ještě důležitější varovný příběh, který je potřeba vyslyšet. Je hlavním tématem mé nové knihy. Dlouhou dobu víme o pandemickém potenciálu chřipkového viru, ale i ta nejsmrtelnější chřipka, ta z roku 1918, měla smrtnost jen 2 %. Dvě procenta však stačila k usmrcení až 100 milionů lidí, což z této pandemie chřipky dělá nejsmrtelnější událost v lidské historii. Ještě větší hrozba na nás může čekat u kuřat. V roce 1997 byl u kuřat objeven chřipkový virus, který navždy změnil naši představu o tom, jak špatně pandemie mohou dopadnout. Dosud jde o onemocnění kura domácího, nikoliv lidí, nicméně z těch pár stovek vzácných případů přenosu na člověka jich více než polovina zemřela. Virus se smrtností přesahující 50 %. Co kdyby podobný virus zmutoval a získal tak dobrou přenositelnost na lidi? Když naposledy přeskočil virus ptačí chřipky přímo na člověka a způsobil pandemii, vyklubala se z toho nejsmrtelnější nákaza v lidské historii. Jenže co kdyby místo smrtnosti 2 % měl smrtnost 50 %, jako když hodíte mincí? Pandemie COVID-19 je sice devastující, ale do prodejen se nám opět doplňují potraviny. Internet je možná pomalejší, ale funguje. Světla stále svítí a z kohoutků nám teče bezpečná pitná voda. Lékaři a sestry stále chodí do své práce. Pokud by předpovědi byly pravdivé a zemřelo by „pouze“ 100 000 Američanů, bude to méně než 1 z 3 000. Při pandemii z roku 1918, při které zemřelo 2 % nakažených, zemřel každý stopadesátý Američan. Představte si, že by to bylo 10x horší než při 2 % a zemřel by každý patnáctý. Nebo 25x horší, pak by zemřel každý šestý z nás. Dobrou zprávou je, že s tím můžeme něco udělat. Pouhá eliminace obchodu s exotickými zvířaty a trhů se živými zvířaty by s prevencí příští koronavirové pandemie hodně pomohla. Reforma způsobu chovu užitkových zvířat na potravu by mohla pomoci předejít vzniku nové vražedné chřipky. Z minulé pandemie jsme vyvázli docela dobře. Prasečí chřipka v roce 2009 dosáhla jen na kategorii 1, ale stejně nám ukázala další místo původu pandemických virů: chovy prasat na maso. Byl to takový epidemiologický zpětný ráz za globalizování intenzivních chovů zvířat, velkochovů. Bezprecedentní vývoj H5N1 a 10 nových virů ptačí chřipky infikujících lidi po celém světě je sváděn na průmyslový chov drůbeže. Když natěsnáme desítky tisíc zvířat do nacpaných, špinavých hal o velikosti fotbalového hřiště, kde drůbež leží zobák na zobák ve svých vlastních výkalech, stvoříme líheň pro nemoci. Velké množství zvířat, přeplněnost a stres narušující jejich imunitní systémy, amoniak z rozkládajících se výkalů pálicí v plicích, málo čerstvého vzduchu, málo slunečního svitu. Spojte všechny tyto faktory dohromady a získáte ideální prostředí pro vznik a šíření tzv. „superkmenů“ chřipky. Proto OSN naléhala na vlády, místní úřady a mezinárodní agentury, aby se začaly mnohem více angažovat v boji proti dopadům tzv. průmyslového zemědělství, které v kombinaci s tržišti se živými zvířaty poskytuje ideální podmínky pro šíření chřipkových virů a jejich mutací v nebezpečnější verzi. Tzv. CAFO, koncentrované provozy živočišné výroby, mají veliký vliv na vývoj chřipkového viru. Virus H5N1 začal jako všechny viry ptačí chřipky, neškodná infekce zažívacího traktu přenášená vodou u vodních ptáků. Schopnost přenášet se vzduchem společně s extrémní virulencí získal až v intenzivních chovech drůbeže. Asi jedině změna podmínek v megafarmách až s 10 miliony ptáků může vysvětlit tak dramatické série mutací, které dokáží stvořit takové monstrum. Během posledních několika desetiletí také přibývá stále více problémů s viry lidské chřipky, zvyšuje se počet druhů a podle Organizace pro výživu a zemědělství spadající pod OSN i toto lze z velké části přičíst zintenzivnění chovů zvířat, drůbeže a možná i prasat. Velcí agrárníci nám tak vaří velkou chřipku. Pokud jde o vědecké podklady, evoluční biologické mechanismy, dovolte mi odkázat vás na můj posudek, který jsem napsal Critical Review in Microbiology, kde prezentuji všechny důkazy. Je to zdarma. Žádný placený přístup. Jděte na: bit.ly/flureview. V současnosti CDC považuje kmen ptačí chřipky H7N9 za naši nejsmrtelnější hrozbu, jelikož má největší potenciál způsobit pandemii a mít nejtíživější dopad. Byl vydán dokonce i odhad, jak by taková pandemie H7N9 mohla v USA vypadat. Závěr: miliony mrtvých Američanů. Dosud H7N9 zabila asi 600 z 1 500 lidí, kteří se jí nakazili. To je cca 40 %. 2 z 5 lidí. Naštěstí virus H5N1 ani H7N9 nezískal kapacitu jednoduše se přenášet z člověka na člověka. Nicméně když už nám viry H5 i H7 ukázaly své sklony infikovat i lidi, máme značné obavy, že by se viry mohly vylepšit natolik, aby se přenášely mezi lidmi a započaly pandemii. Stále tu jsou, stále mutují. H7N9 možná chybí jen tři mutace k tomu, aby se efektivně přenášel z člověka na člověka. U pandemií není otázkou jestli, ale kdy. Pandemie s vyšší než pár procentní smrtností by neohrozila jen finanční trhy, ale i samotnou civilizaci, jak ji známe. Jak můžeme zastavit už samotný zrod pandemických virů? Kdybych měl vyzdvihnout jeden koncept z mé práce o prevenci a léčbě chronických onemocnění, bude to, že je-li to možné, měli bychom řešit samotnou příčinu. Co nám k tomu řeknou drůbežáři? Výkonný ředitel Poultry Magazine se vyjádřil takto: „Vyhlídka vzniku virulentní chřipky, proti které bychom neměli žádnou obranu, je děsivá. Podle mě však větší hrozbu představuje pro samotný drůbežářský průmysl. Nemám takové obavy z toho, že by americká populace umírala na ptačí chřipku, ale spíše z toho, že nám nezbudou kuřata.“ Jiní mají více sebereflexe. Na základě své 37leté zkušenosti a zažití několika selhání modelu průmyslových velkochovů v souvislosti s šířením onemocnění jeden člen průmyslu dospěl ve svém článku nazvaném „Drůbežářství si potřebuje uvědomit skutečný stav věcí“ k tomuto závěru: „Nyní je čas na rozhodnutí. Můžeme podnikat stejně jako dosud a doufat v nejlepší, zatímco se budeme hnát za nižšími náklady; nebo můžeme začít s obezřetnými kroky k obnovení rovnováhy mezi ekonomičností a dlouhodobým zdravím ptactva. Můžeme zaplatit teď, nebo zaplatit později. Mělo by se vědět a dávat na vědomí, že ať tak či onak, budeme muset zaplatit.“
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org