Jaký je nejzdravější jídelníček?

Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.

R₀ a inkubační doba – jak se podařilo zastavit jiné koronavirové pandemie

Proč nedokážeme zastavit COVID-19 tak, jako se nám to povedlo se SARS a MERS, dvěma dalšími epidemiemi koronavirů z 21. století?

3. 3. 2021

Sdílet toto video

Už jsem hovořil o vzniku jiných smrtících epidemií, například SARS a MERS. Jak se nám vlastně podařilo dostat je pod kontrolu? MERS se podařilo zastavit díky jeho relativně nízkému „základnímu reprodukčnímu číslu,“ tzv. R₀ (index nakažlivosti). (R nula jste už možná někdy slyšeli.) Důvodem, proč tomu říkají reprodukční číslo, je koncept sahající až ke studii růstu lidské populace, tedy číslu, kolik dcer v průměru měla každá žena. V případě infekčního onemocnění číslo reprezentuje počet lidí, který jeden nakažený jedinec pravděpodobně nakazí v náchylné populaci, takže R₀ vlastně vyjadřuje, jak moc nakažlivý daný patogen je. V případě koronaviru MERS, blízkovýchodního respiračního syndromu, bylo R₀ pouze okolo 1, takže každý pacient s MERS obvykle nemoc přenesl jenom na jednoho dalšího člověka. Asi si dokážete představit, o kolik lehčí je zastavit takový virus oproti viru, který se šíří exponenciálně, viry jako SARS nebo koronavirus COVID-19 s R₀ 2 nebo vyšším. Například v případě viru s R₀ 2 a vyšším se bez jeho zastavení z 1 nakaženého mohou stát 2, pak 4, pak 8 a tak dále. Koronavirus způsobující COVID-19 se může uchytit na receptory v lidském dýchacím ústrojí lépe než koronavirus způsobující SARS. A také se v množí v horních cestách dýchacích lépe než SARS. Ale hlavní rozdíl je jiný, případů COVID-19 bylo v prvním měsíci po ohlášení prvního více než všech případů SARS dohromady. Není to však tolik o jeho nakažlivostí, jako spíše o období, kdy je přenosný. Mezi tři charakteristiky mikrobů s největším potenciálem spustit pandemii patří novost, tedy nový patogen, proti kterému ještě neexistuje imunita; kapénkové šíření (ostatně zápal plic je 4. největší zabiják lidí i mimo pandemii); třetí charakteristikou pro ideální pandemický potenciál je šíření před propuknutím příznaků. Poslední čtyři pandemie onemocnění dýchacích cest byly způsobeny novými chřipkovými viry s původem u virů ptačí a prasečí chřipky, a všechny splňují všechna tři uvedená kritéria. SARS však nesplňoval definici pandemie, navzdory jeho rozšíření do 29 zemí a regionů. Proč WHO považuje SARS pouze za „Ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu“ a jak se nám ho podařilo zastavit během pár měsíců na pouhých 8 000 případech a při 800 úmrtích? Byl to zcela nový virus přenášený kapénkou, nicméně SARS postrádal třetí nezbytnou charakteristiku: významnou míru šíření ještě před propuknutím příznaků. U SARS byla průměrná inkubační doba, tedy období od prvotního nevědomého nakažení při kontaktu s virem po první projevení příznaků, zhruba 5 dní, podobně jako u COVID-19. Trvalo však dalších 6-11 dní, než se SARS dostatečně namnožil a zkoncentroval ve hlenech, aby byl z horních cest dýchacích šířen kašláním a kýcháním z jednoho člověka na dalšího. Takže i po propuknutí příznaků nebyli pacienti se SARS během prvních 5 dní onemocnění příliš infekční. Virové zatížení totiž dosahovalo vrcholu až 10. den od propuknutí nemoci, tedy od okamžiku, kdy nemoc pocítíte. Na tom lze vidět, jak by šlo zastavit přenášení z člověka na člověka, kdyby byli pacienti izolováni už během prvních pár dní od propuknutí příznaků. A přesně to se také stalo. Masivní mezinárodní snahy s WHO v čele vedly k odhalení všech případů podle příznaků, k izolaci pacientů a k vysledování všech jejich kontaktů. Přesně tak se nám podařilo fakticky vymýtit pravé neštovice z planety Země, stejným postupem a také vakcínou. Neštovice byly také nakažlivé až poté, co jste o nich sami věděli. Měření teploty na letištích pomohlo zastavit další globální šíření viru SARS. K větší nakažlivosti nedocházelo dříve, než se ukázaly příznaky, navíc 100 % pacientů se SARS mělo horečku. V jistém smyslu byl SARS onemocněním odsouzeným k zastavení. U MERS bylo 98 % pacientů febrilních, což znamená, že dostali horečku. V případě COVID-19 však až 36 %, více než 1 z 3, nemělo při propuknutí potíží žádnou horečku, a co je ještě horší, pacienti mohli nemoc přenášet dále už v inkubační době, před propuknutím jakýchkoliv příznaků. Dokonce se zjistilo, že virová zátěž byla u bezpříznakových pacientů s COVID-19 podobná jako u pacientů s příznaky. Měli až 15 milionů kopií virů na každou čtvrtinu lžičky hlenu. Stejné množství virů bylo naměřeno u pacientů s příznakovým hlenem - odebraným lidem s projevy nemoci - jako u lidí bez příznaků. Chrchlali stejné množství viru jako předtím, než jim bylo zle. S COVID-19 se můžete cítit zcela zdraví a být bez příznaků, přesto však nemoc mít můžete a můžete ji šířit dále již před prvním nemocným kýchnutím, horečkou a potížemi. To stejné platí pro chřipku. Proto nové kmeny chřipkových virů mohou spouštět pandemie. Stejně jako chřipku můžete i COVID-19 šířit ještě dříve než o něm víte, ještě když se cítíte zcela zdraví. Taková nemoc se zastavuje obtížně. Abyste zpomalili šíření nemoci, u které nevíte, kdo ji šíří a kdo ne, musíte se pokusit všechny izolovat. A právě tehdy jsou zapotřebí opatření pro zajištění společenského odstupu.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org