Jaký je nejzdravější jídelníček?
Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.
Role osobní odpovědnosti v epidemii obezity
Jak tlak prostředí říkající „jezte více“ dokáže převážit vědomou kontrolu nad naším chováním.
Výrobci potravin a nápojů považují tělesnou váhu za záležitost osobní volby. Dokonce ani ve chvílích, kdy nic neodvádí naši pozornost, může síla nátlaku prostředí na vyšší konzumaci porazit naši vědomou kontrolu nad jídlem. Jedno rozhlédnutí po sále na dietetické konferenci vám ukáže, že dokonce i odborníci na výživu jsou bezbranní vůči agresivně propagovaným nadbytečným, chutným, levným a pohodlným kaloriím. To nám naznačuje, že určité aspekty našich stravovacích návyků vzdorují osobnímu vhledu tím, že unikají radaru našeho vědomí. Fyziologové zkoumající chuť k jídlu nazývají výsledky těchto podvědomých činů „pasivním přejídáním.“
Pamatujete si na onu studii se snímky mozku, ve které pomyšlení na mléčný koktejl rozsvítilo v mozku stejné dráhy odměn jako návykové látky? Tato odezva byla vyvolána pouhým obrázkem mléčného koktejlu. Uvolní se dopamin, chutě se nastartují a hned máme motivaci k jídlu. Racionálně víme, že jde jen o obrázek, ale náš ještěří mozek zajímá zkrátka jen přežití. Jde o reflexivní reakci, nad kterou máme jen malou kontrolu, proto si dávají tvůrci reklam záležet na tom, aby snímky mléčných koktejlů a dalších výrobků byly vidět všude.
Udržet rovnováhu mezi příjmem a výdejem kalorií se zdá být sérií dobrovolných činů pod vědomou kontrolou, ale ve skutečnosti to může být bližší tělesným funkcím jako je mrkání, dýchání, kašlání, polykání a spaní. Můžete se pokusit ovládnout některou z těchto tělesných funkcí vůlí, ale ve většině probíhají automaticky, řídí je vrozené předpisy našeho těla.
Nejen reklam na jídlo je příliš mnoho, ale také jídla samotného. Typy zařízení prodávajících potraviny se v 70. a 80. letech značně rozšířily. Nyní najdeme cukrovinky a občerstvení u pokladen benzínek, v lékárnách, knihkupectvích a v prodejnách, kde se dříve daly zakoupit jen řemeslnické potřeby, nábytek nebo stavebniny. Největší obchodník s jídlem v USA je Wal-Mart. Za každou zatáčkou číhá výdejna dopaminu a uměle vyvolaného hladu. Každý den čelíme nástrahám ze všech stran.
Stalo se sociálně přijatelným jíst všude, v autě, na ulici nebo v plném autobuse. Stala se z nás svačící společnost. Automaty na svačinky jsou všude. Počet jídel konzumovaných za den stoupl od 70. let min. století zhruba o čtvrtinu, ze 4 jídel na 5 jídel denně, potenciálně tak zodpovídá za dvakrát větší navýšení kalorického příjmu, než má na svědomí zvětšování porcí. Svačinky a nápoje samotné mohou být zodpovědné za velkou část kalorického přebytku zapleteného do epidemie obezity.
A co teprve naše děti. My se snažíme dělat pro ně to nejlepší, jdeme jim příkladem v tom co jíst, podáváme jim zdravé jídlo, ale ony se pak vydají vstříc úplné smršti nezdravých pochoutek a manipulativních sdělení. V tomto komentáři v časopise New England Journal of Medicine se ptali, proč by naše úsilí o ochranu dětí před život ohrožujícími nemocemi mělo být podkopáváno rozsáhlými marketingovými kampaněmi výrobců nezdravého jídla. Pediatrům se nyní doporučuje při preventivní prohlídce ve 12 měsících věku dítěte s rodiči prokonzultovat problematiku nezdravého jídla a nečekat s tím jako dosud až do 2 let. A dokonce i tehdy může být příliš pozdě. Dvě třetiny dětí dostanou nějaké nezdravé jídlo už během prvního roku věku.
Nejlépe to asi vystihl Dr. David Katz v hodnocení Harvard Health Policy: „Ti, kteří tvrdí, že rodičovská nebo osobní odpovědnost by měla zvítězit i navzdory pokušením číhajícím v prostředí, by se měli zamyslet nad důsledky generalizace takového principu. Možná by děti měly být jen povzbuzovány k chození do školy, místo toho, aby to bylo vyžadováno, a každé ráno by měly být vystaveny mnoha pokušením vydat se jinam, třeba jet autobusem do zoo, cirkusu nebo na pláž.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
- Nestle M. Utopian dream: a new farm bill. Dissent. 2012;59(2):15-9.
- Cohen DA. Neurophysiological pathways to obesity: below awareness and beyond individual control. Diabetes. 2008;57(7):1768-73.
- Swinburn BA, Sacks G, Hall KD, et al. The global obesity pandemic: shaped by global drivers and local environments. Lancet. 2011;378(9793):804-14.
- Gearhardt AN, Yokum S, Orr PT, Stice E, Corbin WR, Brownell KD. Neural correlates of food addiction. Arch Gen Psychiatry. 2011;68(8):808-16.
- Zimmerman FJ. Using marketing muscle to sell fat: the rise of obesity in the modern economy. Annu Rev Public Health. 2011;32:285-306.
- Taillie LS, Ng SW, Popkin BM. Global growth of “big box” stores and the potential impact on human health and nutrition. Nutr Rev. 2016;74(2):83-97.
- Nestle M. Counting the cost of calories. Interview by Ben Jones. Bull World Health Organ. 2012;90(8):566-7.
- Duffey KJ, Popkin BM. Energy density, portion size, and eating occasions: contributions to increased energy intake in the United States, 1977–2006. PLoS Med. 2011;8(6):e1001050.
- Ludwig DS. Childhood obesity—the shape of things to come. N Engl J Med. 2007;357(23):2325-7.
- Bonnet J, George A, Evans P, Silberberg M, Dolinsky D. Rethinking obesity counseling: having the French Fry Discussion. J Obes. 2014;2014:525021.
- Grummer-Strawn LM, Scanlon KS, Fein SB. Infant feeding and feeding transitions during the first year of life. Pediatrics. 2008;122 Suppl 2:S36-42.
- Katz D. Obesity . . . be dammed!: what it will take to turn the tide. Harvard Health Policy Rev. 2006;7(2):135-51.