V 80. letech byla vydána kniha, a poté ještě několikrát znovu, která se jmenovala Dieting Makes You Fat (v překladu Z diet se tloustne). Vzhledem k tomu, že většina lidí, již zhubnou, ztracenou váhu opět nabere, existuje obava, že jojo efekt diet může mít nepříznivé zdravotní důsledky. Tato myšlenka vzešla ze studií na zvířatech ukazujících nepříznivý vliv hladovění a poté vykrmování u obézních potkanů. Přitáhlo to pozornost médií a dalo vzniku všudypřítomného přesvědčení o nebezpečnosti kolísání tělesné váhy. Lidi to odradilo od toho to zkusit.  Ovšem i studie na zvířatech jsou nejednoznačné. Kolísání váhy totiž například myším prodlužuje život. Nejdůležitější však je, že podle závěru posudku ze studií na lidech jsou důkazy o nepříznivých důsledcích kolísání váhy skrovné, pokud vůbec nějaké. Co z toho plyne? Jojo efekt je stále lepší než nezhubnout vůbec.  Nejlepší by bylo dostat se na BMI 20-22, jenže index tělesné hmotnosti nebere v potaz složení těla. Například vzpěrači jsou těžcí, ale zároveň mají minimum tuku. Zlatým standardem měření obezity je procentuální podíl tuku. Přesné změření je ovšem složité a drahé. Ke zjištění BMI vám naopak postačí výška a váha. Může však dojít k podhodnocení míry obezity.  Světová zdravotnická organizace definuje obezitu jako více než 25 % tuku u mužů a nad 35 % u žen. S BMI 25, které je považováno teprve za hraniční pro nadváhu, byla procenta tělesného tuku ve vzorku amerických dospělých rozličná, mezi 14-35 % u mužů a 26-43 % u žen. Můžete mít proto normální váhu a zároveň obezitu. Podle BMI byl v 90. letech obézní jen 1 z 5 Američanů, ale na základě procent tuku v těle už tehdy byl skutečný výskyt spíše u 50 % obyvatel. Polovina Ameriky měla nejen nadváhu, ale přímo obezitu.  Pokud se lékaři budou řídit pouze BMI, může jim uniknout více než polovina obézních jedinců, kteří spadnou do kategorie nadváhy nebo dokonce normální váhy. Unikne jim proto příležitost zasáhnout. Důležité však není označení naší velikosti, ale zdravotní důsledky. Paradoxem je, že BMI je ještě lepším prediktorem úmrtí na kardiovaskulární onemocnění než zastoupení tuku v tělesné skladbě. Naznačuje to, že nadbytečná váha jakéhokoli původu, z tuku i svalů, nemusí být dlouhodobě zdravá. Délka života vzpěračů bývá kratší. Mají zhruba o třetinu vyšší úmrtnost než běžná populace. Průměrný věk úmrtí byl zhruba 48 let, mohlo to však zčásti být toxickými účinky anabolických steroidů na srdce.  Prvotřídní nutriční fyziolog Ancel Keys (po kterém jsou pojmenovány tzv. K-rations) navrhl zrcadlovou metodu. Jestli opravdu chcete vědět, zda jste obézní, tak se vysvlečte a podívejte se na sebe v zrcadle. Nemusíte se trápit složitým měřením v laboratoři, prostě hned víte! Ne všechen tuk si je roven. Máme povrchové faldy tuku, které můžete stisknout mezi prsty a které vidíte, jak se na vás vlní. Pak existuje ještě rizikovější, hlubší útrobní tuk, který obklopí vaše vnitřní orgány. Vypočítání BMI je jednoduché, levné a účinné, nebere však v potaz rozložení tuku v těle, zatímco počet centimetrů v pase může poskytnout představu o množství hluboce uloženého břišního tuku.  BMI a obvod pasu lze použít pro předpověď rizika úmrtí v důsledku nadbytku tuku. Dokonce i při stejném BMI máme takřka přímou linku zvyšování rizika úmrtí se stoupajícím obvodem pasu. Člověk s normální váhou, ale obézní v oblasti břicha, tedy jedinec, který podle BMI nemá ani nadváhu, ale je tlustý uprostřed těla, může mít dvojnásobné riziko úmrtí ve srovnání s někým, kdo je podle výšky a váhy obézním. Proto současná doporučení hovoří pro měření obojího: BMI i obvodu pasu. Obzvláště důležité to může být u starších žen, které ztratí přibližně 6 kg kostní a svalové hmoty od věku 25 do věku 65 let, zároveň se jejich zásoby meziútrobního tuku zčtyřnásobí. (u mužů jen zdvojnásobí). I když žena nepřibere na osobní váze, stále může tloustnout.  Kde je tedy hranice pro cm v pase? Zvýšené riziko metabolických komplikací začíná, když obvod pasu u žen přesáhne 80 cm a u většiny mužů 93 cm. Pro muže z jižní Asie, Číny a Japonska je to spíše 90 cm. Hranice výrazného zvýšení rizika je u žen 87,6 cm a u mužů 101,6 cm. Jakmile se obvod pasu mužů přehoupne přes 109 cm, jejich úmrtnost vystřelí o 50 % nahoru v porovnání s muži s pasem o 20 cm užším. Ženy čeká o 80 % vyšší riziko úmrtí při 95 cm vs. 70 cm. Číslo na krejčovském metru tak lze převést do let odečtených ze života.  Dobrou zprávou je, že nejškodlivější tuk se nejsnáze hubne. Naše tělo je evidentně dost chytré na to, aby přednostně spalovalo nebezpečný útrobní tuk. Ačkoliv může být zapotřebí zhubnout až 20 % tělesné váhy k dosažení znatelného zlepšení kvality života u většiny jedinců se silnou obezitou, tak riziko onemocnění poklesne takřka hned. Už úbytek 3 %, tedy 2,7 kg pro někoho s váhou 90 kg, vede ke zlepšení krevního cukru a triglyceridů. Při 5 % už se zlepší i krevní tlak a cholesterol. A 5% úbytek na váze (4,5 kg pro člověka začínajícího na 90 kg) může snížit riziko rozvoje cukrovky na polovinu. 
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

břišní tuk / cholesterol / chronická onemocnění / cukrovka / délka života / dlouhověkost / hubnutí / hypertenze / krevní tlak / obezita / přibývání na váze / Světová zdravotnická organizace / tělesný tuk / úmrtnost / vysoký krevní tlak