Co kdybychom namísto snižování každodenního kalorického příjmu prostě jedli, kolik chceme, ale pouze každý druhý den? Nebo jen pár hodin denně? Nebo drželi dva dny v týdnu půst? Nebo drželi půst pět dní v měsíci? To všechno jsou různé příklady přerušovaných postů. Je to dokonce možná i režim, na jaký jsou naše těla přirozeně stavěna. Tři jídla denně mohou být pro náš druh relativně novým režimem. Po tisíce let naši předkové možná jedli jen jedno velké jídlo denně, nebo byli několik dní zcela bez jídla. Přerušovaný půst je často popisován jako zdravá stresová zátěž pro tělo. V biologii existuje koncept zvaný hormeze, který lze vyložit jako princip „co tě nezabije, to tě posílí“. Cvičení je klasickým příkladem, kdy vědomě zatěžujete své srdce a svaly, ale pokud tělu poté dopřejte dostatek času na zotavení, budete díky cvičení zdravější. Je tomu tak u přerušovaného půstu? Mark Twain si to myslel. Trochu hladovění může průměrnému nemocnému člověku prospět více než nejlepší léky a lékaři. Nejen omezená strava, ale úplné zdržení se jídla na 1-2 dny. Jenže Twain také řekl toto: Díky správné reklamě lze z maličkostí udělat velkolepou věc. Je dnešní šílení okolo přerušovaného půstu jen bezpředmětný humbuk? Mnoho výstřelků v oblasti výživy má své kořeny v legitimní vědě, ale postupem času se fakta mohou zkreslit, přínosy zveličit a rizika podhodnotit. Jinými slovy, věda stojí až za marketingem. Zároveň nechcete přijít o žádný potenciální přínos tím, že byste něco předčasně zavrhli jen kvůli absurdním tvrzením příliš horlivých zastánců. Nechcete zkrátka, aby vám něco důležitého proklouzlo mezi prsty. Duchovní půst je nejvíce prostudovanou formou přerušovaného půstu, konkrétně ramadán, měsíc trvající období, při kterém oddaní muslimové nekonzumují jídlo a nic nepijí od východu do západu slunce. Účinky jsou však komplikovány změnou spánkových vzorců a také žízní. Stejný problém s dehydratací vzniká při Jom Kippur, což je svátek, při kterém zbožní Židé přestanou jíst a pít asi na 25 hodin. Nejprobádanější forma přerušovaného půstu, který se týká pouze vyloučení potravy, je obdenní půst, který zahrnuje režim spočívající v příjmu jídla každý druhý den. Střídají se tedy dny skoro nebo úplně bez jídla a dny s jídlem. V klidu naše tělo pálí cukry a tuky v poměru 50 : 50, ale během 12-36 hodin od ukončení příjmu potravy nám většinou dojde glykogen – zásobní cukr. V tu chvíli se naše tělo musí přesunout k většímu spalování našich tukových zásob. Tento metabolický přepínač může pomoci vysvětlit, proč nejvyšší rychlost rozkladu a spalování tuků během třídenního půstu nastane mezi 18. a 24. hodinou z 72hodinového půstu. Přerušovaný půst má údajně nabídnout přínosy odpočinku od příjmu potravy bez rizik spojených s dlouhodobým půstem. Jednou z potenciálních výhod postění se každý druhý den namísto dlouhodobého omezení kalorického příjmu je to, že si pravidelně dopřejete přestávku od neustálého pociťování hladu. Je možné, že postní den lidi tak vyhladoví, že další den zasvětí velkému přejídání se? Pokud byste snědli více než dvakrát tolik, co sníte v normální den, pak by se tím obdenní půst stal vlastně zcela zbytečný. Myši krmené jen každý druhý den nehubnou. Sní pak skutečně zhruba tolik, kolik by normálně snědly za dva dny. To se však u lidí neděje. Když byli lidé náhodně přiřazeni k dodržování půstu od 20:00 hodin do 8:00 hodin přespříštího dne, půst v délce 36 hodin vedl jen k tomu, že pak snědli zhruba o 20 % více, než snědla kontrolní skupina, která však žádný půst nedržela. V takovém případě by byli ve velkém kalorickém deficitu, který by odpovídal tomu, jako by svůj denní kalorický příjem omezili takřka o 1 000 kalorií. Tato konkrétní studie zahrnovala štíhlé muže a ženy, ale podobných výsledků bylo dosaženo i u obézních lidí nebo jedinců s nadváhou. Obvykle byl kalorický deficit kompenzován jen o 10 až 25 % navíc oproti základnímu číslu v dny bez půstu. A zdá se, že tomu tak je bez ohledu na to, jestli postící se den skutečně spočíval v nulovém příjmu kalorií, nebo jich účastníci pár stovek snědli. To je pak takzvaný upravený postní den, u kterého lze předpokládat větší míru dodržování režimu. Některé studie zjistily, že zkoumané subjekty nejedly více, někdy dokonce méně, ve dnech po jednodenním mini půstu. V rámci studií je hlášena velká variabilita. Ve studii 24hodinového půstu, kde lidé snědli brzkou večeři a pak přeskočili snídani i oběd následujícího dne a dali si až večeři, se míra kalorické kompenzace