Snižuje se hladina NAD+ s věkem?

Jaký je nejzdravější jídelníček?

Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.

Snižuje se hladina NAD+ s věkem?

Co je NAD+ a jakou roli hraje v procesu stárnutí?

16. 7. 2025

Sdílet toto video

NAD+ je esenciální kofaktor pro stovky enzymů, včetně údajně omlazujících sirtuinů. V této desetidílné videosérii si spolu projdeme „písmenkovou polévku“ doplňků stravy posilujících NAD dostupných na trhu: NR, NMN, NA, NAM, NAD, NADH, NMNH, NRH a tryptofan. Pak vám povím o kladech a záporech každého z nich a probereme si tři způsoby, jak přirozeně posílit NAD bez doplňků. Naše porozumění nikotinamidadenindinukleotidu (NAD+) pochází ze skromných začátků, kdy si ho všimli jako faktoru zesilujícího kvasinkovou fermentaci v roce 1906 v dokumentu skromně nazvaném: „Alkoholový ferment kvasnicové šťávy“. To ještě netušili, jak další objevy související s NAD nakonec přinesou celkem čtyři Nobelovy ceny. NAD+ je nyní znám jako esenciální molekula pro všechny živé organismy potřebná pro funkci asi 500 enzymů. Zajímavý je například jeden extrahující metabolickou energii z jídla. 21. století vytvořilo další vědeckou renesanci NAD+, jelikož jsme zjistili, že je klíčový pro aktivitu sirtuinů, což jsou „strážci délky života ve zdraví u savců“ a zabývám se jimi ve své knize "Jak nestárnout." NAD+ je jedna z nejrozšířenějších molekul v těle. Původně byl považován za relativně stabilní, ale nyní víme, že je v neustálém koloběhu syntézy, recyklace a rozkladu. Celý rezervoár NAD+ v některých našich tkáních je během jednoho dne několikrát přetvořen. K zachování vitality buněk tváří v tvář tak časté přeměně je klíčová dostatečná dodávka prekurzorů NAD+ a dostatečně vysoká aktivita enzymů syntetizujících NAD+. Důležitost NAD+ dokládají devastující důsledky nedostatku prekurzorů NAD+ jako je niacin (vitamín B3). Syndrom rozvíjející se při nedostatku se jmenuje pelagra a jsou pro něj typické čtyři jevy: dermatitida, demence, průjem a nakonec smrt. Naštěstí vzhledem k tomu, že život jak ho známe, by bez něj nemohl existovat, najdeme NAD+ a jeho prekurzory ve všem, co konzumujeme. V říši rostlin, živočichů i hub. Musíme však vědět, jak se k němu dostat. Například niacin v kukuřici je pěvně navázán, ale uvolnit ho můžeme namáčením v zásadité vápenné vodě. Kukuřice byla dovezena z Latinské Ameriky, aby se stala běžnou součástí jídelníčku, ale nepřevzali jsme požadované znalosti o tradičních metodách zpracování, takže propukla epidemie pelagry. Odhadem 100 000 Američanů zemřelo na pelagru za období prvních několika dekád 20. století. To bylo předtím, než se pečivo začalo obohacovat o niacin v roce 1938. Argumentem pro posilování NAD+ jako strategie proti stárnutí je toto: všichni živočichové, včetně lidí, přirozeně s věkem ztrácejí množství NAD+, a tento pokles je dokonce jedním z hlavních důvodů, proč organismy stárnou. Znovunastolením mladistvých hladin bychom pak údajně mohli věkem podmíněné poruchy oddálit nebo dokonce zvrátit. Dva lídři z oboru, jeden z Harvardu a druhý z MIT, řekli, že posilovače NAD+ mohou „dodržet příslib zvýšení odolnosti těla nejen vůči jedné nemoci, ale mnoha, a proto prodloužit délku lidského života ve zdraví,“ a dále aktivace sirtuinu doplněním NAD+ „může být nejpraktičtějším výstupem vědeckého zkoumání stárnutí“. Dle očekávání jsou oba zapojeni do multimilionových dolarových společností vyrábějících doplňky stravy. První předpoklad, tedy že hladiny NAD+ klesají s věkem, byl zpochybněn. Například v posudku z roku 2020 zvaném „Na věku závislý pokles NAD+: univerzální pravda nebo zmatený konsenzus?“ dospěli k závěru, že navzdory systematickým prohlášením o opaku jsou důkazy podporující tento předpoklad velmi omezené. Skutečně, dosud nejobsáhlejší studie nalezla významné změny hladin NAD+ u méně než poloviny testovaných tkání starých versus mladých myší. Data ze studií na lidech jsou podobně nekonzistentní. Lidé propagující doplňky posilující NAD+ prohlašují: „Ve středním věku už máte hladiny NAD+ poloviční oproti mládí,“ přitom citovaný zdroj ukazuje pokles (hladin v mozku) o pouhých 13 % mezi 20 a 60 lety věku. Podobná studie odhadla zhruba 18% pokles mezi 25 a 70 lety, obojí je zhruba konzistentní s 14% poklesem ve vzorcích míšní tekutiny odebraných lidem nad 45 let věku (průměrný věk 71 let) v porovnání s lidmi pod 45 let věku (průměrný věk 34 let). Není jasné, jestli takto mírné rozdíly mohou mít nějaké dopady. A novější studie dokonce nenaměřila žádné významné rozdíly v mozkových ani svalových hladinách mezi mladou skupinou (průměrný věk 21 let) a starší skupinou (průměrný věk 69 let). Studie vzorků kůže zjistila vyšší než 50% pokles u mladých dospělých v porovnání s kůží novorozenců a další rozdíl o zhruba 60 % mezi mladými dospělými a lidmi středního věku. Nicméně mezi středním věkem a stářím už nenalezli další pokles. Máme malou studii, která zjistila, že hladiny NAD+ v jaterních vzorcích šesti starších jedinců (průměrný věk 66 let) byly asi o 30 % nižší, než u šesti mladších jedinců (průměrný věk 39 let). Hladiny NAD+ mohou být také nižší v makrofázích (typ bílých krvinek) starších jedinců, ale v krvi obecněji sice polovina studií ukázala pokles s věkem, ale druhá polovina nikoliv. Zdaleka největší studie (zahrnující 10x více lidí než všechny ostatní studie dohromady) nalezla lehký pokles NAD+ v krvi stárnoucích účastníků z řad mužů, ale ne žen. Z toho všeho vyplývá, že vzhledem k protikladným výsledkům pozoruhodně malého množství studií této problematiky je zavádějící říkat, že NAD+ s věkem plošně klesá. Nicméně závěry bychom měli dělat až na základě zkušeností. Co ten druhý předpoklad, že navýšení hladin později v životě dokáže zlepšit zdraví a dlouhověkost? Touto otázkou se budeme zabývat příště.

© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org