Jaký je nejzdravější jídelníček?
Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.
Vyhýbání se rybám po dobu pěti let před plánovaným otěhotněním
Problém s doporučením, aby těhotné ženy snížily konzumaci ryb, tkví v tom, že v tu dobu už může být pozdě na to, aby se vyhly některým obzláště odolným znečišťujícím látkám.
Pokud záměrně vystavujete lidi rtuti podáváním ryb, jako je tuňák, po dobu 14 týdnů, a pak s tím přestanete, s hladinou v rtuti v jejich krevním oběhu se stane toto: stoupá stále výš a výš, ale po ukončení konzumace klesne zase zpátky. Asi za 100 dní tělo detoxikuje polovinu rtuti. Poločas rozpadu rtuti v krvi je tedy přibližně 100 dní. Takže i když byste jedli hodně ryb, už během několika málo měsíců od ukončení konzumace můžete odstranit většinu rtuti z krve.
Co však rtuť v mozku? Modelové studie přinášejí velmi rozličné výsledky. Naznačují poločasy rozpadu v rozpětí od 69 dní, tedy času podobného jako v krvi, až po poločas rozpadu 22 let. Pokud to podrobíme skutečnému testu, tak dle pitevních studií zjistíme, že to možná může trvat ještě déle. Jakmile se rtuť dostane do mozku, může trvat celá desetiletí, než se vašemu tělu podaří zbavit poloviny rtuti. Takže lepší než spoléhat na detoxikaci je vyhnout se v první řadě zamoření rtutí.
V tom ale spočívá problém poradenství poskytovaného těhotným ženám ohledně ryb. Těhotným ženám se často radí, aby omezily konzumaci ryb. Pro znečišťující látky s dlouhými poločasy rozpadu, jako jsou PCB a dioxiny, však dočasný pokles spotřeby ryb, tedy denního příjmu kontaminantů, nemusí nutně stačit k výraznému poklesu zatížení matčina těla perzistentními organickými znečišťujícími látkami, což je vlastně to, co pomáhá určit množství, jaké se dostane do těla dítěte.
Například tady můžeme vidět, kolik karcinogenní škodliviny, PCB 153, se dostane z těla matky konzumující ryby do těla jejího dítěte. Pokud by však matka po dobu jednoho roku jedla jen poloviční množství ryb nebo dokonce žádné ryby, překvapivě by to hladiny v těle příliš neovlivnilo. Jen tehdy, když matka vyřadí veškeré ryby už pět let před otěhotněním, lze vidět opravdu výrazný pokles hladin v těle dítěte. Toto je tedy důvod, proč se konzumaci vyhnout. „Jediné scénáře, které měly významný dopad na vystavení dětí škodlivinám, zahrnovaly kompletní eliminaci ryb z matčiny stravy po celých 5 let předcházejících početí jejich dětí.“
Nahrazení ryb rostlinnými potravinami by snížilo množství škodlivin proudících do těla nenarozeného dítěte o 37 %, stejně jako množství předávané mateřským mlékem. Následné vystavení v dětství by pak bylo o 23 % nižší. Takže „úplné vyloučení ryb ze stravy může být lepší volbou než řídit se doporučeními ohledně snížení spotřeby jen v určitém stádiu života…“
Pokud však ryby přesto jíst chcete, je s ohledem na kontaminaci lepší volbou ryba ulovená v přírodě nebo ryba z rybí farmy? V této novější studii výzkumníci měřili hladiny pesticidů, jako jsou DDT, PCB, polycyklické aromatické uhlovodíky a toxické prvky jako je rtuť a olovo, ve velkém vzorku mořských živočichů z farem i z přírody. Z výsledků celkově vycházely hůře ryby z rybích farem. Ryby z chovů lze považovat za nebezpečné. Naměřené hodnoty většiny organických a mnoha anorganických znečišťujících látek byly vyšší u mořských živočichů chovaných na farmách, tyto hladiny se projevily také větším příjmem škodlivin, pokud tyto výrobky někdo jedl.
Tady jsou například výsledky polycyklických uhlovodíků, perzistentních pesticidů a PCB: podstatně větší kontaminace ve všech vzorcích chovaných ryb a u všech druhů znečišťujících látek u lososa a mořského vlka. V případě raka to však velkou roli nehrálo a lovené mušle na tom byly dokonce hůř než ty chované. A pokud rozdělíte dospělé a dětské spotřebitele do skupin podle toho, jestli konzumují volně žijící nebo chované ryby, tak úroveň zamoření těla škodlivinami budou mít podstatně vyšší ti, kteří jedí ryby z farem.
Celkem zkoumali 59 různých znečišťujících látek a toxických prvků. Jestliže budeme všechny tyto údaje brát jako celek, tak na základě míry spotřeby ryb a mořských plodů ve Španělsku, odkud vědci pocházeli, můžeme podle výsledku říci, že teoretický spotřebitel, který by se rozhodl konzumovat pouze ryby chované na rybích farmách, by do svého těla přijímal asi dvakrát více škodlivin, než kdyby si místo toho vybíral ryby ulovené ve volné přírodě. Takže byste lovených ryb mohli sníst asi dvakrát více.
To se však snadněji říká, než dělá. Chybné označení ryb a jiných mořských živočichů je v USA velmi časté; 30-38 % těchto živočichů není správně označeno. Takže zhruba každý třetí mořský živočich je vydáván za něco, čím není.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
- Yaginuma-Sakurai K, Murata K, Iwai-Shimada M, et al. Hair-to-blood ratio and biological half-life of mercury: experimental study of methylmercury exposure through fish consumption in humans. J Toxicol Sci. 2012;37(1):123-30.
- Rooney JP. The retention time of inorganic mercury in the brain--a systematic review of the evidence. Toxicol Appl Pharmacol. 2014;274(3):425-35.
- Binnington MJ, Quinn CL, Mclachlan MS, Wania F. Evaluating the effectiveness of fish consumption advisories: modeling prenatal, postnatal, and childhood exposures to persistent organic pollutants. Environ Health Perspect. 2014;122(2):178-86.
- Betts KS. Fish consumption caveat: advisories may not help with long-lived contaminants. Environ Health Perspect. 2014;122(2):A57.
- Rodríguez-Hernández Á, Camacho M, Henríquez-Hernández LA, et al. Comparative study of the intake of toxic persistent and semi persistent pollutants through the consumption of fish and seafood from two modes of production (wild-caught and farmed). Sci Total Environ. 2017;575:919-931.
- Warner K, Mustain P, Lowell B, Geren S, Talmage S. Deceptive Dishes: Seafood Swaps Found Worldwide. Oceana Report. 2016.
Image credit: pauofficial via pixabay. Image has been modified. Motion graphics by Avocado Video