Jakmile odeberete ze studií o alkoholu a úmrtnosti systematické chyby v nesprávné klasifikaci, hodnotící bývalé uživatele jako abstinenty, zjistíte, že mírná konzumace alkoholu, např. sklenka vína denně, ve skutečnosti zdraví nijak nechrání. Bezprostředním důsledkem tohoto nového výzkumu je skutečnost, že lékaři by měli být velmi skeptičtí, když se mluví o přínosech konzumace alkoholu pro zdraví. Neměli by svým pacientům doporučovat, aby pili v zájmu prodloužení života. Je to obzvláště důležité vzhledem k rostoucím poznatkům o zvýšení rizika rakoviny i při zcela mírném požívání alkoholu. Při daném riziku rakoviny, a pokud alkohol pouze škodí a nepřináší žádný prospěch, by ideální denní spotřeba alkoholu měla být opravdu nulová. Alkoholické nápoje tak patří mezi ty produkty, kdy na semaforu svítí červená. Problémem bylo, že mnohé z těchto populačních studií klasifikovaly ty, kteří přestali pít, protože onemocněli, jako abstinenty. Říká se tomu obrácená kauzalita. Namísto toho, že by abstinence vedla ke špatnému zdraví, špatné zdraví mohlo vést k abstinenci. Je to stejné, jako u studií, které ukázaly, že ti, kteří vysedávají u televize, mívají horší zdraví. Vede sezení před televizí k nemoci, anebo nemoc k tomu, že lidé tráví více času v křesle před televizí? To je jeden z důvodů, proč, když se podíváte na hierarchii důkazů, kde platí, že čím blíže ke špičce pyramidy, tím jsou data přesvědčivější, intervenční studie, jako randomizované kontrolované studie vykazují tendenci nabízet lepší data než populační studie, které mohou trpět jak obrácenou kauzalitou, tak i zmatečními faktory. Např.: Ti, co pijí jen společensky, mohou být jako skupina náchylnější k vypití sklenky vína spíš se salátem než s cheeseburgerem. Tak se může zdát, že víno prospívá a chrání. Někdy je ale obtížné dělat randomizované a kontrolované studie. Nemůžete náhodně vybrat lidi, kterým zadáte, aby po několik desetiletí kouřili balíček denně. Takže někdy musíme podložit své závěry výsledky pozorovacích studií. Teď ale máme k dispozici nový nástroj, tzv. Mendelovu randomizaci. V případech, kdy randomizované kontrolované studie nejsou proveditelné nebo praktické, může tento nástroj poskytnout spolehlivé důkazy o vztahu příčin a následků mezi vystavením něčemu a rizikem onemocnění. Je to jako příběh o HDL. Alkohol opravdu zvyšuje hladinu HDL, tedy „dobrého“ cholesterolu. Ale naneštěstí to vypadá, že tento „dobrý“ cholesterol nijak nepomáhá při snižování rizika onemocnění srdce. Toto je částečně založeno na studiích s Mendelovou náhodnou randomizací, ve kterých lidé, kteří dostali při narození genetický dárek v podobě vyšší hladiny HDL, nevykazovali o nic větší ochranu před nemocemi srdce. Existuje nějaký způsob, jak studovat lidi, kterým je náhodně již při početí „naděleno“, že prostě nemohou moc pít? Kupodivu ano. Alkohol je v játrech dvěma enzymy detoxikován na oxid uhličitý a vodu. Během procesu se však produkuje toxický meziprodukt, acetaldehyd. Ten může působit nepříjemné nevolnosti a pocity návalů. Takže, pokud se lidé narodí s pomalou variantou tohoto enzymu nebo super rychlou variantou tohoto enzymu, může se acetaldehyd hromadit a pití alkoholu bude u těchto lidí vyvolávat po celý jejich život relativně nepříjemný zážitek. Prostě už tak narodili s nižší náchylností k většímu pití. Mají tedy zvýšené riziko srdečních onemocnění, jak to naznačovaly původní pozorovací studie? Ne, mají snížené riziko srdečních onemocnění. To naznačuje, že snížení konzumace alkoholu, dokonce i při jeho mírné a střední spotřebě, je přínosem pro kardiovaskulární zdraví. Takže toto ještě více zpochybňuje ochranný účinek „mírného“ pití v zájmu prevence srdečních chorob. Tato teorie byla ostatně od začátku sužována předpojatostí a zmatečními faktory. A nyní se vědecké pilíře, na nichž je založena, doslova otřásají. Někteří autoři tak dnes tvrdí, že šikmá věž předpokládaných výhod mírného užívání alkoholu pro naše zdraví se již úplně zřítila. Vzhledem ke škodám, jaké způsobuje užívání alkoholu, není překvapující, že zprávy naznačující jeho určité přínosy budily nadšení mezi jeho spotřebiteli, v médiích, a zejména u výrobců alkoholických nápojů. Tyto zdánlivé výhody se nyní ale „vypařují“. Jaké závěry bychom měli vyvodit z těchto objevujících se důkazů? Za prvé, ve zdraví platí, stejně jako jinde, že pokud něco vypadá příliš dobře na to, aby to byla pravda – třeba že máslo už zase můžeme jíst – mělo by se s tím tvrzením zacházet velmi obezřetně. Za druhé, zdravotníci by neměli doporučovat ani mírné pití alkoholu. Za třetí, zdravotní poradenství by měly poskytovat zdravotní instituce, nikoliv výrobci alkoholu. Ti by měli odstranit všechny zavádějící odkazy týkající se údajných zdravotních přínosů alkoholu, které stále více vypadají spíše jako kupka smyšlenek, než jako výsledky poctivého vědeckého bádání. Připomíná to údajný rozkol mezi vědci týkající se změn klimatu, který podporuje ropný průmysl. Alkohol zůstane omamnou, návykovou, toxickou a karcinogenní drogou, nikoliv skvělým terapeutickým prostředkem, a to i kdyby skutečně pomáhal. Existují lepší způsoby, jak zabránit infarktu, jmenovitě strava a pohyb – plus léky, pokud je to nezbytné. Na rozdíl od alkoholu byla u změn v oblasti životního stylu prokázána jejich účinnost. Další výhodou je, že zde není žádný potenciál k nadužívání. Je tady dobrý důvod, proč neexistují žádní „Anonymní jablkoholici“.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Image credit: Maya83 via flickr. Image has been modified. Motion graphics by Avocado Video.

alkohol / červené víno / cholesterol / dopady průmyslové výroby / HDL cholesterol / karcinogeny / kardiovaskulární onemocnění / kouření / mýty ve výživě / nápoje / onemocnění jater / pivo / pohyb / rakovina / srdeční onemocnění / tabák / úmrtnost / víno / zdravá játra / zdravé srdce