Jak potlačit chuť k jídlu a přirozeně zvýšit hladinu GLP-1

Jaký je nejzdravější jídelníček?

Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.

Jak potlačit chuť k jídlu a přirozeně zvýšit hladinu GLP-1

Může konzumace většího množství vlákniny vést k nižšímu příjmu kalorií?

3. 11. 2026

Sdílet toto video

Zhruba před dvaceti lety došlo k objevu, který navždy změnil naše představy o vláknině: Naše střevní bakterie pojídají námi zkonzumovanou vlákninu a vyrábějí z ní důležité signalizační látky zvané mastné kyseliny s krátkým řetězcem. Ještě než se nechám unést, dáme si malou vědeckou lekci, která objev zasadí do kontextu. Buňky jsou základní jednotkou života. Jsme složeni z bilionů buněk. Navzájem spolu komunikují skrze receptory na svém povrchu. Tak funguje i mnoho hormonů, pasují do sebe jako klíč do zámku. Hormony jsou signalizační poslové a každý má jedinečný tvar. Když se uvolní do krevního řečiště, proudí tělem, dokud nenajdou receptor, do kterého by zapadly. Jakmile je klíč v zámku, může zapínat a vypínat celou sérii reakcí v cílové buňce. Nejrozsáhlejší skupina buněčných receptorů je známá jako receptory spojené s G proteiny (zkráceně GPCR). Více než třetina léků na současném trhu funguje navázáním se právě na tyto receptory. Tak fungují léky jako antihistaminika. Objevili jsme stovky různých GPCR, ale kupodivu zatím nevíme, co mnoho z nich vlastně dělá. Máme zámek, akorát nevíme, který klíč do něj pasuje. Podle toho jim říkáme „sirotčí“ receptory. Dva z těchto záhadných receptorů známé jen jako GPR43 a GPR41 mají silnou expresi napříč tělem v imunitních a tukových buňkách, ve střevě, svalech a srdci. Věděli jsme, že musí být vitální, ale nevěděli jsme, co je aktivuje až do roku 2003, kdy došlo k jejich „odsirotčení“ (vědci tomu tak vážně říkají). Klíče, které pasují do těchto důležitých zámků, se nazývají mastné kyseliny s krátkým řetězcem. Střevní bakterie je vyrábí z dodané vlákniny. Je to způsob, jakým s námi naše střevní mikroflóra může komunikovat. Přejmenovali je na receptory volných mastných kyselin. Jejich existence je nyní považována za zásadní vhled do toho, jak by vláknina mohla hrát tak důležitou roli u tolika našich chronických onemocnění. Hormony jsou definovány jako signalizační poslové produkovaní v jednom orgánu, kteří cirkulují krevním řečištěm a mají regulační účinek na jiný orgán. Takže tyto mastné kyseliny s krátkým řetězcem můžeme považovat za hormony. Rozdíl je v tom, že orgánem vzniku je zde střevní mikroflóra, bakterie obývající naše střeva. Tyto hormony však nedokážou vyrobit bez přítomnosti vlákniny. Co dělají receptory volných mastných kyselin na tukových buňkách? Pamatujete si na leptin, hormon vytvářený tukovými buňkami, který napovídá našemu mozku, jak regulovat naši tělesnou hmotnost? Mastné kyseliny s krátkým řetězcem stimulují výrobu leptinu. Prokázat to lze v Petriho misce na jednotlivých tukových buňkách nebo pomocí vzorků tukové tkáně odebrané při operaci. Když nakapete mastné kyseliny s krátkým řetězcem, výroba leptinu se téměř zdvojnásobí. Leptin je tzv. „anorektický“ hormon, protože generuje ztrátu chutě k jídlu a váhový úbytek, ale jen na základě dlouhodobého působení. Hladiny leptinu pomalu rostou spolu s postupným nárůstem objemu tělesného tuku. Existují i jiné anorektické hormony, které naopak pracují rychle a posílají našemu mozku signály spíše mezi jednotlivými jídly. Dva z těchto krátkodobých tlumičů chutě k jídlu jsou PYY a GLP-1, oba vylučovány specializovanými L buňkami vystýlajícími naše tlusté střevo. Hádejte, kterými receptory je jejich povrch úplně posetý? Receptory volných mastných kyselin. Když na L buňky nakapete trochu mastných kyselin s krátkým řetězcem, začnou chrlit PYY a GLP-1. Provést to můžete v Petriho misce nebo v člověku. Může jít o infuzi do konečníku s mastnými kyselinami s krátkým řetězcem v podobě klystýru, nebo tradičnější metodu spočívající v podání vlákniny. Nebo ještě lépe potravin bohatých na vlákninu, jako tento pšeničný chléb s celými zrny žita. Hormony jsou následně vyplaveny do krevního řečiště, kudy se dokážou dostat až do mozkového centra apetitu a ztišit naše chutě na jídlo. Opačně působící látkou je ghrelin, takzvaný hormon hladu. Hladiny ghrelinu v krvi stoupají před jídlem, abychom měli větší chuť k jídlu, a po konzumaci zase klesají. Později opět pomalu stoupají, aby nás znovu přivedly do kuchyně. Čtyři hodiny po konzumaci jen 24 gramů vlákniny došlo k takovému potlačení hladin ghrelinu, jako by lidé právě snědli jídlo obsahující 500 kalorií. Dlouhodobější studie ukazují podobné účinky. 11leté a 12leté děti s nadváhou nebo obezitou byly randomizovány k 16 týdnům zvýšeného příjmu vlákniny. Děti pak snědly z bufetového jídla o stovky kalorií méně, než snědla kontrolní placebo skupina.

© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org