Jaký je nejzdravější jídelníček?
Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.
Toxické látky v tělech lososů – a našem vlastním tuku
Atlantský losos z rybích farem, což je nejběžnější losos v restauracích a supermarketech, může být vůbec největším zdrojem toxických látek ve stravě.
V roce 2006 byla zveřejněna celostátní studie, ukazující na vztah průmyslových látek a diabetu. Vědci z Harvardu poté poukázali na souvislost mezi polutanty, jako je hexachlorbenzen, a cukrovkou ve studii Nurse’s Health Study. Analýza šesti dalších studií zveřejněných od roku 2006 prokázala totéž. Vědci se přiklánějí k závěru, že předchozí kumulace a pokračující expozice těmto toxinům může být silným rizikovým faktorem diabetu.
Kde se nachází hexachlorbenzen? Jeho nejvyšší přítomnost byla zjištěna v lososech a sardinkách prodávaných v obchodech v USA; losos pak byl nejvíce kontaminované jídlo ze všech. Losos z chovů je možná největší zdroj škodlivých látek ve stravování, má v průměru téměř desetinásobně vyšší obsah toxinů než volně žijící lososi.
Ale zastavme se na chvíli. Mnohé z těchto látek byly zakázány v 70. letech, což znamená, že hladiny toxinů v našich tělech přece klesají. Výskyt diabetu ale prudce stoupá, jak by tedy mohla expozice toxinům vyvolávat cukrovku?
Tato záhada může být vysvětlena epidemií obezity v USA. Ukázalo se, že spojení mezi těmito polutanty a cukrovkou bylo mnohem výraznější u obézních lidí ve srovnání se štíhlými. Jak lidé tloustnou, narůstá u nich riziko vzniku diabetu v souvislosti se stoupajícím množstvím nakumulovaných toxinů.
Těmto látkám nejsme vystaveni jen tím, že jíme tuk zvířat, ale i náš vlastní tuk může být trvalým zdrojem vnitřní expozice. Tyto perzistující polutanty jsou pomalu, ale nepřetržitě uvolňovány z našich vlastních zásob tuku do krevního oběhu.
Označení „perzistující polutanty“ tyto látky nezískaly náhodou. Mají totiž velmi dlouhý poločas, a pokud je lidé přijímají pravidelně, například stačí sníst chovného lososa jednou měsíčně, dochází nejen k vysokému příjmu těchto toxických látek, ale může trvat zhruba 50 až 75 let, než se z těla dostanou pryč.
A jak je to se rtutí v rybách? Diabetici mají v těle vyšší hladiny rtuti. Zde vidíte hladiny rtuti ve vzorcích vlasů zdravých lidí. Zde jsou jejich hladiny u pacientů s cukrovkou nebo hypertenzí. Zdá se však, že samotná rtuť nezvyšuje riziko vzniku diabetu. Riziko může zvyšovat současná expozice dioxinům a rtuti. Mělo by nás znepokojovat, že jednotlivé bezpečnostní limity pro dioxiny a rtuť podhodnocují riziko, protože tyto látky konzumujeme společně, když jíme ryby.
Jakmile se u nás rozvine cukrovka, vyšší hladina polutantů může být spojena s vyšším rizikem komplikací diabetu.
Farmaceutický průmysl sice pracuje na vývoji léčiv, která pomohou zmírnit dopad těchto znečišťujících látek, ale hlavní strategií by mělo být jejich snížení v životním prostředí.
Protože jsme však náš svět znečistili, expozici se nelze zcela vyhnout. A něco jíst musíme. Některé potraviny jsou však více kontaminované než jiné. Tyto látky pocházejí především z konzumace živočišného tuku; nejvyšší úrovně byly zjištěny v tučných rybách, jako je losos. Losos chovaný v Atlantiku může být největším zdrojem těchto toxinů, a to je ten druh lososa, jejž najdeme v supermarketech a restauracích.
Těhotné ženy často slyší varování, aby se vyhnuly konzumaci potravin obsahujících zvýšené úrovně toxinů a rtuti, ale protože tyto látky se v těle hromadí po mnoho let, snížení expozice pouze během těhotenství dostatečně neochrání plod či budoucí generace před škodlivým účinky těchto nebezpečných látek.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
- R Nakagawa. Concentration of mercury in hair of diseased people in Japan. Chemosphere. 1995 30(1):135 – 140.
- JW Chang, HL Chen, HJ Su, PC Liao, HR Guo, CC Lee. Simultaneous exposure of non-diabetics to high levels of dioxins and mercury increases their risk of insulin resistance. J Hazard Mater. 2011 185(2 - 3):749 – 755.
- H Wu, KA Bertrand, AL Choi, FB Hu, F Laden, P Grandjean, Q Sun. Persistent organic pollutants and type 2 diabetes: A prospective analysis in the nurses' health study and meta-analysis. Environ Health Perspect. 2013 121(2):153 – 161.
- WJ Crinnion. The role of persistent organic pollutants in the worldwide epidemic of type 2 diabetes mellitus and the possible connection to Farmed Atlantic Salmon (Salmo salar). Altern Med Rev. 2011 16(4):301 – 313.
- DK Lee, PM Lind, DR Jacobs Jr, S Salihoviv, B Van Bavel, L Lind. Polychlorinated Biphenyls and Organochlorine Pesticides in Plasma Predict Development of Type 2 Diabetes in the Elderly. Diabetes Care. 2011 34(8):1778-1784.
- J Ruzzin. Public health concern behind the exposure to persistent organic pollutants and the risk of metabolic diseases. BMC Public Health. 2012 12:298.
- J Ruzzin, DH Lee, DO Carpenter, DR Jacobs Jr. Reconsidering metabolic diseases: The impacts of persistent organic pollutants. Atherosclerosis. 2012 224(1):1 – 3.
- DH Lee. A strong dose-response relation between serum concentrations of persistent organic pollutants and diabetes: Results from the National Health and Nutrition Examination Survey 1999-2002. Diabetes Care. 2006 29(11):1638 –1644.
- DH Lee, DR Jacobs, Jr, M Steffes. Association of Organochlorine Pesticides with Peripheral Neuropathy in Patients with Diabetes or Impaired Fasting Glucose. Diabetes. 2008 57(11):3108–3111.
- D Mozaffarian, P Shi, JS Morris, P Grandjean, DS Siscovick, D Spiegelman, FB Hu. Methylmercury exposure and incident diabetes in U.S. Men and women in two prospective cohorts. Diabetes Care. 2013 36(11):3578 – 3584.
- A Schecter, J Colacino, D Haffner, K Patel, M Opel, O Päpke, L Birnbaum. Perfluorinated compounds, polychlorinated biphenyls, and organochlorine pesticide contamination in composite food samples from Dallas, Texas, USA. Environ Health Perspect. 2010 118(6):796 – 802.
Images thanks to Photos by Mavis via flickr