Ze všech onemocnění způsobených otravou potravinami, je právě nakažení parazitem zvaným Toxoplasma považováno za čtvrtou nejčastější příčinu hospitalizace a druhou nejčastější příčinu úmrtí ve Spojených státech amerických. Téměř čtvrtina z nás již byla nakažena. Po dosažení věku 50 let je to pak dokonce každý třetí z nás. I když se může stát, že nám parazit zůstane v mozku už napořád, náš imunitní systém je tak dobrý, že ho drží pod palcem a u většiny zdravých lidí nedovolí tomuto prvokovi, aby se projevil svou skutečnou silou. Tedy alespoň navenek. „Novější studie odhalily spojitost mezi infekcí toxoplazmou a přítomností různých psychiatrických poruch u lidí“ – schizofrenie, bipolární porucha, sebevražedné sklony, sebepoškozování a zhoršení paměti, když stárneme. Jak může drobný parazit změnit naše chování? Mluvil jsem o tom, jak virus vztekliny vyčkává ve slinách hostitele a zároveň udeří na konkrétní místo v mozku – emoční centrum, kde vyvolá v hostiteli zuřivost. Virus tak prakticky donutí hostitele, aby pokousal další živočichy, čímž si zajistí přenos do dalšího těla. Pak také existuje parazitická houba, která z mravenců tvoří zombie, převezme totiž nadvládu nad hostitelem. To jsou příklady takzvané parazitické manipulace, kdy parazit manipuluje s hostitelem, aby „posílil své šance na přenos právě změnou v chování hostitele.“ A toxoplazma je možná jedním z nejpřesvědčivějších příkladů manipulativního parazita u vyšších živočichů, jako jsme my. Protože parazit prospívá v těle koček, hlodavci s chronickou nákazou parazitem nereagují na pach koček strachem, parazit totiž přeměnil tuto fyzickou reakci organismu na přitažlivost k pachu koček. Myši začnou být přitahovány pachem koček, takže jsou parazité kočkám servírováni jako na stříbrném podnose. Parazit manipuluje s mozkem hlodavců tak, aby přeměnil jejich vrozený odpor ke kočkám v „sebevražednou, fatální felinní přitažlivost.“ Myši jsou přitahovány kočičí močí a tato fatální felinní přitažlivost se jeví být specifická právě jen vůči kočkám. Myši nejsou přitahovány k moči obecně. Zůstávají lhostejné ke králičí moči a nadále je odpuzuje moč jiných predátorů. Na jednu stranu se parazitární manipulace zdá neuvěřitelně specifická, ale na druhou stranu parazit nechce pouze to, aby myš kočku vyhledala, potřebuje také, aby byla kočkou snědena. Infekce má proto také obecnější účinky: porucha motorické funkce, zpomalení doby odezvy, zhoršení paměti a koordinace. Parazit se tedy snaží docílit toho, že až kočka po myši vystartuje, myš jí neunikne. Je to podobné jako s mořskými vydrami v Kalifornii. Ty se po nákaze toxoplazmou stávají častěji kořistí žraloka. Není to tak, že by se parazit pokoušel dostat do těla žraloka, může to být jen vedlejší účinek obecného kognitivního deficitu, který je pro parazita užitečný v jiných ohledech. Například když se toxoplazmou nakazí lidé, také začnou mít rádi pach kočičí moči. Je to ulítlé, viďte? Parazit přesně ví, na jaké struny zahrát. Nás však znepokojují právě jeho obecnější účinky na náš organismus. Nemusíme si dělat starosti s naším novým zalíbením v pachu moči šavlozubého tygra, ten nás už dneska asi nesežere. Zato takové prodloužení reakční doby už pro nás problém představovat může. Mohlo by se tím vysvětlit, proč několik studií prokázalo, že se více dopravních nehod a pracovních úrazů stává lidem, kteří mají chronickou toxoplazmózu. Ale nemusí to být pouze náš zpomalený reakční čas. Zdá se, že parazit také mění naše jemné chování, například naši osobnost. Dokáže nás třeba změnit v osoby, které rády riskují. To je skvělé pro parazita a jeho hru na kočku a na myš, ale pro řidiče za volantem auta nebo člověka rozhodujícího se, jestli vypít další skleničku, už tolik ne. Možná je jedním z důvodů, proč lidé s tímto mozkovým parazitem mívají častěji dopravní nehody, že parazit nutí lidi chovat se rizikověji, například právě v podobě nadměrné konzumace alkoholu. Když uvažujeme o parazitech s největším počtem obětí, většinou nás napadne malárie. Když však vezmeme v úvahu stovky tisíc úmrtí, k nimž dochází z důvodu zvýšené pravděpodobnosti dopravních nehod, pracovních úrazů, sebevražd a případně dalších vedlejších účinků infekce, možná by prvenství mělo připadnout právě této domněle „bezpříznakové“ latentní infekci toxoplazmou. Ta totiž postihuje každého čtvrtého Američana, takže by malárii hravě sesadila z první příčky. Než se dostanu k tomu, jak předejít nakažení a jak léčit tuto nepříjemnou věc, jaké by vlastně toxoplazmóza mohla mít další vedlejší účinky? Jak přesně prvok Toxoplasma ovlivňuje chování? Jedno vodítko máme už desítky let – vzestup hladin dopaminu v mozku. Ukázat si to můžeme přímo v Petriho misce na infikované mozkové tkáni. Ukazuje se, že tito parazité totiž mají enzym, který jim umožňuje vyrobit dopamin od základu. Ten pak mohou uvolnit do okolní mozkové tkáně. Proč nám na tom záleží? Protože zvýšený dopamin je typickým jevem při schizofrenii. Takhle fungují téměř všechna moderní antipsychotika, snižují hladiny dopaminu, buď utlumením dopaminových receptorů, nebo snížením hladiny dopaminu v mozku. Je tedy možné, že zvýšené hromadění a uvolňování dopaminu pozorované při infekci toxoplazmou může zvýšit riziko schizofrenie? To by mělo být snadné zjistit. Je u schizofreniků tato infekce běžnější? Zvýšený výskyt toxoplazmózy u schizofreniků byl prokázán nejméně v 50 studiích.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Image credit: CDC/Dr. L.L. Moore, Jr. via publicdomainfiles. Image has been modified. Motion graphics by Avocado Video

alkohol / bipolární porucha / deprese / domácí mazlíčci / dopamin / duševní zdraví / imunitní funkce / kočky / kognice / onemocnění mozku / otravy jídlem / paměť / parazité / schizofrenie / sebevražda / toxoplazmóza / zdravý mozek