Slavná studie v roce 2000 srovnávala vliv limonády a bonbónů jellybeans. Vědci shromáždili skupinu lidí, kteří dostávali ke své běžné denní stravě navíc 28 lžic cukru ve formě jellybeans nebo sycených limonád. Poté měřili, kolik kalorií zkonzumovali během zbytku dne, aby zjistili, jestli těla těchto lidí budou kompenzovat tento cukr navíc. Tady je, kolik kalorií konzumovala skupina, která jedla jellybeans, před tím, než studie začala. Když ale jedli hrsti jellybeans, jejich těla zaregistrovala všechny ty extra kalorie, takže nakonec jedli během dne méně ostatních potravin. Takže dokonce i když jim byly přidány kalorie z jellybeans, nadále konzumovali téměř stejný počet kalorií – před i po přidání jellybeans do jejich stravy. Ale ve skupině, která pila limonády, tady je, jak moc začali jíst a navzdory všem přidaným kaloriím z plechovek limonády, které každý den pili, nadále jedli přibližně stejné množství jídla. Takže spolu s kaloriemi, které dostávali navíc v limonádě, není divu, že začali po měsíci pití limonád přibírat na váze. Nezdálo se, že by jejich tělo rozpoznalo další kalorie, když byly v tekuté formě, takže je nekompenzovalo snížením chuti k jídlu, díky kterému by jedli po zbytek dne méně. Tento nedostatek regulace lze využít v náš prospěch, pokud chcete ztloustnout, naznačují vědci. Ale co když nechcete? Pokud budete pít k snídani smoothie místo toho, abyste si dali normální jídlo, bude si vaše tělo myslet, že jste vynechali snídani, a způsobí, že u oběda budete mít tak velkou chuť k jídlu, že sníte víc než obvykle, na základě čehož přiberete na váze? Dobrá, nejprve si řekněme, je tento efekt pevných vs. tekutých kalorií opravdový? Limonáda a jellybeans se neliší jen fyzickou formou – mají i rozdílné složení. To je problém mnoha takových studií. Používají odlišné potraviny. Stejně jako tato studie srovnávající tekutou snídani s pevnou. K snídani dostali buď ovocné šťávy a odstředěné mléko, nebo ovesné vločky s borůvkami a jablky. A ejhle, pokusné subjekty měly po ovesné kaši menší hlad. Ach jo. Tohle není ukázka pevného vs. tekutého efektu – tohle jsou zcela odlišné potraviny. Chcete-li otestovat, jaké bude srovnání pevného a tekutého efektu, musíte použít přesně stejnou potravinu ve dvou různých formách. Dokonce i tato studie byla chybná. Předpokládalo se, že snězení jablka před jídlem vás naplní tak dobře, že budete pak konzumovat mnohem méně kalorií, ale jablka ve formě pyré tak účinná nebyla. Ale místo toho, aby jablka jen rozmixovali, nejprve je pekli 45 minut. To může změnit způsob, jakým s nimi tělo naloží. Viděl jsem všechny tyto studie, ale nepřesvědčily mě o tom, že by srovnávaly pevný a tekutý efekt. A pak byla zveřejněna tato studie. Ovocný salát se syrovými jablky, meruňkami a banány a k tomu 3 šálky vody k pití nebo vezměte 2 šálky této vody, přidejte ji k ovoci, udělejte ovocné smoothie a pak jen vypijte ten třetí šálek vody. Jde tedy o stejné jídlo; jedno v pevné formě, jedno ve formě smoothie. Co se stalo? Lidé se cítili mnohem méně naplněni po smoothie. Stejné množství potravin, stejné množství vlákniny, ale ve formě smoothie prostě lidi nezasytily tak, jako když jedli ovoce v přirozené formě. Původně jsme si mysleli, že to způsobila absence žvýkání. Samotný akt žvýkání může být signál sytosti a signál toho, že už máme dost. A když srovnáte 35 žvýknutí na sousto s 10 žvýknutími na sousto, pokud řeknete lidem, aby jedli těstoviny do chvíle, než budou příjemně nasyceni, ti, kteří museli jedno sousto žvýkat 35krát, skončili ve chvíli, kdy snědli asi o třetinu šálku méně těstovin. Takže tady to máme: máme důkaz pevného a kapalného efektu. Máme zde mechanismus, a jak se to často ve vědě děje, právě když máme všechno úhledně zabalené a převázané stuhou, vyvstane paradox. V tomto případě je to velký polévkový paradox. Polévka rozmixovaná do pyré, v podstatě horké zelené smoothie z rozmixované zeleniny, nás zasytí více, než stejná zelenina v pevné formě. Stejné jídlo v kapalné formě zasytilo více než v pevné formě. Takže to nemůže být žvýkání. Ve skutečnosti se tu vůbec neukazuje, že by nějaký pevný a tekutý efekt vůbec