pohybovala od 7 % do 110 %. To znamená, že někteří byli opravdu velmi hladoví a jakmile přišel čas na večeři, snědli v jediném pokrmu více kalorií, než by snědli za 24 hodin. Vědci nadnesli, že by lidé napřed měli na sobě půst otestovat a zjistit, jak moc jejich hlad a následný příjem kalorií stoupne. Tak se budou moci rozhodnout, jestli je pro ně přerušovaný půst správnou volbou. Hlad se však časem může měnit, může se snížit, jakmile si vaše tělo zvykne na nový režim. V osmitýdenní studii, ve které měli obézní účastníci snížit svůj kalorický příjem asi na 500 kalorií denně, došlo zhruba za dva týdny k tomu, že se jim velmi zmenšil pocit hladu ve dnech s omezeným kalorickým příjmem. To jim bez pochyby mohlo pomoci zhubnout během studie v průměru 5,5 kg. Studie však neměla kontrolní skupinu, se kterou bychom mohli tu první porovnat. Podobná studie s kontrolní skupinou dospěla k podobným výsledkům, co se týče shozené váhy účastníků – asi 4,5 kg za 12 týdnů. Byla to skupina s normální váhou, což vlastně znamená v průměru s nadváhou. Vědci zjistili, že z pohledu hubnutí u těchto upravených režimů, kdy „postní“ den sestává z příjmu 500 kalorií, evidentně nezáleží na tom, zda jsou tyto kalorie rozprostřeny rovnoměrně nebo požity v jediném jídle. Namísto předepisování stanoveného počtu kalorií při „postním“ dnu, který je pro mnoho lidí doma obtížně vypočitatelný, navrhla dvojice íránských výzkumníků skvělou alternativu. Neomezenou konzumaci veškeré jiné než kořenové zeleniny. Kořenová zelenina a hlízy jsou ve srovnání s jinými druhy zeleniny poměrně bohaté na kalorie. Zato zelenina pěstovaná nad zemí, tedy stonková zelenina (řapíkatý celer, rebarbora atd.), košťálová zelenina (květák, brokolice atd.) a listová zelenina (saláty), stejně jako plody, které běžně považujeme za zeleninu, tedy rajčata, papriky, lilek, zelené fazolky, cukety a patisony, má kalorií méně. Takže namísto předepsání určitého množství kalorií pro „postní“ dny měli účastníci dny na běžné stravě, které se střídaly s dny, ve kterých jedli libovolné množství nadzemní zeleniny a k tomu si mohli dopřát přirozeně nekalorické nápoje, jako je zelený čaj či černá káva. Po osmi týdnech účastníci zhubnuli v průměru 5,8 kg a k tomu 5 cm v pase. Stejná variabilita jako u kalorické kompenzace však byla zjištěná i u hubnutí. Během dvanáctiměsíční studie, ve které měli účastníci za úkol jíst pouze čtvrtinu svých kalorických potřeb každý druhý den, se změna váhy velmi lišila, od úbytku 16,7 kg do přibrání 3,6 kg. Nejzásadnější faktor, který stál za rozdíly mezi nejméně a nejvíce úspěšnými účastníky, překvapivě nebylo to, kolik jídla snědli ve dnech, kdy mohli jíst svou běžnou stravu, ale to, jak dalece se jim podařilo dodržet limit pro kalorický příjem v „postní“ dny. Celkově 10 z 10 studií zabývajících se obdenním půstem zjistilo, že dochází k výraznému úbytku tělesného tuku. Malé krátkodobé studie ukazují asi 4 až 8 % pokles tělesné hmotnosti po 3 až 12 týdnech. Jak si takové výsledky stojí v porovnání s nepřetržitou kalorickou restrikcí? Obdenní půst se skutečně nulovým příjmem v postní dny byl přímo porovnáván s každodenním omezením kalorického příjmu o 400 kalorií po dobu 8 týdnů. Obě skupiny zhubnuly stejně, okolo 7,7 kg. Při následné kontrole 6 měsíců po skončení studie se zjistilo, že si obě skupiny udržely podobnou část svého váhového úbytku, stále měli asi o 5,4 kg méně než před pokusem. Naděje, že by přerušovaný půst mohl nějak zabránit vzniku metabolických adaptací zpomalujících hubnutí, nebo že by dokázal zvýšit míru dodržování režimu, se ale nenaplnily. Stejné kompenzační reakce projevující se zvýšenou chutí k jídlu a zpomalením metabolismu trápí jedince dodržující nepřetržitou i přerušovanou kalorickou restrikci. Největší a nejdelší studie postění se každý druhý den zjistila, že může být dokonce méně udržitelné než tradiční režimy. Ke konci roku byla míra upuštění od režimu postění se obden 38 %, zatímco ve skupině s nepřetržitě sníženým kalorickým příjmem jen 29 %. Ačkoli dodnes alternativní režimy půstu neprokázaly, že by vedly k větším úbytkům na váze, někteří lidé by mohli tento režim preferovat. Má tedy i nějaké nevýhody? To se dozvíme příště.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

cuketa / hubnutí / kalorická restrikce / kalorie / káva / lilek / listová zelenina / metabolismus / nápoje / obezita / okra / paprika / pohyb / půst / rajčata / studie na zvířatech / tělesný tuk / tykev / zelenina / zelený čaj