Jaký je nejzdravější jídelníček?
Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.
Devadesátikilový úbytek na váze bez hladovění
Nořím se do jedné z nejzajímavějších sérií studií, na které jsem kdy narazil.
V této sérii se podíváme na faktory vedoucí k přejídání i k sytosti. Které složky potravy nás zasytí? Proč vede větší pestrost ke konzumaci většího množství? Jaké úpravy životního stylu můžeme zavést, abychom navýšili správné volby potravin a omezily ty škodlivé? Dívejte se dále a zjistíte to.
Každý dokáže zhubnout, když bude jíst méně jídla. Každý se může prohladovět ke štíhlosti. Diety založené na hladovění jsou však málokdy udržitelné, jelikož záchvaty hladu nás donutí se najíst. Na nízkokalorické stravě se cítíme nespokojení, nenasycení. Určitou vědomou kontrolu sice máme, ale hluboce zakořeněné instinkty nakonec přesto většinou zvítězí.
Můžeme například vědomě zadržovat dech. Zkuste si to teď. Jak dlouho vydržíte, než nastoupí sebezachovávací mechanismy a převezmou kontrolu nad vaším úmyslem zadržovat dech? Vaše tělo to s vámi myslí dobře a je příliš chytré na to, aby vás nechalo udusit se. Nebo dobrovolně umřít hlady. Jestliže je naše tělo tak chytré, proč nás nechává stát se obézními? Proč našemu tělu nedojde, že už jsme příliš tlustí a nenechá nás zase zeštíhlet? Možná si je naše tělo ve skutečnosti problému vědomo a snaží se nám pomoci, ale my jeho snahy nějak podkopáváme? Jak můžeme tuto teorii otestovat a zjistit, je-li to pravda?
Tolik proměnných ovlivňuje, co si dáme k jídlu a kolik toho sníme. Existují psychologické, sociální, kulturní i estetické faktory. Aby všechny tyto faktory odstranili a zaměřili se jen na faktor fyziologický, tak výzkumníci z Columbia University navrhli sérii slavných experimentů se zařízením na výdej jídla. Slovo jídlo zde berte s nadsázkou. Jejich výdejník jídla byla jen trubice připojená k pumpě a po soustech z něj tekla nevýrazně chutnající tekutá strava kdykoliv zmáčkli tlačítko. Účastníci výzkumu dostali za úkol jíst tak málo nebo tak hodně, jak chtěli. A také kdy chtěli. Tímto způsobem bylo jezení zredukováno jen na základní uspokojení hladu. Bez obvyklých přikrášlení jako družnost, obřadnost a chuťový požitek z jídla. Jak v takovém případě vypadal apetit účastníků?
Když do pokusu zařadíte člověka s normální váhou, stane se něco pozoruhodného. Den za dnem, týden za týdnem, jen s prostým hladem jako vodítkem, jedli přesně tolik, kolik potřebovali, aby si dokonale udrželi váhu. Potřebovali zhruba 3 000 kalorií denně a přesně tolik si nevědomě přidělovali. Jejich tělo intuitivně vědělo, kolikrát zmáčknout tlačítko. Když do pokusu zařadíte obézního jedince, stane se něco ještě pozoruhodnějšího. Když se řídili jen svým hladem a neměli s jídlem spojený požitek, tak jedli výrazně méně, denně si dali jen chabých 275 kalorií - celkem. Mohli sníst, kolik chtěli, ale nebyli zkrátka hladoví. Jako kdyby tělo vědělo, jak silně jsou obézní, a podle toho utlumilo přirozený hlad na minimum. Jeden účastník začínal na 180 kg a nepřetržitě hubl. Po 252 dnech usrkávání neochucené tekutiny zhubl 90 kg.
Tento přelomový objev byl původně interpretován tak, že obezita není způsobena poruchou metabolismu nutící lidi přejídat se. Studie naznačuje pravý opak. Namísto toho se přejídání zdá jako funkce smyslu, který lidé jídlu přiřazují nad rámec jeho využití jako paliva. Může jít o zdroj potěšení, případně úlevu od nudy nebo stresu. Z tohoto úhlu se obezita zdá spíše psychickou než fyzickou záležitostí. Následující pokusy s výdejníkem jídla však tyto představy opět obrátily naruby.
Když vezmete štíhlé účastníky studie a tajně jim zdvojnásobíte koncentraci kalorií v jídle, tak nevědomě zmenší konzumaci na polovinu a nadále si dokonale udrží svou váhu. Jejich tělo nějako rozpoznalo změnu v kalorické hustotě a vyslalo mozku signály, aby tlačítko mačkali jen s poloviční frekvencí pro kompenzaci. Úžasné! Když však to stejné uděláte s obézními jedinci, nic se nezmění. Budou nadále silně pod svým výdejem, stejně jako předtím. Jejich tělo zřejmě nebylo schopné poznat změnu v kalorické hustotě nebo na ni nějak zareagovat, což svědčí o fyziologickém problému s regulací příjmu potravy.
Mohly by mozky obézních lidí být nějakým způsobem otupělé k vnitřním signálům sytosti? Nevíme, zda jde o příčinu nebo následek. Možná jsou obézní právě kvůli tomu, nebo jejich tělo o obezitě ví a omezuje hlad nehledě na kalorickou hustotu jídla. Obézní jedinci vskutku nadále díky výdejníku jídla hubli, kalorická hustota vydávané potravy na tom nic nezměnila. Bylo by zajímavé vidět, jestli se jim schopnost reagovat na změnu kalorického příjmu vrátí třeba poté, až dosáhnou své optimální váhy. Ať už je to jakkoliv, co si můžeme z těchto pozoruhodných studií odnést, aby nám to pomohlo s hubnutím v běžném životě? Přesně na tuto otázku se podíváme příště.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
- Hashim SA, Van Itallie TB. Studies in normal and obese subjects with a monitored food dispensing device. Ann N Y Acad Sci. 1965;131(1):654-61.
- Campbell RG, Hashim SA, Van Itallie TB. Studies of Food-Intake Regulation in Man — Responses to Variations in Nutritive Density in Lean and Obese Subjects. N Engl J Med. 1971;285:1402-7.
Nejnovější videa
Zpomaluje zvýšení příjmu bílkovin úbytek svalové hmoty související s věkem?
Má astragalus přínos pro prodloužení života a boj s rakovinou?
Způsobuje hliník Alzheimerovu chorobu?