existoval. Protože jak se zdá, studená smoothies zaplňují méně, ale horká smoothies zaplňují více. A to natolik, že lidé, kteří si dají jako první chod polévku, snědí o tolik méně hlavního chodu, že i když přidáte do polévky kalorie, stejně zkonzumují celkově méně kalorií. Jak tedy můžeme vysvětlit tento paradox? Možná, že ovoce ve formě pyré zasytí mnohem méně než v pevné formě, ale zasytí více i zelenina ve formě pyré? Myslím, že byste se mohli pokusit udělat jablečnou polévku nebo něco takového, ale kdo to udělá… Purdue University. Pro přípravu jablečné polévky smíchali asi šálek jablečného džusu se dvěma šálky jablečné omáčky, rozmixovali v mixéru a zahřáli. Pokud máte lidi, kteří místo tohoto snědí tři skutečná jablka, začnou pěkně vyhladovělí, ale 15 minut poté, co snědli jablka, téměř vůbec neměli hlad. Vypití 3 šálků jablečného džusu vůbec neřešilo hlad, ale co polévka, která nebyla nic jiného než jen rozmixovaný horký jablečný džus s jablečnou omáčkou. Ta dokázala eliminovat hlad skoro tak, jako celá jablka, dokonce o více než hodinu později, a dokonce porazila celá jablka v celkovém snížení příjmu kalorií za den. Co je na polévce tak zvláštní? Co má jedení polévky společného s prodlouženým žvýkáním, což je odlišuje od pití smoothies? Čas. Trvalo asi dvakrát déle tolikrát žvýkat, a pomyslete, jak dlouho trvá sníst misku polévky ve srovnání s vypitím smoothie? Jíst pomaleji snižuje příjem kalorií. Nebo snad si jen představíme, že nás polévka zasytí, a je to jako placebo efekt. Pocity hladu a nasycenosti jsou subjektivní. Lidé mají tendenci vykazovat známky hladu v souladu s tím, kolik si myslí, že má něco kalorií, spíše než na základě skutečného obsahu kalorií. Pokud studujete lidi bez krátkodobé paměti, jako v tom filmu Memento, kde si nepamatují, co se stalo před pouhou minutou, mohou se předávkovat potravou, protože zapomněli, že jedli. To ukazuje, jak chabý máme úsudek, co se týče našeho vlastního hladu. A nejsou to jen subjektivní efekty. V této slavné studii Mind Over Milkshakes, když nabídnete lidem 2 mléčné koktejly, z nichž jeden je popsán jako pohodový – dekadence, kterou si zasloužíte, druhý jako rozumný – uspokojení bez pocitu viny, lidé na ně rozdílně hormonálně reagují. Přesto, že byli oklamáni a byl jim nabídnut stejný mléčný koktejl. A nakonec možná to bylo jen tím, že polévka byla horká a teplejší pokrmy mohou být mnohem více uspokojující. Tak jak zjistíme, jaké je řešení polévkové záhady? Je to čas, myšlenka, nebo teplota? Kéž by tato studie měla ještě třetí skupinu. Měli ty, co jedli pevnou stravu, a ty, kteří pili tekutou. Kéž by měli také skupinu, která by jedla tekutou stravu. A měli. Podávali také studené ovocné smoothie v misce, aby je účastníci jedli lžící – ne nepodobné polévce – takže pokud by to byla myšlenka nebo teplota, snížila by se míra zasycenosti pitím tekutin, tedy díky smoothie. Pokud by však to, co činilo z polévky jídlo, které zasytilo stejně jako pevné potraviny, bylo pomalejší jedení, pak by se číslo přiblížilo ke skupině, která konzumovala pevnou stravu. A ono bylo přesně tak vysoké, což znamená, že jediný skutečný důvod, proč smoothies tolik nezasytí, je ten, že je rychle vypijeme, ale pokud je budeme pomalu a dlouze usrkávat, zasytí nás stejně, jako bychom jedli ovoce a zeleninu v pevné formě. Páni, tahle studie myslela na všechno! Víte ale jen polovinu. Chtěli také zjistit, zda to bude fungovat i u smoothies s vysokým obsahem tuku. Takže co třeba mandlové máslo nebo vlašské ořechy? Ne, nápoj LF bylo smoothie ze zkapalněného tuku z vařeného vepřového bůčku. Myslím, že smoothie může někdy efektivně potlačit chuť k jídlu.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Images thanks to Skitterphoto via Pixabay.

banány / bobuloviny / borůvky / hubnutí / jablečný džus / jablko / kalorie / mandle / meruňky / mléko / nezdravé jídlo / ovesné vločky / ovoce / ovocný džus / placebo efekt / polévky / přibývání na váze / rafinované potraviny / sladkosti / smoothies / snídaně / sycené nápoje / tělesný tuk / těstoviny / tuky / vepřové maso / vláknina / vlašské ořechy / zelenina / živočišné tuky